Samourův rok v arizonské poušti: strach z hadů a fungování na čtyřech pozicích

Na mexické hranici u městečka Douglas, kde byste původního amerického obyatele museli hledat velikou lupou, se cítil nesvůj hned z několika důvodů. Jako běžný smrtelník má strach z hadů, a proto mu četnost jedovatých chřestýšů v pouštním arizonském klimatu nedělala vůbec dobře. Na rozdíl od amerických spoluhráčů se raději nevydával ani na víkendové párty do Mexika, aby se nepřimotal do „větších akcí“ a nepřišel o drahocenná víza. A taky měl dílčí obavy z vlastní nedostatečnosti. Budu dost rychlý? Budu stačit fyzicky? A obstojím na škole se svojí angličtinou. Basketbalový perimetrový univerzál a český mládežnický reprezentant Patrick Samoura, jehož krev díky otci pochází i ze západoafrické Guiney, nevyrazil na zámořská univerzitní studia vybaven přehnaným sebevědomím či vyhlídkou na zářné zítřky, přesto po počátečním fyzickém šoku zvládl první rok své americké odysey velice obstojně, když v první divizi juniorské NCAA zapisoval jako od začátku stálý člen základní pětky Cochise College 8 bodů a 6 doskoků za více než třicet minut a kromě pivota zastával všechny ostatní pozice!

 

„Hned na začátku jsem ale poznal, že musím zlepšit kondici,“ přiznává téměř dvoumetrový rozehrávač či křídlo, že jej loni na podzim pořádně zaskočil hned první turnaj ve Phoenixu. „Na univerzitách se hraje na dvakrát 20 minut, je to hodně běhavé a atletické, hra se moc nezastavuje. A já byl hned při svém prvním zápase úplně mrtvý. Postupně se to ale lepšilo a na začátku sezony už jsem to tempo zvládal,“ vykládá Samoura, pro nějž drobný osobní škraloup představovalo jen zranění zadního stehenního svalu, jež mu ve druhé části sezony nedovolilo přidávat si v tréninku a hrát tak enormní porce.

 

„Zranění mělo vliv i na koleno, pořád jsem ale dostával kolem 30 minut. Nakonec jsem tak větší problémy než s fyzickou stránkou věci měl spíš s místní mentalitou. Pro řadu amerických hráčů je basket jedinou šancí, jak se dostat na vysokou, nebo jak něco dokázat, takže pro ně je úplně vším a tím nejdůležitějším,“ popisuje zámořskou zkušenost hráč, který jí dal přednost před českou NBL, kde pro něj byla v pražském USK nachystána první výraznější role mezi dospělými.

 

„Já jsem v zahraničí, a konkrétně v USA, vždycky hrát chtěl. A ve stejné míře jsem tam šel i kvůli studiu, protože s hraním se dá ve Státech nejlíp zkombinovat. I v USK v tomhle ohledu odvádějí dobrou práci, přesto ta možnost studovat a hrát u nás se nedá porovnávat se systémem v Americe. A pak jde i o rozdílné tempo hry, kdy je to v Americe rychlejší, je tam větší dravost a konkurence,“ říká Samoura. A dodává, že byť basketbal miluje, ví, že ho nebude hrát do konce života a školu bude potřebovat, aby se pak uchytil i v „reálném životě“.

 

Na junior college (volně přeloženo – univerzitní přípravka) začal kvůli lepší aklimatizaci na zámořský herní styl a zvýšení šancí na dobrou školu v NCAA se čtyřletým programem. Aktuálně to ovšem vypadá, že na Cochise zůstane po oba roky, na něž je studium vypsané. „Asistent z jedné školy v NCAA mi říkal, že by měli zájem, ale neozvali se, takže asi budu pokračovat na Cochise. Šanci na přestup ale ještě nějakou dobu budu mít.“

 

Podle Samoury rozhodnutí pro junior college záleží na každém hráči i na tom, zda ho univerzity mají možnost vidět hrát v Evropě už předem. „Když jde o hráče, který se prosazuje od hodně mladého věku, všimnou si ho a není problém naskočit hned po střední do prváku v NCAA, ale pak jsou hráči, kteří se vyvinou až v pozdější fázi dorostu a z mého pohledu je pro skauty větší problém rozpoznat, jací vlastně jsou.“

 

Samoura se nicméně musel otáčet i v NJCAA, kde kvalitu prvodivizních celků označil díky rychlé a atletické hře za hodně dobrou. Cochise College, kterou ve dvou kampusech navštěvuje 13 tisíc studentů, vyhrála v letošní sezoně největší konferenci Arizony a padla až v kvalifikačním duelu, jehož vítěz by se s střel s nejlepším celkem státu Utah o vstupenku na celoamerický šampionát divize 1. I ten ale nakonec zhatila ničivá pandemie.

