Spoluhráči jsou izolovaní od rodin. A z Krejčího je šéfkuchař

Je jedním z basketbalistů, který už téměř dva týdny musí sedět v „domácím vězení“. I jeho tým ze španělské Zaragozy postihla koronavirová karanténa, a to po ligovém zápase na Realu Madrid, který čtyři dny na to oznámil, že jeho americký křídelník Thompkins byl virem nakažen. A i 19letý reprezentant Vít Krejčí má teď nařízenou povinnou domácí samotku, již prakticky nesmí opouštět, což speciálně pro mladého vrcholového sportovce, navyklého na velkou fyzickou aktivitu, musí být peklo.

 

„Je to teď obrovský rozdíl. Jsme zvyklí na obrovskou zátěž, takže i spánek je bez pořádné únavy míň kvalitní. Je to zásah úplně do všeho, včetně jídla, kde se musíme víc hlídat. Konkrétně mě se tohle zase tolik netýká, protože s váhou problémy nemám, ale někteří kluci mají změněný jídelníček a musí jídlo omezit,“ podotýká mladík, který v Zaragoze zařezává už od svých čtrnácti.

 

„Snažíme se ale každý i doma něco dělat, abychom úplně nevypadli z formy, protože když se to stane, je hrozně těžké se vrátit zpátky.“

 

Španělsko je jednou z nejzasaženějších zemí s více než 17 tisíci nakažených a téměř osmi sty zemřelými, přesto vládou přijatá opatření nejsou podle Krejčího tak drastická jako v Česku. „Chození ven s rouškou tu zatím nebylo povinné. Jinak se ale ven nesmí, pokud to není vyloženě nutné. Myslím, že v Česku bylo dobře, že se to zavedlo poměrně brzy a snad se nákaza tolik nerozšíří. Tady už je to fakt hodně.“

 

Aspoň malým plusem pro mladého guarda je, že po nejvíc zasažených Madridu a Barceloně patří Zaragoza a její okolí k vůbec nejmíň postiženým regionům. „Nám se nákaza dlouho vyhýbala. I tady jsou teď ale otevřené jen obchody s potravinami a lékárny, plus některé restaurace na objednání jídla domů, což je pro mě dobré, když nemám náladu na vaření,“ doplňuje poslední objev národního týmu, kterého nová situace přiměla ve velkém k domácímu kuchtění.

 

„Jak teď nemám co dělat, tak se učím vařit pořád víc, což je super,“ usměje se. „Jelikož jsem neměl velký výběr surovin, musel jsem vařit hlavně různé těstoviny a maso na různé způsoby. Zatím mě to baví, ale po normálním tréninku by se mi s tím tolik mazlit nechtělo.“

 

Dlouhému sledování aktuálních zpráv se Krejčí radši vyhýbá. Stačí mu prý vědět, že rodina je v pořádku. „Moc na to koukat by mě jen štvalo a byl bych ještě víc v depresi. Už takhle jsem celý den doma. Kouknu jen občas na hlavní novinky a kolik je kde nakažených.“

 

Kvůli karanténě už deset dní nevyšel nikam ven. Navíc hned v prvních dnech zostřených opatření mu domů odjeli mladší spolubydlící z Dánska a Švédska, o něž se báli rodiče, a on tak v apartmánu osiřel. „Já zůstat musel, protože liga má pokračovat, i když většina lidí se shoduje na tom, že už asi nezačne. Uvidíme ale, co bude, jestli pak budeme moct odjet domů, nebo nějak začneme trénovat,“ spekuluje nahlas teenager, který v této sezoně španělské nejvyšší soutěže ACB zapisuje průměry 3,2 bodu za 7,5 minuty v 18 odehraných utkáních.

 

Podle Krejčího drtivá většina cizinců z ligových týmů má své zahraniční hráče stále ve Španělsku. Pokud jde ale o testování na přítomnost koronaviru, to prý v klubech víceméně neprobíhá. „Ani my jsme po zápase s Realem testovaní nebyli, protože ve Španělsku testů moc není. A netestuje se, i kdyby se projevily symptomy nákazy. To se týká jen starších lidí, nebo někoho s jinou nemocí. Mě jako mladého a jinak zdravého by prostě netestovali,“ popisuje zdravotní situaci Krejčí.

 

Pokyny a příkazy z klubu zněly pro karanténu jasně. „Ven prakticky nesmíme, máme zakázáno i chodit třeba na nákupy. Ještě že jsem měl nějaké zásoby jídla z dřívějška. Většina kluků z týmu už má rodiny, tak ti sem tam vyjdou, ale spíš se snaží držet v izolaci, a to i v rámci rodiny, že jsou zavření v jednom pokoji. Jinak od našeho kondičáka máme individuální plány, co jdou plnit prakticky bez jakýchkoli pomůcek. Uvidíme po dvou dnech, až nám skončí karanténa. V té je teď asi pět týmů z ligy, ale i ostatní jsou zalezlí doma,“ vypočítává Krejčí, který kromě Thompkinse neví o dalším ligovém hráči postiženém nákazou.

 

Ačkoli ACB si naplánovala obnovení provozu na 24. dubna, rozehrávač si nemyslí, že to bude možné. „Na druhou stranu nikdo neví, co bude pozítří, natož za měsíc. Nezbývá než čekat a nějak se udržovat v kondici.“

 

Pokud by se muselo začít hrát před prázdnými hledišti, Krejčí by to „kousl“, ale jen nerad. „Už jsme to s kluky probírali. Před týdnem jsme měli hrát ještě proti Seville a liga nám dala vybrat, jestli hrát bez fanoušků, nebo vůbec. My se jako tým dohodli, že hrát nechceme. Pokud by se mělo začít bez lidí v dubnu, tak to radši nehrát vůbec.“

 

Do konce základní části chybí ještě hodně - 11 kol, plus play-off, které se běžně hraje až do pozdního června. A co teprve nyní! „Už rozhodně není reálné dohrát to podle původního rozpisu, jedině že by se posunula olympijská kvalifikace, ale to nevím, jestli by šlo. Liga by se tak určitě musela zkrátit, jinak by nebyla šance. Jako hráči teď ale konec sezony moc neprobíráme, nejdůležitější je starost o rodinu a o sebe. Všichni se hlavně snaží zůstat zdraví.“

 

K aktuálním starostem ale patří i to, jak budou hráči dál od klubů vypláceni. „Tohle je na agentech. Časem se to asi bude řešit individuálně, ale asi by měla být jednotná pravidla, co se s platy v podobné situaci stane. Co vím, tak v březnu nám klub ještě zaplatí normálně a od dubna se uvidí.“