Road show: Ze západu přes Prahu na jih

9. Sokolov

 

Ne vždy jde vše tak, jak si člověk naplánuje. Důležité je však nevzdat se a postavit se nepříjemnostem čelem.

 

Pro žáky a učitelský sbor základní školy Běžecké v Sokolově jsme měli dnes přichystáno překvapení v podobě návštěvy odchovankyně basketbalového klubu Sokolov, české reprezentantky a hlavně absolventky zdejší základní školy - Lenky Bartákové. Bolestivé zranění ruky (zlomené zápěstí) z posledního víkendového mezinárodního turnaje konaného v Hradci Králové, Lence bohužel nedovolilo s námi do Sokolova přicestovat. Nutno podotknout, že Lenka chtěla dorazit za každou cenu a do poslední chvíle se tomu také snažila přizpůsobit svůj program. Dnešní ranní pokyn lékařského konsilia a kontrola zlomeniny zápěstí v pražské nemocnici vystavily jejímu záměru definitivní stopku. Nedalo se nic dělat a proto pozici hlavní hvězdy dne, neméně zdatně, zastoupila taktéž česká reprezentantka- Terka Vorlová!

 

Po příjezdu jsme byli učiteli požádáni, zda bychom mohli celý program přichystat na venkovním hřišti. Což o to, venkovní hřiště měli krásné, avšak zamračené podnebí dávalo tušit možné komplikace. On-line radar Medard nehlásil akutní hrozbu a proto jsme se rozhodli přání školy vyhovět. Do konce programu zbývala necelá půlhodinka, když se z mraků nad námi spustil silný déšť. Všichni měli najednou plné ruce práce, aby vše (zejména pak techniku) uchránili před vodou.

 

Končit jsme jen kvůli dešti nechtěli, a protože děti projevily další přání, a to poměřit své síly s námi, rozdali jsme si proti sobě v tělocvičně opravdový mač. Nejdříve 3 na 3, pak 5 na 5 a nakonec 5 na 20 :-). Děti byly k neutahání, a pokud by bylo na nich, možná bychom hráli v Sokolově ještě teď. Vše však jednou končí a končit musela i naše návštěva na základní škole Běžecká. Lenku Bartákovou jsme nepřivezli, trochu jsme zmokli, ale stálo to za to.

 

Pozítří zůstáváme v Praze, ve čtvrtek totiž zavítáme na základní školu Ohradní na Praze 4. Hned druhý den, v pátek 17.6., jedeme dál… Vyrazíme na jih Čech, do Borotína. Už se moc těšíme!

 

 

10. Praha

 

Jubilejní desátou basketbalovou show viděla ve čtvrtek 16. června základní škola Ohradní na Praze 4.

 

Náš tým v plném počtu i s hvězdnou Katkou Elhotovou, doplněný o bývalého vynikajícího reprezentanta a dlouholetého kapitána týmu USK Praha i české basketbalové reprezentace Petra Tremla, tentokrát nemusel jet příliš daleko. Plány na uspořádání venkovní akce nám vzala noční bouřka a vzhledem ke kluzkému povrchu školního hřiště jsme se rozhodli pro vnitřní-suchou- variantu.

 

Na úvod jsme jako vždy představili náš tým, udělali krátký rozhovor s Katkou Elhotovou, dětem promítli nejslavnější momenty naší bohaté basketbalové historie a rovněž jsme předali paní ředitelce Evě Smažíkové basketbalový set, jehož obsahem jsou basketbalové dresy, míče, mikina a metodika pro učitele tělesné výchovy.

