Vůle pracovat na nejvyšším levelu

Má ve svých rukou jeden z nejsložitějšch prácovních úkolů v rámci celého národního týmu. Společně s fyzioterapeuty je cílem kondičního trenéra Jiřího Panáčka připravit české basketbalistky do devatenácti let tak, aby poté mohly naplno dostát pokynům hlavního kouče Viktora Pruši. Nyní je s týmem Panáček ve čtvrtfinále světového šampionátu a připravuje se na bitvu s obhájkyněmi zlata z USA.

„Jako nejdůležitější součást své práce beru dostat holky před utkáním do zápasového rytmu. Dostat do nich tonus a navnadit je na zápas jak psychicky, tak fyzicky. Před rozcvičkou děláme nějaký flossing nebo něco speciálního, když hráčka potřebuje individuální přístup. Pak je týmové rozcvičení a po zápase se zase věnuji individuálně, když někdo potřebuje strečink nebo zase něco podobného,“ popisuje Panáček, co je jeho hlavní úkol v rámci turnaje.

Jeho práce ale začala už dávno předtím, na úvodních kempech, kde bylo potřeba srovnat nominovaná hráčky na podobnou úroveň kondice.

„Se srovnáním jsme bohužel bojovali první dva tři kempy, protože holky hrály v sezóně strašně moc soutěží napříč kategoriemi, z čehož nejsem moc nadšený. První kempy byly tedy v rytmu dávání hráček zpátky do kupy, bylo to takové fyzio a relaxace, a ne úplně práce, na kterou jsme zvyklí. Nemohli jsme se věnovat až tolik kondičnímu a basketbalovému zatížení. Dělali jsme rehabilitační a základní silové cviky. Snaha byla dostat holky v co nejkratším čase do co nejlepší kondice,“ pokračuje Panáček, který si ani v létě „neodpočine“ od kolegů z brněnských Žabin. Kromě hlavního kouče Viktora Pruši má u týmu i nově brněnského asistenta trenéra Michala Martiška.

„Myslím si, že naše reprezentační družstvo k tomu přistupuje jiným způsobem než ostatní týmy. Využíváme posilovnu dá se říct během celého turnaje. Po příletu jsme chtěli hned do posilovny, to nevyšlo, ale využili jsme konferenční místnost a pracovali jsme s odporovými gumami, aby holky zvládly mobilizovat, aktivovat a vrátit do nich svalový tonus, aby byly připravené na trénink,“ říká Panáček s tím, že všechny kroky v rámci přípravy koordinuje kompletní realizační tým hromadně.

Český tým absolvuje ve čtvrtek druhý a poslední den volna v rámci celého turnaje před tím, že Lvice uzavřou šampionát třemi utkáními ve třech dnech. Celkově Češky absolvují stejně jako ostatní týmy v devíti dnech málo vídaných sedm utkání.

 

„O volném dnu jsme využili velkou posilovnu, kde jsme se snažili dát zpět kloubní spojení, svalový tonus a nastavit hlavy na trochu jiný druh práce, než je basketbal, aby trochu vypnuly. Pak se zas do toho musí vrátit zpátky,“ říká dvaatřicetiletý kouč.

Panáčkova práce navíc neskončí posledním duelem na světovém šampionátu, tento realizační tým i většina hráček si doma odpočine sotva pár dní, než odcestuje do Litvy na evropský šampionát divize A.

„Tím, že jsme letos dvě spojené kategorie, tak nás čekalo hodně kempů a hodně přípravných zápasů – do toho cestování do Japonska a do Španělska, takže se ten koncept hodně rozbíjel. Ale snažili jsme se i v Japonsku využít posilovnu a využít všechny možnosti, aby forma gradovala právě nyní. Pak musíme hráčky udržet v tempu, aby zvládly i mistrovství Evropy,“ uvědomuje si Panáček.

Pro toho navíc práce nekončí ani ve chvíli, kdy zrovna není potřeba pracovat s týmem, pozice kondičního trenéra totiž vyžaduje neustálé vzdělávání a posouvání se kupředu.

„Co se týče vzdělávání, tak je to nekonečný proces. Pořád jsem někde na nějakém školení. Ať už online nebo i osobně, ale snažím se pořád něco do sebe hrnout. Zrovna na MS se snažím dívat a vnímat, pak se zpětně dívat na rozcvičení ostatních týmů. Snažím se navazovat kontakty, například v Japonsku jsem komunikoval s jejich kondičním trenérem, který působil ve Washingtonu Wizards v NBA. Celkově japonský styl a směr práce se mi moc líbí. Jsou nastavení v hlavě tvrdě pracovat, to podle mě nejvíc chybí českým hráčům. Musíte mít chuť a vůli dlouhodobě pracovat na tom nejvyšším levelu,“ dodává.