Stefan Weissenböck o COVID-19 bublině v Německu i NBA nebo dalším kroku ve střelbě Tomáše Satoranského

Uznávaný expert na rozvoj individuálních basketbalových dovedností Stefan Weissenböck spolupracuje už několik let s Českou basketbalovou federací. Stal se také osobním střeleckým koučem jediného Čecha v NBA Tomáše Satoranského. Poslední dny tráví Rakušan s českými kořeny v Kutné Hoře, kde probíhá další z kempů mládežnických reprezentací ČBF Summer Academy. Stihl absolvovat i trénink s dalším z českých reprezentantů Patrikem Audou, který za ním do Kutné Hory přijel.

 

Jak se změnil váš pracovní život s epidemií koronaviru?

Ze dne na den se změnil vlastně celý život včetně sportu. Na začátku nebyla žádná možnost trénovat nebo vlastně jakkoliv pracovat. Dělaly se jen různé online trenérské kliniky, které se všude nabízely. Jsem rád, že se to vrací do starých kolejí a všichni teď cítíme, jak jsme zapnuli z nuly na sto procent. Musíme si zase zvyknout zpátky na ten rytmus – být v hale a pracovat.

 

S Českou basketbalovou federací pracujete dlouhodobě. Jak se vám líbí projekt Summer Academy připravující mladé basketbalisty v rámci tréninkových kempů na evropské šampionáty 2021, když ty letošní byly zrušeny?

Líbí se mi to moc. Spolupráce s českou federací mi vyhovuje už od začátku. Mám srovnání s rakouskou a německou federací a Češi to z těchto třech dělají rozhodně nejlépe. Jsou flexibilní a dokáží věci naplánovat. Teď je tu projekt Summer Academy, kde je hodně trenérů, hodně hráčů a máme výborné podmínky na přípravu. Například Rakousko ještě s přípravami mládeže ani nezačalo a Němci to teprve rozjíždí. Většinou jsem v kontaktu s Jakubem Kudláčkem a Jirkou Welschem a líbí se mi, že když se na něčem domluvíme, tak jsou schopni velice rychle něco vymyslet a postavit, což pomůže hráčům i trenérům.

 

Hráči, které na kempu máte, přišli v klubech o vrchol sezóny a následně i o účast na ME. Je těžké namotivovat je do další práce, nebo jsou po nucené pauze hladoví do tréninku?

Neviděl bych to tak negativně. Každý hráč chce samozřejmě hrát vrcholy sezóny a zúčastnit se šampionátů, ale teď je tendence hráče trochu přetěžovat. Hlavně kolem věku 18 až 20 let toho mají tolik, hrají tolik zápasů, že mívají méně času na trénink, protože se pořád připravují na nějaký vrchol, kde se řeší jako první taktika. Já hodně věřím technickým dovednostem a individuální přípravě, takže s tím nemám problém, že se letos nebude hrát v rámci reprezentace.

 

Dlouhodobě působíte jako individuální trenér v elitním německém týmu Brose Bamberg. Byl jste součástí „uzavřené bubliny“ v Mnichově, ve které se dohrávala nejvyšší německá soutěž?

Byl jsem samozřejmě součástí přípravy, ale pak s týmem už jsem do Mnichova nejel. Měli jsme pár hráčů, kteří také nejeli a já jsem pro ně připravoval tréninky v Bambergu. Vždycky jsem dojížděl na zápasy, protože tam byla dobře vymyšlená tzv. passive zone, kde měl každý tým ještě nějaká místa pro další trenéry, případně funkcionáře nebo vedení klubu, aby mohli být v hale. Nedostali se pak přímo k hráčům ani trenérům, ale měli možnost se na zápasy dívat živě.

 

Takže se vám líbilo, jak to německá federace vymyslela?

Fungovalo to perfektně, bylo to úplně super. Na začátku jsem tomu moc nefandil, ale když se to pak rozjelo, tak jsem zpětně ocenil celý nápad a myšlenku dohrání soutěže.

 

Bamberg vyhrál za posledních deset let sedm titulů, teď ale prožívá trochu slabší období.

Jsme teď úplně v jiné situaci než dřív, musíme všechno přebudovat a najít nějakou novou identitu, což je dlouhý proces. Měli jsme spoustu úspěšných sezón, ale teď ten potenciál organizačně a finančně nemáme. Celý klub a vlastně i celé město je pořád v takovém šoku. Fanoušci vědí, že tým je horší, ale nechtějí se s tím srovnat a pochopit, že se teď prostě nějakou dobu nebude vyhrávat.

 

Jaký je tedy váš výhled? Za jak dlouho by měl být Bamberg znovu na špičce Bundesligy?

