Smečující Nela míří vysoko

Česku se rodí potenciálně nová velká basketbalová osobnost. Minimálně výškou tomu tak je už teď, protože s reprezentačním výběrem do devatenácti let je na světovém šampionátu dosud veřejnosti nepříliš známá 194 cm vysoká pivotka Nela Nétková, která při rozcvičení bez problémů smečuje do koše jeden míč za druhým. „Je po mě velká čest, že tady mohu být,“ uvědomuje si privilegium nominace na světový šampionát rodačka ze Zábřehu na Moravě.

Přitom s basketbalem začala relativně nedávno, do té doby se nijak výrazněji žádnému sportu nevěnovala. „Chodila jsem do nějakých kroužků na základní škole jako na atletiku, ale naplno jsem zkusila až basketbal. K basketu jsem se pak dostala přes mamku, když zjistila, že v Šumperku je basketbalový klub, tak jsem to zkusila. Chtěla jsem využít své výšky. Jsem ráda, že jsem do toho šla. Teď hraji asi pátým rokem, což je docela krátce. Rodiče sport žádný nedělali, což je možná důvod, proč jsem se k basketu dostala až tak pozdě. Trochu teď lituji, že jsem nezačala dřív,“ uvědomuje si Nela, že má oproti ostatním hráčkám ztrátu.

Basketbalový míč tedy dostala poprvé do ruky přibližně ve čtrnácti letech v Šumperku, pravý basketbal poznala ale až po dvou letech, kdy si jí vyhlédly brněnské Žabiny.

„Přesně si ten první zážitek nepamatuji, ale vím, že přijeli trenéři ze Žabin k nám na trénink do Šumperka. Byli to Richard Fousek, Viktor Pruša a Jakub Gazda. Po nějakých trénincích se domluvili s mamkou, že bych mohla zkusit hrát basketbal v Brně. Po dvou letech v Šumperku jsem se tak přesunula do Brna. V Brně jsem tři sezóny a teď jsem hrála prvním rokem extraligu juniorek,“ popisuje při svém prvním oficiálním rozhovoru Nétková.

V šestnácti letech ji tak čekal přesun do velkoměsta, změna školy, hledání nových přátel a osamostatnění od rodičů. Klasické klišé, které je však pro dospívajícího člověka velmi závažným krokem.

„Přesun pro mě byl těžký, už jen proto, že jsem musela jít na jinou školu. Šla jsem bydlet na internát, musela jsem se osamostatnit, takže jsem s tím bojovala. Velká změna v basketu, který jsem se začala teprve pořádně učit až v Brně,“ myslí si Nétková a nedá dopustit na rodiče, které jí v basketbalové i životní dráze výrazně pomáhají.

„Rodiče mě podporují nejvíc, jak mohou. Jsou to mí největší podporovatelé. Chodí se dívat na zápasy. Když mám jakýkoliv problém tak přijedou. Pořád jsme spolu v kontaktu, takže jsem jim hodně vděčná,“ usmívá se.

V Brně však nemá jen basketbalové povinnosti, ale i studijní, které jsou pro ni a pro rodiče minimálně do maturity zásadní. 

„Studuji sportovní gymnázium Ludvíka Daňka v Brně. Tam jsou samí sportovci, všichni vysocí, tak se necítím nijak zvláštně. Na základce to bylo docela těžké, dostával jsem docela „bídu“ za svou výšku. Jsem ráda, že hraji basket, to mi přeci jen zvedlo sebevědomí. Není jednoduché skloubit školu se sportem, ale jsem ráda, že jsem na sportovní škole, protože mi to umožňuje trénovat i dopoledne. Mám individuální tréninky, trenéři se mi věnují, za což jsem moc vděčná a moc mi to dalo,“ vykládá s tím, že je možné, že ji za rok čeká další velká životní změna.

„Uvidíme, jak to všechno bude. Dostala jsem nabídku jít studovat do USA na univerzitu, takže mě čeká rozhodování. Teď je cíl odmaturovat,“ říká Nela jasně.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený cz.basketball (@cz.basketball)

Pak už se ale debata otočí zpět k basketbalu. Nela totiž jako jedna z mála hráček na šampionátu dokáže zasmečovat míč do koše. Předvádí to bez větších potíží při rozcvičování a sní o tom, že se jí to povede i při utkání.

„Zasmečovat se mi povedlo myslím po dvou letech, co jsem hrála basketbal, takže tak před třemi lety. Od té doby mám cíl zasmečovat v zápase, což se mi ještě nepovedlo a do roka bych to chtěla uskutečnit. Už jsem měla hodně šancí, ale radši jsem na jistotu zakončila dvojtaktem a zpětně toho lituji. Tady na mistrovství světa radši půjdu na jistotu, ale v hlavě mi to běží, že bych mohla smečovat,“ zasní se a pak se rozpovídá i o tom, jak je zvláštní, že někdo, kdo před pěti lety nehrál basketbal, je najednou na světovém šampionátu v hledáčku skautů z celého světa.

„Je to neuvěřitelné. Jsem ráda, že tu můžu být se skvělou partou holek a super trenéry i celým realizačním týmem. Hodně jsem na to makala, takže si myslím, že si zasloužím tady být. Budu hrát tak jak nejlíp umím a uvidíme, na co to bude stačit,“ říká upřímně. 

Alespoň na pár minut nakoukla Nétková do všech tří utkání českého týmu v základní skupině, v osmifinále proti Itálii se na palubovku nedostala. „Ani jsem nečekala, že budu hrát tolik, takže jsem neskutečně ráda. Myslím, že mě zápasy s těžšími týmy a lepšími hráčkami neskutečně posouvají dopředu,“ pokračuje.

A kdo je sportovní vzor možná vycházející hvězdy české podkošové scény?

„Pivotky upřímně tolik nesleduju. Mým vzorem velkým je Kobe Bryant a jeho nastavení mysli. Snažím se makat víc jak ostatní, být každý den o něco lepší a věřit, že budu lepší než ostatní,“ dodává.