Veterán Schilb: Nechtějte mě rozbrečet

Ještě rozhodně nepatří do starého železa! Sedmatřicetiletý Blake Schilb se probojoval do sestavy českého národního týmu pro olympijskou kvalifikaci. Jeho význam pro skvadru trenéra Ginzburga ještě umocnily zdravotní komplikace opor, když do kanadské Victorie nepustily Vojtěcha Hrubana ani Martina Kříže. Vyhlášený kliďas může oba na hřišti zastoupit.

V minulém roce, kdy zmizel z radaru basketbalových fanoušků a rozvíjel svůj byznys za mořem, změnil vizáž. I když s dredy, pořád je to starý známý Blake Schilb, který svým klidem a přesnou rukou nasměroval český národní tým k nejednomu důležitému vítězství.

Na závěr sezony oblékl dres USK Praha, aby mohl po dalším měsíci přípravy zabojovat o nominaci do konečné dvanáctky. Povedlo se. Nyní už odpočítává zbývající hodiny do začátku turnaje v Kanadě. „Jde to dobře, každý den se zlepšujeme. Byla to dlouhá cesta se sem dostat a myslím že jsme zatím odvedli dobrou práci, hráči i trenérský tým. A já se cítím fyzicky dobře, takže jsem rád že tu jsem,“ ujišťuje Schilb.

Ví, že on i celý český národní tým musí využít zbývající tréninky do prvního zápasu s Tureckem, aby ještě vyladil týmový basketbal: „Pracujeme tvrdě každý den a jsme přesně tam kde jsme být chtěli. Stále máme věci, které musíme zlepšovat, sehrát se. Přece jen jsme spolu dlouho nehráli. Ale myslím, že to vypadá dobře a pořád máme čas něco zlepšit do prvního utkání.“

Oproti přípravným zápasům získal tým na síle, když se připojili Satoranský, Veselý a Bohačík. „Je jasné, že s Tomášem Satoranským a Janem Veselým jsme mnohem silnější, jsou to hvězdy a naše jádro. Ale jak jsem říkal, musíme se dobře sehrát a nastavit správnou chemii v týmu. Velká část hráčů spolu už hraje v národním týmu mnoho let a na hřišti si dobře rozumíme. A hlavně všichni chceme jednu věc – vyhrát,“ zní odhodlaně.

„Chci tady uspět, dostat se na Olympiádu a až pak budu přemýšlet, co bude dál.“

Pokud je řeč o hráčích, kteří přinášejí do týmu trenéra Ginzburga zkušenost, nesmí se zapomínat ani na opačný pól sestavy. Na něm se nachází dvacetiletý Patrick Samoura. Někdo by při prvním pohledu mohl oba borce držící věkové nej českého celku mylně považovat za otce a syna. I takové narážky už ve Victorii proběhly. Pravdou je, že si Blake a Patrick náramně rozumí.

„Patrick Samoura je skvělý kluk, je vnímavý a vše, co mu my veteráni řekneme, pochytí. Neznám ho moc dlouho, vlastně jsme se poznali až letos v Praze. Sledoval jsem ho trošku na univerzitě, viděl jsem nějaká videa a on se hrozně rychle učí, což je pro nejmladšího hráče týmu velmi důležité,“ vysekl mu poklonu.

Při pohledu na věk a prošedivělý vous, který zdobí Schilbovu bradu visí celkem logicky ve vzduchu otázka, zda se letošní léto nedá považovat za jeho rozlučkové s národním týmem. „Nechtějte mě rozbrečet,“ reaguje však Schilb upřímně. „Jestli je to moje poslední akce nevím, jsem šťastný, že tady můžu být a těším se na každý trénink. Chci tady uspět, dostat se na Olympiádu a až pak budu přemýšlet, co bude dál,“ má možná v hlavě i EuroBasket, který se v září 2022 odehraje také v Praze.