Ve Wyomingu jsem nebyla šťastná, těším se na teplo Floridy i českou spolupráci, říká Tereza Vitulová

Změnu dresu neřeší v USA jen jedna Češka působící ve vysokoškolské soutěži NCAA. Petru Holešínskou napodobila o pár dní později i Tereza Vitulová, která po druhém roce na univerzitě ve Wyomingu mění působiště a odchází na University of South Florida. Jak prožívá koronavirovou pandemii a kdy se vrátí do Čech nám poví v následujícím rozhovoru.

 

Jedenadvacetiletá podkošová hráčka odešla do zámoří před dvěma lety z brněnských Žabin a dva roky si zvykala na americkou kulturu, která jí podle jejích vlastních slov není blízká ani teď.

 

„Druhá sezóna v Americe pro mě byla určitě jednodušší. Neřekla bych, že se cítím jako Američanka, k tomu mám ještě pár let, ale myslím, že se mnohem lépe adaptuji, jazyková bariéra je menší, rozumím už prakticky všemu, mluvení je jednodušší. Zvykla jsem si na čtení v angličtině, sledování filmů a další věci. Kulturní adaptace je asi největší komplikace, Američané jsou hodně jiní než my, takže mám pořád nejblíž k Evropankám, které mám v týmu nebo jsem je poznala ve škole. To nejtěžší tedy je první semestr a pak si člověk zvykne,“ popisuje přechod z Brna do státu Wyoming umístěného v centrální části USA nad Coloradem a Utahem.

 

„Wyoming je těžké místo na žití (smích). Není to turistická oblast, já jsem byla v Laramie, což je malé město okolo 30 tisíc obyvatel plus 14 tisíc studentů. Je to vlastně uprostřed ničeho. Nežije se tam úplně nejlépe, což je asi jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodla odejít. Osm měsíců z dvanácti tam sněží a je tam pořád opravdu velká zima, navíc tu není co dělat. Určitě jsou v Americe lepší místa pro studenty. Z Brna jsem byla zvyklá mít kolem sebe hodně lidí, mít sociální život. Po dvou letech jsem se rozhodla odejít,“ vypráví o životě v nepříliš známé části USA, kde usměvavé basketbalistce hodně chyběli ostatní členové rodiny.

 

„Náročné je hlavně loučení, když člověk ví, že je neuvidí osm devět měsíců. Odjezd před touhle sezónou bylo snad ještě těžší než o rok dříve asi proto, že už vím, co očekávat a hodně jsem to prožívala. Mám sedmiletou sestru, po které je mi hodně smutno a hrozně vždycky vyroste. Náročné jsou i svátky, hlavně Vánoce. Teď naposledy jsem ale byla s Kristýnou Brabencovou, Petrou Holešínskou a Bárou Tomancovou na Floridě, takže to bylo perfektní a cítila jsem se jako doma,“ vyjmenovává Vitulová českou basketbalovou kolonii v zámoří, která se sešla na svátky.

 

Jak z životního, tak sportovního pohledu byla nedohraná sezóna pro Vitulovou lepší než úvodní nováčkovský rok. „Začátek sezóny byl těžší, protože jsem přešla z pozice náhradníka do role lídra a členky základní pětky. Jako nováček jsem moc nehrála a najednou přese mě šly často systémy a musely tomu odpovídat mé výkony a statistiky. V zápasech i trénincích jsem musela nechat vždycky všechno. Postupně jsem se na nový systém adaptovala a ukázalo se to i v několika povedených zápasech statisticky i výsledkově. Vyhrály jsme jen sedmnáct zápasů, ale zase jsme měly hodně mladý, nově poskládaný tým s novým trenérem,“ říká spokojeně o sezóně 2019/20.

 

Vitulová měla několik opravdu výborných střeleckých výkonů, které jí vynesly průměr 14 bodů a 5 doskoků na utkání. Trápila hlavně univerzitu San Diego State, kterou zasypala ve dvou zápasech hned 58 body.