 

Jak se vůbec Samoura ocitl právě na americko-mexické hranici? „Umístil jsem na YouTube video se svými „highlighty“ a oni si toho nějak všimli, nebo od někoho dostali tip. A pak mě kontaktovali,“ překvapí zdánlivou snadností své cesty, na které si ale také nechával poradit.

 

Hrajícímu studentovi z Česka, který se chce vzdělávat především v ekonomii, určil nastavení náročnosti studia výsledek testu z angličtiny (SAT), skládaného předem. Samourovi prý moc nevyšel, takže potenciálně mohl mít studium i podstatně těžší. Z angličtiny měl původně obavy, ovšem nakonec ji zvládal bez potíží. Mimochodem – jazykovou zajímavostí školy je to, že víc než polovinu studentů tvoří Mexičané, takže učitelé rozdávají mnohé materiály vytištěné v angličtině i španělštině, aby většině vyšli vstříc.

 

I proto, že ze hřiště téměř neslezl, nepřekvapí Samoura chválou svého kouče. „Chce od hráčů to nejlepší v zápase i v tréninku. On i asistent po hráčích šlapou, když něco nedělají na sto procent, a trochu je i pošťuchují a hecují, aby z nich dostali to nejlepší, což mně vyhovuje.“

 

Trenér Jerry Carrillo nového svěřence z Evropy nezaskočil ani točením na hned čtyřech pozicích. „Měli jsme několik hráčů přes dva metry, ale někteří nebyli vždy připraveni hrát na této úrovni, a tak jsem šel někdy i na podkošovou pozici 4. Na začátku sezony jsem byl i na rozehře, ale pak už to bylo většinou na křídlech. A i na té „čtyčce“ to po nějakém menším zvykání bylo v pohodě. Spíš jsem hrál a střílel kolem trojky, nebo jsem hrál 1 na 1 z trojkového oblouku. A i občas zády ke koši to bylo v pohodě, nějaká kila už mám. Já se dokážu přizpůsobit prakticky každé pozici, když to trenér potřebuje.“

 

Když do USA přišel, tušil, že bude pomalý, což se mu i potvrdilo. „A pořád to trvá,“ pousměje se. „Musím ještě víc zatletičtět. A taky jsem tušil, že budu muset změnit mentalitu, což se taky potvrdilo. V Americe místní kluci basketem žijí na maximum, protože nemají jinou možnost. Celkově mi tedy ten rok pomohl ještě víc vyspět.“

 

Jako zahraniční nováček nezažil ústrky ani uvnitř týmu. „Vydobyl jsem si možná určitý respekt, ale jako cizinec jsem celkově neměl pocit, že by si ze mě ostatní dělali srandu nebo mě neměli rádi. A i kdyby ano, já si tohle moc neberu,“ mávne rukou.

 

To jiné věci si bral mnohem víc. Zejména jedovaté arizonské hady neměl v úmyslu potkat na žádné venkovní vycházce ani na délku hřiště. „Je jich tam dost. Já se proto pořád bál chodit ven, protože kolem se rozkládá savana, a já ač normálně ven chodím rád, tak ti hadi mě od toho odrazovali,“ přiznává obavy z jednoho nebezpečí. A hned přidá i druhé: „Spoluhráči třeba na začátku osmitýdenní přípravy vždy o víkendu chodili „relaxovat“ do Mexika, ale to já nechtěl. Zaprvé už na párty moc nejsem a taky jsem nechtěl přijít o vízum. Z takových výprav bych byl vystresovaný, že se může něco stát. Jedna holka tam ztratila doklady a to už jsem tam pak nechtěl tuplem. Na druhou stranu - jeden Mexičan mi vyprávěl, že i když kolem hranic to nevypadá nic moc, dál do mexického vnitrozemí je to už výrazně lepší a hezčí.“

 

Na zážitkovou turistiku se přesto také dostalo. S kamarádem Anthonym Patrick kousek od Tucsonu oslavil na konci listopadu Den díkuvzdání se vším všudy, tedy včetně spousty nezdravého, mastného jídla. Když ale mělo v březnu dojít na „jarňáky“ ve Phoenixu se spoluhráčem a lídrem týmu Najem Smithem, zkazila tenhle „trip“ počínající protivirová opatření. A vzápětí si Čech jen tak tak stihl „přebukovat“ letenku do Prahy, aby uposlechl pokyn kouče k okamžitému návratu domů, kde je už od 17. března.

 

I na domácí půdě ale musí dál pilně studovat online, a to až do 11. května. „Máme s vyučujícími různé mítinky přes aplikaci Zoom, posílají nám úkoly a děláme i testy. Při nich jsme všichni přes speciální software připojení na webový portál školy, musíme na sebe mít namířenou kameru laptopu, aby bylo vidět, co přitom děláme, a kam se koukáme, a oni si pak zpětně ta videa vyhodnocují,“ informuje o technologii testů z tepla domova 19letý reprezentant, jemuž koronavirus sebral při zrušení všech mládežnických ME i šanci na letošní svátek v Litvě, jímž by dozajista byl A-divizní šampionát dvacetiletých.