Svoboda uspěl na kempu Jr. NBA a poletí reprezentovat do Orlanda

Když si prostřednictvím snu splníte ještě větší sen, zažíváte pocity štěstí. Své by o tom mohl vyprávět teprve dvanáctiletý písecký basketbalista Josef Svoboda. V prvním ročníku české verze Jr. NBA League pro sebe bez jediné pochyby získal cenu MVP finálového turnaje, letos byl pozván do Slovinska na evropský kemp Jr. NBA, kde zaujal natolik, že se dostal mezi desítku vybraných hráčů, jež budou Evropu reprezentovat na vůbec prvním Jr. NBA World Champioship v Orlandu.

 

Josef Svoboda patří do vyhlášené písecké basketbalové líhně, kde jeho talent opracovává Miroslav Janovský se svým trenérským týmem. Právě ve městě s nejstarším kamenným mostem se jednoho dne Svoboda zasnil: „Když jsme v Písku měli kempy s Američany, tak jsem si říkal, jak to tam asi vypadá. Vždycky jsem se tam chtěl podívat.“

 

Teď si ten velký sen splní. Díky Jr. NBA League, která v České republice začala psát svou třetí kapitolu. Svoboda byl ústřední postavou píseckého celku, který dotáhl k celkovému vítězství v premiérovém ročníku. Letos byl poslán na evropský kemp Jr. NBA. Věděl, že odsud vede cesta za velkou louži: „Jasně, byl to můj vzdálený cíl. Když jsem ale do Slovinska jel, tak jsem o tom neuvažoval. Rozhodně jsem se v Americe neviděl.“

 

Ve Slovinsku se zařadil po bok dalších 46 hráčů a hráček ze 17 zemí, kde se Jr. NBA League v Evropě hraje. Letenku do USA získalo jen deset nejlepších chlapců i dívek. Mezi nimi Svoboda nechybí. Neznamená to ale, že by usnul na vavřínech. Sám si totiž uvědomuje, co mu chybí: „Dalo mi to hodně do života. Mohl jsem se potkat s hráči, kteří podle mě byli o hodně lepší než já. Říkal jsem si, že jim snad ani nemůže být 13 let. Trenéři tam byli fajn lidi. Musím se zlepšit hodně v těch drilových situacích, kde nemám moc rychlé nohy.“

 

Pokud by si měl vybrat jeden nejlepší moment z celého kempu, není to možné. Nejsilnější zážitek si totiž odváží z party, kterou hráči a hráčky mezi sebou měli. „Mám hodně telefonních čísel, ale jsme ve spojení na Facebooku a Instagramu. Hodně jsme si spolu dělali legraci s Italy. Seznámili jsme se během prvních dvou dnů a trávili spolu hodně času. Bral jsem je jako kámoše a říkal si, že kdybych se do Orlanda dostal, přál bych si, aby tam byl alespoň jeden z nich také,“ přál si. V Orlandu si však bude muset udělat nové kamarády.

 

Po týdenním pobytu na kempu ve Slovinsku a každodenních basketbalových lekcích měl o čem přemýšlet. Téma Orlanda se vznášelo ve vzduchu. Výsledný ortel měl ale padnout až o několik dní později. „Cestou na letiště jsem si celou dobu vyjmenovával hráče a říkal jsem si, kdo by se mohl do Orlanda dostat. Sebe jsem tam nepočítal. Měl jsem hodně tipů na hráče, kteří mohli jet místo mě. Myslím, že pro mě hovořila týmovost. Plnil jsem pokyny trenérů, ve hře jsem moc nevyčníval, ale snažil jsem se hrát hodně týmově,“ popisuje.

 

Dobrou zprávu se tak mohl dozvědět až s časovým odstupem na domácí palubovce sršní arény. I když to mělo být překvapení, přiznává, že tušení měl: „Něco takového jsem čekal. Proč by mi najednou řekli, abych šel na půlku a dal si triko přes hlavu,“ směje se.

 

„Když jsem to viděl, na jednu stranu jsem měl obrovskou radost – jedu do Ameriky! Ale budu z Česka sám. Bylo by lepší, kdybych tam měl ještě někoho známého, ale i tak to zvládnu,“ věří si mladý talent, že se neztratí ani od 7. do 12. srpna v Orlandu ve světové konkurenci.