Z nemocnice rovnou do semifinále. I jako kačer pod prášky
V dané situaci by se dal jeho výkon a přítomnost ve hře označit jako X-faktor prvního semifinále Louda Auto FINAL 4. Dlouho to totiž vypadalo, že do něj ani nenastoupí.
Rozehrávač Viktor Půlpán, který ze zprvu mysteriózních příčin musel odstoupit ze středečního ligového duelu v Děčíně, nicméně nakonec do bitvy s Ústím naskočil, a byť musel zásadně změnit držení těla, hned do úvodních minut se propsal velkolepým způsobem a 12 body, 5 asistencemi a 4 doskoky za 21 minut výrazně pomohl Brnu zejména ke klíčovému náskoku v první půli a tím i k postupu do finále proti Děčínu, jež je na programu dnes od 19:40 (vysílá ČT sport).
Viktore, po odjezdu do nemocnice z úvodu zápasu v Děčíně, byl to malý zázrak, že jste do pohárového semifinále nakonec nastoupil?
Zázrak úplně ne, naštěstí to nakonec nebylo nic vážného. V tu chvíli v Děčíně jsem se ale necítil vůbec dobře, radši jsem tak odjel na vyšetření hlavy do nemocnice. Naštěstí se tam nic nepotvrdilo, bylo to „jen” něco od krční páteře, cosi jsem si tam skřípnul. Trošku s tím bojuju, ale hrát se s tím dalo. Kalkulovali jsme i s tím, že to třeba nepůjde, ale na to jsem vůbec nechtěl myslet. Chtěl jsem tu s kluky být a hrát a jsem rád, že to šlo.
Od zápasu s Děčínem jste si prý v Praze jen zastřílel dopoledne před semifinále...
Víceméně jo. V pátek jsem to šel zkusit poprvé, ale po deseti minutách jsem musel odejít, protože to ještě nebylo optimální.
Už při rozcvičce jste se pohyboval hodně vzpřímeně, skoro jako kačer, ani při zápase jste se pak moc nedostal do klasického sníženého obranného postoje, je v tom určitý limit?
Nějak mě to limituje, že s krkem moc nehnu, ale naštěstí s tím jde hrát. A i když vypadám jako ten kačer (směje se), jsem hlavně rád, že můžu hrát. A i když nejde mít ten snížený postoj, bránit se i tak dá.
Po jednom pádu jste se chvíli sbíral, nastala v zápase situace, kdy jste se o sebe bál?
Cítil jsem každý kontakt, ale naštěstí nedošlo k žádné extra srážce, kterou bych nevydržel. Krk držel a byl jsem schopný hrát až do konce, byť jsem si v druhé půlce musel dát prášek na bolest. A dám se do kupy i na finále.
Do duelu s Ústím jste se pustil zostra, několikrát jste najel a už po 11 minutách měl 10 bodů. Testoval jste co nejdřív, kolik vydržíte?
FINAL 4 se hraje s míči Molten využívanými v reprezentačních zápasech, nikoli s těmi obehrávanými v NBL, byl cítit rozdíl?
Je to trochu jiný materiál, znát to tak nějakým způsobem je, ale ne extrémně. My si s ěmi míči zatrénovali už v pátek, zvykli si na ně a neviděl bych v tom problém. Mně se líp hraje s tím ligovým moltenem, ale to je tím, že jsme na něj zvyklí. Ten reprezentační jsem si ani moc neosahal, když jsem v pátek skoro netrénoval, ale nijak mě to nerozhodilo.
Jsou ovšem hráči, kteří typ míče neřeší, jako Randy Culpepper, který by se trefoval i s fotbalovým balonem.
Vaši fanoušci byli při semifinále hodně slyšet, a to i díky šéfovi kotle s megafonem, takhle to u vás funguje běžně?
Vy, nebo Děčín můžete získat v neděli svou vůbec první trofej, nesváže vám tahle vidina ruce?