Žena basketbalu zasvěcená, Milena Jindrová, slaví kulatiny

Sedmnáctého února 1944 se jedna ze tří pověstných pohádkových sudiček někde zapovídala a tak zbylé dvě přizvaly k vinšování novorozené Mileně Jindrové „záskok“. Sudičku – sportovkyni, basketbalistku. Tahle sympatická stařenka pár dní předtím asistovala u sudby Jiříka Zídků, ale hlavně čekala na 17. únor 1963 na jistého Michaela J. Když jí kolegyně hodily laso, řekla si – je sedmnáctého února? Je; je to robátko s iniciálami MJ? Je! Tak si to vinšování aspoň pořádně nazkouším: „Dávám ti do vínku talent, velkou vůli, neutuchající píli a nekonečnou zarputilost. A taky medaile, i když ty už si vybojujete s děvčaty samy.“ Jak řekla, tak se i stalo. A jen proto, že v závěru svého přání už byla myšlenkami o pár let dál, tak ty nejcennější medaile na děvčátko MJ nezbyly.

 

Milena Jindrová reprezentovala Československo skvěle, ráda a...nejvíc! Jejích 250 reprezentačních startů hned tak někdo nepřekoná. A její úspěchy také nejspíš ne, čtyři medaile z mistrovství světa, tři z evropských šampionátů – to vše za devět účastí na vrcholných akcích FIBA.

 

Přitom s basketbalem začala vlastně dost pozdě, až v patnácti letech. Tou faktickou „sudičkou“ byl na víceletém gymnáziu v Londýnské ulici v Praze známý propagátor basketbalu profesor Gargela. Tomuto sportu doslova propadla, po maturitě ho šla k nelibosti tatínka, univerzitního profesora studovat místo očního lékařství na Fakultu tělesné výchovy a zůstala mu věrná doslova dodnes.

 

Se svými 172 centimetry začínala na pivotu, pak hrála na křídle, aby nakonec skončila jako rozehrávačka – střelkyně. A hlavně se zlepšovala tak, že už po třech letech trénování si ji trenér Dobrý vytáhl do Slávie VŠ Praha. Juniorkami doslova proletěla a jako dvacetiletá absolvovala premiéru v seniorské reprezentaci v nakonec stříbrném výběru trenéra Svatopluka Mrázka rovnou na Mistrovství světa 1964 v Peru! Stříbrné a bronzové medaile pak sbírala až do roku 1975, zisku zlata zabránil ve většině případů jediný soupeř – tým Sovětského svazu.

 

Spolu s Babkovou, Hibšovou a Hejkovou se nejvíce podílely na vzestupu výkonnosti Slávie VŠ Praha koncem 60. let a dvou titulech. Celkem devětkrát a od roku 1967 nepřetržitě sedm sezón po sobě byla Milena Jindrová v nejlepší pětce ligy, čtyřikrát ji odborníci vyhlásili nejlepší basketbalistkou Československa. Snila o tom, že její kariéra skončí na historicky prvním olympijském turnaji basketbalistek v roce 1976, kvůli tomu odřekla nabídky z Francie a Itálie. Trenér Drásal ji ale nakonec do sestavy pro olympijské hry v Montrealu ani pro těsně předcházejícím ME ve Francii nezařadil. Nejlepší basketbalistka uplynulé sezóny a aktuálně nejlepší střelkyně ve vítězném finále Poháru Ronchettiové se mohla na své spoluhráčky, které si ji před rokem zvolily kapitánkou, dívat v televizi.

 

Obrovské zklamání vyhnalo Milenou Jindrovou z Prahy na čtyři sezóny do Lokomotivy Košice, domů se vrátila až v roce 1981 jako trenérka klubová i na úrovni juniorské reprezentace.

 

Nová etapa jejího života začala v roce 1994, kdy přivedla do kroužku basketbalu Sokola Pražského svého devítiletého syna Martina. Nevydržela dlouho stát nečinně stranou a tak doslova pod jejíma rukama vznikl klub, který dnes má 280 členů od přípravek až po první ligu, 10 trenérů a 6 dobrovolníků z řad dorostenců.

 

Mileně Jindrové byli podle jejích slov vždy příkladem pracovití a skromní rodiče. Proto nerada o sobě a svých úspěších mluví a daleko raději s veškerou energií podporuje své trenéry a vytváří jim co možná nejlepší podmínky. Ví, že pro prosperující klub je to základní kámen.

 

 

Milena Jindrová

 

*17. 2.1944 Praha

Výška: 172 cm

Hráčská pozice: rozehrávačka

 

Kluby:

• Slávia VŠ Praha 1962 – 1976 a 1981 – 1992 jako trenérka dorostenek

• Lokomotiva Košice 1976 – 1980

• Sparta Praha (jako trenérka) 1992 – 1994

• Sokol Pražský (trenérka, funkcionářka) 1994 - současnost

 

Klubové úspěchy:

• Vítězka Poháru Liliany Ronchetti 1976 (dříve Pohár vítězek pohárů, nyní Eurocup)

• Finalistka Poháru Liliany Ronchetti 1973

• 2x mistryně ČSSR se Slávií VŠ Praha (1970 a 1973), 4x 2.místo, 3x 3.místo

• 7x mistryně ČSSR s dorostenkami Slávie VŠ Praha jako trenérka

 

Reprezentace:

• 250 reprezentačních startů 1964 – 1975

• 2x stříbro na mistrovství světa – Lima 1964, Sao Paulo 1975, 2x bronz na MS Praha 1967, Cali 1975

• Stříbro na Mistrovství Evropy Kluž 1966, 2x bronz na ME Budapešť 1964 a Varna 1973

• 5 x účast na ME 1964 – 1970 a 1972

• Bronz na ME juniorek Žilina 1976, MS juniorek Natal 1997 (6.) jako trenérka ČR (1994 – 1997)

 

Individuální úspěchy:

• Česká basketbalistka století

• Nejlepší basketbalistka Československa 1968, 1972, 1973 a 1975

• 9x členka All Stars ligy (1967 – 1973, 1975 a 1978)

• Státní vyznamenání a tituly : Mistr sportu, Zasloužilý mistr sportu, Za vynikající práci, Za zásluhy a rozvoj tělesné výchovy a sportu II. a III. stupně

• Členka Síně slávy České basketbalové federace od 2007

• do 10. 11. 2013 byla držitelka rekordu 6 709 nastřílených bodů v ligové soutěži

 

 

Autorem textu je Jakub Bažant