Šlapeme do toho a uvidíme, říká kouč Lvic U18 Pruša

Po dvouleté pauze způsobené pandemií se do České republiky vrací špičkový mládežnický basketbal. Místo zrušených evropských šampionátů mládeže světová basketbalová federace FIBA rozhodla o konání tzv. Challengerů, tedy několika turnajů s menším počtem účastníků. Dva z nich se uskuteční u nás, kromě šampionátu dvacetiletých v Brně se blíží start turnaje dívek U18, který od 27. července uspořádají Klatovy. Právě o klatovském turnaji se v rozhovoru pro rozpovídal reprezentační trenér kategorie U18 a zároveň kouč brněnských Žabin Viktor Pruša. 

Co vůbec říkáte na formát Challengerů místo klasických evropských šampionátů? Jak jste sledovali celou situaci?

Hodně jsme to sledovali v posledních měsících, jak to celé s letošním mládežnickým létem dopadne. Nakonec je to za mě taková zlatá střední cesta. Ve hře bylo i to, že nebudou žádné turnaje. Některé země jako Itálie nebo Německo se nechtěly zúčastnit ničeho a vypadalo to, že turnaje ani nebude organizovat FIBA. Za nás jsme hlavně rádi, že se bude něco konat. Klasický formát evropského šampionátu skýtá větší zajímavost a větší konkurenci, ale musíme být rádi za to, co je. Je dobře, že to organizuje FIBA a máme možnost pětizápasové konfrontace. Je trochu divoké, že je ve hře světový šampionát, různé země k tomu přistupují různě, ale hlavně že se hraje a pro hráčky je nějaká akce jako světlo na konci tunelu.

Budete v Klatovech cílit na maximální výsledky, nebo berete turnaj také jako přípravu na evropský šampionát v dalším roce?

Je to trochu nešikovné, protože na jednu stranu by bylo ideální vzít jen ročníky 2004, se kterými budeme pracovat příští rok a brali bychom to jako koncepční práci do příštího mistrovství Evropy ve standardním režimu. Na druhou stranu by ale nebylo úplně fér i z hlediska basketbalového rozvoje vyřadit ročníky 2003, pro které měl být tento rok hlavní. Sestavu tak mám tak nějak napůl. Hráčky ročníku 2004 už bereme jako budoucnost a stavíme je do rolí, ve kterých je budeme chtít vidět příští reprezentační rok. Hráčky 2003 alespoň mohou odehrát pár zápasů na reprezentační úrovni. Plus je tam faktor mistrovství světa kategorie U19, kvůli kterému jsme přišli o některé hráčky, které by normálně v nominaci byly.

Jak vidíte soupeře ve skupině? Postupně vás čeká Srbsko, Maďarsko, Irsko, Turecko a Litva.

U takového turnaje není úplně extrémní tlak na výsledek. Většina z nich v posledním roce prakticky nehrála zápas, v Ženské basketbalové lize nastupují minimálně, ani nemohly trénovat. Máme celkem pět tréninkových kempů a na začátku to bylo hlavně o tom dostat se do tréninkového nasazení a basketbalového režimu ať už fyzicky, tak i basketbalově a technicky. Chceme se soustředit hlavně na sebe. Neříkám, že nebude nějaká konkrétní příprava na soupeře v rámci skautingu, ale chceme holky hlavně naučit, jak se s videem pracuje, že se můžeme připravovat na jednotlivé hráčky. Výsledek bereme jako jeden z dalších benefitů, jinak chceme, aby se hráčky individuálně rozvíjely a měly zodpovědnost za to, co předvádí na hřišti. Nebudeme se tolik soustředit na systémy, jak proti nám někdo bude hrát.

Jak probíhala příprava v covidové době? Jak na tom byly hráčky po dlouhé zápasové i tréninkové absenci?

Od začátku jsme se snažili volit více herní přípravy. Holky byly na prvních dvou kempech hlavně fyzicky relativně dole, takže jsme je postupnou zátěží dostali znovu do toho procesu a obecně to na začátku bylo relativně náročné pro všechny. Od třetího kempu jsme zařadili sparingy neboli přátelské zápasy, protože holkám extrémně chyběla herní praxe. Hráli jsme dvakrát s Chorvatskem a dvakrát s Německem, všechny zápasy venku. Mohu ale říct, že to má stoupající tendenci a je tam vidět progres, ale manko je hodně velké. Není skoro reálné, abychom po pěti kempech přijeli na Challenger a předváděli jsme ten nejvyšší level, kterého jsou hráčky schopné. To by bylo naivní, ale jdeme krok za krokem kupředu a už mezi prvním a čtvrtým zápasem byl vidět velký rozdíl. Začátky byly těžké ale šlapeme do toho a uvidíme, kam až se dostaneme v rámci našich časových možností.

V jaké síle je v tuto chvíli tým? Provázely přípravu zranění, nebo jste před začátkem Challengeru kompletní?

Musím zaklepat, že se nám zatím zranění vyhýbají. Kromě jednoho zranění v rámci druhého kempu, kde to ale bylo spíše o nezaviněném špatném došlápnutí než zranění z únavy. Jinak máme čistý štít, což je hodně důležité a klepu na dřevo, aby to vydrželo. Navíc se tomu snažíme předcházet, neděláme jen basketbal, ale i hodně kondiční věci, fyzio věci, snažíme se kompenzovat tu zátěž a je to i náš hlavní úkol jako trenérům, aby nedošlo ke zbytečným zraněním z „přetažení“ a pak až jsme se soustředili na basketbalové úkoly. Neměli jsme snad ani jednu hráčku, která by vynechala tréninky, tak doufám, že to vydrží.

Šampionát vás čeká v Klatovech, basketbalovém městě. Je pro tým příjemné v době restrikcí nemuset cestovat někam daleko?

V této době je hodně fajn moci hrát doma. Na druhou strany je pro holky i obecně pro všechny zajímavé se někam podívat za hranice a my jako U18 jsme už dva roky za sebou měli mít šampionát na Krétě v Heraklionu, což je atraktivní destinace a byla by to příjemná cesta. Rozhodně je ale výhoda nikde moc necestovat, ať už je to z pohledu covidu nebo i z toho, že budeme mít na Challengeru domácí prostředí. My jsme tomu přizpůsobili celou přípravu, od začátku jsme vlastně byli v Klatovech, i když to bude jiná hala a jiné ubytování, tak už se nějak v hlavě nastavujeme na domácí šampionát. Doufám, že v příštím roce už proběhnou šampionáty normálně a podíváme se do zajímavé destinace. Snad nás přijde podpořit co nejvíc fanoušků.