Jan Bobrovský

Jan Bobrovský je československý hráč, trenér i sportovní funkcionář. Je zařazen na čestné listině zasloužilých mistrů sportu. Jeho bratrem je již zesnulý Zdeněk Bobrovský.

Ve hráčské kariéře působil v dresu Zbrojovky Brno, Dukly Olomouc a Slavia VŠD Žilina. Se Zbrojovkou byl celkem šestkrát mistr ligy (1964, 1967, 1968, 1976, 1977 a 1978), šestkrát se stal vicemistrem (1965, 1966, 1969, 1971, 1972 a 1975) a jednou byl bronzový (1970). Mistrovský titul získal i s Duklou Olomouc (1973). V lize zvládl nastřílet od oficiálního započítávání bodů v roce 1962 celkem 9915 bodů.

V letech 1971 a 1973 vyhrál anketu o nejlepšího československého basketbalistu a celkem čtrnáctkrát byl zařazen do nejlepší pětky československé ligy.

Se Zbrojovkou měl úspěchy i na mezinárodní scéně. Čtyřikrát se zúčastnil Poháru evropských mistrů, kde pomáhal v letech 1964 a 1968 ke druhým místům. V obou finálových zápasech podlehlo Brno Realu Madrid. Druhé místo získala Zbrojovka i v roce 1969 v Interkontinentálním poháru, kde československý tým přehrál v semifinále Real Madrid a podlehl až ve finále americkému celku Akron Goodyear Wingfoots.

Za reprezentaci Československa odehrál celkem 267 utkání a na velkých akcích nastřílel celkem 748 bodů. Na olympijských hrách v Mnichově 1972 pomáhal k osmému místu. Na světovém šampionátu 1970 v Lublani skončilo Československo šesté a o čtyři roky později v Portoriku desáté. Dále se zúčastnil také šesti evropských šampionátů. V roce 1967 v Helsinkách získal spolu s týmem stříbrnou medaili, o dva roky později v Neapoli bronz.

Za výběr Evropy byl v roce 1965 nominován ke dvěma duelům v rámci FIBA Festivals v Krakově, kde výběr Evropy hrál proti Realu Madrid a následně Wisle Krakov.

Po skončení hráčské kariéry působil jako trenér u mužů i žen. Od roku 1985 do roku 1988 působil u mužů Zbrojovky Brno, které dovedl ke třem ligovým titulům. V roce 1993 přešel k brněnským Žabinám, tehdy BK IMOS Brno, se kterými vyhrál čtrnáct ligových titulů. V týmu v současné době působí jako spolumajitel a asistent trenéra Viktora Pruši.

Vedl i reprezentační týmy. V roce 1985 pomáhal jako asistent Pavla Petery ke druhému místu na ME ve Stuttgartu, o šest let později obsadili pod jeho vedením muži na ME v Římě šesté místo. V roce 1992 se snažil s muži postoupit na olympiádu do Barcelony, ale Československo neprošlo předolympijskou kvalifikací.

Velmi úspěšný byl i u žen, se kterými získal titul vicemistryň Evropy v roce 2003, o rok později skončil pátý na olympijských hrách v Athénách a v roce 2005 Česko ME dokonce vyhrálo.

V roce 2001 v anketě o nejlepšího českého basketbalistu dvacátého století skončil na 5. místě. V roce 2013 byl uveden do Síně slávy ČBF.

Jeho zetěm je bývalý fotbalový obránce Petr Křivánek, vnuk Jan Křivánek a vnučka Klára Křivánková jsou také profesionální basketbalisté.