 

„Jednou jsem proti San Diegu dala 30 bodů, tak to byl velký individuální úspěch, protože po 4 letech dala hráčka Wyomingu v zápase tolik. Byla jsem zapsaná i do rekordů školy, což byl skvělý pocit. Nejlepší zážitek byly v obou sezónách turnaje v Las Vegas. Tam je to úplně jiný život, moc jsem si to užila,“ pokračuje Vitulová.

 

Koronavirová epidemie zastihla Vitulovou ve Wyomingu, odkud se snažila nejprve odjet do České republiky, nakonec se ale prozatím zasekla na Floridě, konkrétně v Tamě Bay.

 

„Zvažovala jsem návrat do Čech, ale měla jsem problémy s letenkami, takže jsem se rozhodla letět za Kristýnou, abych nemusela zůstat sama ve Wyomingu. Během dvou týdnů bych se měla vrátit do Česka, tak mi snad nezruší let. Ten, co jsem měla na půlku května mi zrušili, takže jsem si kupovala novou letenku. Wyoming je sice v tuhle chvíli asi nejbezpečnější stát v Americe, ale my jsme opatrné, takže je to i tady v pohodě,“ vysvětluje cestovní patálie.

 

„Na Floridě ze začátku moc opatření nebylo, ale teď už nosí většina lidí roušky, v supermarketech pořád otírají všechny vozíky, lidi musí dodržovat rozestupy. Nedoporučuje se vycházet ven, zavřely se restaurace a kluby. Nejsou tu tak tvrdá opatření jako v Česku, navíc si to každý americký stát rozhoduje samostatně. Je to trochu nebezpečnější, ale my stejně moc nikam nechodíme, protože chceme být opatrné,“ tvrdí Vitulová.

 

S karanténou se pojí také studium na dálku, které studentka druhého ročníku oboru Humanities/Fine Arts absolvuje. Největší problémy má podle svých slov s jazyky.

 

„Studium máme online až do konce semestru. Máme online testy i přednášky, někteří profesoři nám nahrávají výuková videa, která dávají na server. Jiní zas posílají studijní materiály ke čtení. Nejtěžší je asi španělština, kde máme sice videa, ale učit se jazyk online není úplně ideální. Všechno se dá ale zvládnout,“ pokračuje s klidem sobě vlastním.

 

Vitulová ani její spoluhráčky nedostaly žádný plán od trenérů, v kondici se tak udržuje individuálními tréninky. Na Floridě se dokonce může i chodit střílet na venkovní hřiště. Jinak už ale vyhlíží podzim a další sezónu.

 

„Ve Wyomingu jsem prostě nebyl šťastná, nevyhovoval mi ten styl života ani tým, ve kterém jsem hrála a herní systém. Těžká byla i změna trenéra včetně asistenta, který mě rekrutoval. Snažila jsem se celou sezónu adaptovat, ale nepovedlo se mi to, takže jsem se rozhodla k odchodu. Chybělo mi větší město, hezčí počasí, trenér, který mi věří a další věci,“ vysvětluje důvody změny dresu.

 

„Rozhodovala jsem se asi měsíc, a nakonec si vybrala USF. Jeden z důvodů určitě byla přítomnost Kristýny Brabencové, se kterou se známe už snad 10 let, jsme zvyklé spolu hrát z Žabin i z reprezentace. Je to má nejlepší kamarádka a budu s ní hrát na Floridě, což je skvělá představa. Moc se na to obě těšíme. Bude to výzva, protože je to lepší konference, ale trenéři jsou sympatičtí a herní systém vypadá výborně. Hraje se evropský styl s hodně clonami a nacvičenými akcemi. Těším se na Tampu, kde je celý rok teplo a příští rok budeme mít v týmu jen asi dvě Američanky a zbytek jsou Evropanky,“ uzavírá.