Musím zmínit, že nás rozpočet je asi třetinový oproti předchozím letům. Mezinárodní basketbalové prostředí nás vnímalo tak, že jsme vždycky vychovávali dobré hráče, kteří od nás chodili do Euroligy nebo i do NBA. Lidé vědí, že před pár lety za nás hráli hráči jako Daniel Theis, Brad Wanamaker nebo Nicolo Melli, kteří jsou všichni v NBA a teď se musí fanoušci dívat na jinou úroveň. Myslím, že i se současným týmem můžeme hrát třeba EuroCup a semifinále ligy, ale musíme postupně budovat, abychom se vrátili na původní úroveň, což bude nějakou dobu trvat.

 

V Česku jste známý hlavně jako osobní kouč Tomáše Satoranského se specializací na střelbu. Tomáš za vámi byl nedávno v Bambergu na pár dní trénovat. Jak vypadal technicky po té karanténě, kdy nemohl denně trénovat s míčem?

Vypadal úplně stejně (smích). My už jsme předtím spolu strávili tři dny v Praze a dva týdny poté přijel do Bambergu a potrénovali jsme. Naše spolupráce je fantastická, oba si to hodně užíváme a je výhoda že nás navzájem baví společnost toho druhého. Znovu jsme se rozhodli změnit pár detailů ve střelbě, aby byl Tomáš schopen pálit i z větší dálky. Pracujeme na trochu větší změně než v předchozích dvou letech, spíš se to dá porovnávat s tím, jak jsme pracovali po Tomášově první sezóně ve Washingtonu. Dva roky jsme se viděli vždy jen pár dní a teď jsme se rozhodli, že to chceme všechno zintenzivnit. Zatím z toho mám dobrý pocit.

 

Rozveďte tedy konkrétně, na čem s Tomášem pracujete.

Bylo by ideální, aby byl schopen střílet ještě z větší vzdálenosti, než je klasická trojka, jako to dělá spousta hráčů NBA. Teď je v ideálním věku, kdy je na tom atleticky na evropské poměry fantasticky, na NBA normálně. Za pár let se to ale změní a snažíme se, aby byl na to sportovní stáří připraven. Nechci, aby musel třeba ve 33 měnit najednou hru, když už nebude tak rychlý a atletický, chceme být napřed.

 

Byl to víc Tomášův nebo váš nápad?

Vždycky je to dialog. Mě hlavou proudí různé myšlenky, posílám mu je a debatujeme o nich. Následně pak i tréninky jsou o neustálé komunikaci mezi námi. Našli jsme společnou řeč a snad to Tomášovi k něčemu je.

 

V jednom z předchozích rozhovorů jste říkal, že by bylo ideální, kdyby vás Tomáš už v budoucnu nepotřeboval. Zatím to tedy do téhle fáze nedospělo?

(smích) Asi ne. Ale vážně, věřím tomu, že můžu hráče naučit chápat jeho tělo a pak se bude schopen upravit sám. Možná je to nereálný nápad, uvidíme.

 

V posledních letech také spolupracujete s týmem NBA Brooklyn Nets. Jak tam vnímají současnou situaci v USA kolem epidemie koronaviru a boje za práva menšin?

Vždycky, když nejsem s lidmi z Brooklynu tolik v kontaktu, tak se tam něco děje a teď je to přesně takové. Když začala epidemie koronaviru, tak jsme ještě hodně komunikovali, ale teď je tam tolik práce a věcí, které připravují kvůli té dohrávce na Floridě, tak to utichlo.

 

Zrovna Brooklyn se na dohrávku asi moc netěší, když jim v Orlandu bude chybět pět asi nejlepších hráčů soupisky včetně Kevina Duranta, Kyrieho Irvinga atd.

Musí to být šílené. Každodenní práce se musí pořád měnit. Najednou onemocní jeden hráč, další řekne, že nechce jet. NBA je extrémně organizovaná. Pravidel pro dohrávku je tisíce a nedivím se, že někteří hráči to nechtějí absolvovat. Například v Německu to udělali velmi dobře, ale byla tam i nějaká volnost pro hráče, zato v NBA je všechno pod kontrolou. Množství lidí, které bude v Orlandu, je obrovské a organizačně to je velký oříšek.

 

 V Německu se ale liga zvládla dohrát. Věříte, že se to povede i s NBA?

Němci měli v té „bublině“ velkou disciplínu. Bylo tam jen deset týmů, což je velká výhoda a celkově byly menší ty trenérské štáby. To NBA udělala taky, ale tam je zmenšený počet lidí u týmu 35, což je pořád moc, třeba o 15 víc než v Německu. Snad to dobře dopadne.