Vyhraje lepší tým

Poslední dny odškrtávají v kalendáři basketbalistky ZVVZ USK Praha před startem domácího Final Four Euroligy. Český tým bude v domácím prostředí haly Královka jedním z favoritů, nejprve však bude muset překonat v pátečním semifinále (18:00) turecký Mersin.

„Domácí prostředí pro nás bude určitě výhoda. Jsme tu zvyklé hrát, a navíc tu budou naši diváci. Samozřejmě to na nás vytváří tlak abychom uspěly, ale chtěly jsme hrát před našimi fanoušky, takže máme z pořadatelství radost,“ usmívá se slovinská rozehrávačka ve službách USK Teja Oblak.

Dvaatřicetiletá basketbalistka je v USK od roku 2018, takže pamatuje několik euroligových let včetně posledního vzájemného utkání s Mersinem na začátku roku 2020, kdy Pražanky zvítězily v Turecku rozdílem devětačtyřiceti bodů.

„Jejich tým byl dva roky zpět úplně jiný. Turecko je basketbalově hodně zvláštní země. Vždycky do nějakého klubu dají hodně peněz, nakoupí špičkové hráčky a tým jde hodně nahoru. Mersin má nového trenéra, kterého už známe ze Salamancy, kde byl předtím. Jsou opravdu silní, mají hodně skvělých hráček, ale pokud chceme úspěch, tak je musíme porazit,“ vykládá spojenou češtinou a slovenštinou Oblak.

Mersin má hned několik hvězdných hráček v čele s DeWannou Bonner či Chelsea Gray, úřadující vítězkou WNBA, kde navíc získala cenu pro nejužitečnější hráčku finálové série.

„Vůbec neřeším, proti jakým jménům hrajeme. Jsou to stejné hráčky jako my, i když mají nějaké individuální nebo týmové ceny. Není to jenom Gray, která nás může porazit, navíc se vítězí jako tým a stejně tak prohrává, takže musíme být ten lepší tým,“ nenechá se Oblak rozhodit jmény.

Poslední účast na Final Four v loňském roce dopadla pro USK neúspěchem, Pražanky v tureckém Istanbulu doplatily na zdravotní problémy opor, prohrály v obou zápasech a odvezly si domů konečné čtvrté místo. Nyní je jasným cílem vylepšení poslední účasti a co největší přiblížení k roku 2015, kdy USK doma slavil euroligový triumf.

„Jasným cílem je postup do finále, to chce jako tým. Pak už je to o jednom zápase, kde se můžete střelecky chytit, může se stát cokoliv. Pilně se připravujeme na Mersin a zatím neřešíme další zápas. Oproti loňsku chceme určitě medaili,“ přeje si.

Často omílanou věcí kolem Oblak je její bratr Jan, který dlouhá léta stráží branku fotbalového Atlética Madrid ve španělské lize, navíc je i ve slovinské reprezentaci. Před blížícím se vrcholem sezóny ale s Tejou nijak výrazněji v kontaktu není.

„Ještě jsme se v téhle sezóně neviděli. Když jsme hrály v Salamance, tak jsme byli v kontaktu, ale bohužel neměl čas dojet dvě hodiny z Madridu na náš zápas, ale už si plánuji, jak za ním vyrazím po sezóně,“ plánuje Oblak.

Zajímavým paradoxem se shoda náhod v šatně USK, když spoluhráčka Oblak, Španělka María Conde, má bratra Diega, který figuruje na soupisce fotbalistů Getafe. Bohužel se mu nepodařilo zatím proniknout výrazněji do základní sestavy a vzájemný zápas s oběma na hřišti dosud neproběhl.

„Někdy se bavíme, jak se kluci mají. Taky jsme se navzájem potkali. Diego bohužel tolik v Getafe nechytá, ale pokud se to do budoucna změní, tak by možná mohla být větší rivalita mezi námi. Uvidíme, jak se jim bude dařit, ale držíme si navzájem palce,“ ušklíbne se Oblak, která sice Velikonoce v průběhu vrcholící sezóny moc neslaví, při otázce na slovinské tradice se ale rozzáří.

„Barvíme vajíčka jako u vás, v sobotu se chodí do kostela a v neděli je společná snídaně jako rodina, kde se podává šunka. Jinak jsou Velikonoce hodně podobné jako v Česku,“ vypráví. 

Při pořádání Final Four vzniká pro Oblak ještě jedna výhoda, může trávit více času se svým mazlíčkem, francouzským buldočkem, kterého dokonce občas venčí společně s francouzskou spoluhráčkou Valériane Vukosavljevič.

„Už předtím, když hrála v Praze, tak jsme se párkrát potkali s našimi psy, ale Val má teď dítě, tak má trochu víc starostí než já. Navíc nebydlíme úplně blízko sebe, takže máme každá trochu jiný program na venčení,“ dodá.