 

Šedesátka žáků a žákyň třetích tříd se posléze natěšeně rozeběhla na připravená stanoviště a sportovní část akce mohla začít. Děti byly velmi šikovné a výborně reagovaly na naše pokyny. Pravda, někteří jedinci byli trochu „živější“ a často s sebou strhli i ostatní, avšak to u sportu, a u basketbalu obzvlášť, není na závadu. Naopak, svou energii děti přenášely na nás a to se to pak pracuje jedna radost…

 

Na základní škole Ohradní působí v roli zástupce ředitele Milan Horák, basketbalový trenér Sokola Pražského a lektor minibasketbalových seminářů: „Rozhodli jsme se zapojit žáky a žákyně všech třetích tříd. Děti byly na dnešek natěšené. Během exhibice i závěrečného rozstřelu o dres se skvěle bavily a povzbuzovaly, čímž vytvořily báječnou atmosféru. Moc se mi dnes show líbila.“

 

Nám se show také líbila. A jak zpívá slavná kapela Queen – The Show Must Go On, tak i naše show musí pokračovat… Hned zítra, potřetí v tomto týdnu, vyrážíme do jihočeského Borotína. Jedeme v plné síle, tedy i s Katkou Elhotovou, jejím kokršpanělem Ritchiem a naším maskotem-lvíčkem Bastym.

 

 

11. Borotín

 

Na půli cesty mezi Prahou a Šumavou, hrdě ležící mezi zelenými vrchy střídajícími údolí řek a svažujícími se až k baltským mokřinám, leží kraj Toulava. Po Sedlčanech druhým místem z krásného toulavského kraje a jedenáctou zastávkou naší basketbalové Road Show, stal se městys Borotín.

 

V Borotíně žije něco málo přes pět stovek stálých obyvatel, proto více jak polovinu dětí svážejí každý všední den do školy z okolních vesnic školní automobily. Kdo nepřijde ráno na smluvené místo na čas, ten má smůlu a do školy ten den nejede. Svoz a rozvoz dětí je jediný možný způsob, jak dodržet přísné kapacitní limity a odvracet každoroční hrozbu uzavření školy. Příští rok by pro tento účel měl borotínským sloužit, a i značně usnadnit práci, školní minibus, na který se tu již všichni těší.

 

Školní, ale i aktuální basketbalovou problematiku jsme po našem příjezdu stihli probrat u kávy a zákusku s panem Ladislavem Zrůstem. S člověkem, který se v Borotíně stará o zdraví a pravidelný pohyb dětí základní školy, ale který též vede místní dívčí basketbalové družstvo. I díky němu má basketbal již na prvním stupni své stálé místo v hodinách tělesné výchovy.

 

Velmi hezké přivítání na nás též čekalo po vstupu na ochozu sportovní haly, kde visel velký transparent „Vítáme členy Event Teamu v Borotíně.“  Kromě sportujících dětí dorazilo do haly i mnoho diváků -spolužáků, kteří se společně starali o báječnou atmosféru. Děti zvládaly disciplíny hravě, byl znát jejich pravidelný trénink. Stejně jako v Sokolově, i zde jsme sehráli exhibiční utkání, když na souboj nás tentokráte vyzvaly žákyně školy a zároveň hráčky basketbalového klubu ZŠ Borotín. Dívky hrály skvěle! Jedna lepší akce střídala druhou, koše padaly na obou stranách a pouze naše maximální nasazení a koncentrace odvrátily hrozbu vysoké porážky. Vyvrcholením programu byla střelecká soutěž o podepsaný basketbalový dres Katky Elhotové, který šťastné výherkyni předala osobně jeho nositelka. Společná fotografie všech zúčastněných jako památka na příjemně strávené dopoledne uzavřela jedenáctou basketbalovou show. Po jejím skončení jsme dětem ještě rozdali autogramy. Podepisovali jsme nejen kartičky a památníčky, ale i ruce, břicha, čela, čepice, trička, basketbalové boty, bačkory, školní sešity, obaly od mobilů…, … zkrátka vše, co bylo po ruce. Jakmile autogramiáda skončila, zamířili jsme společně s dětmi na oběd do nevelké školní jídelny. Po obědě, před naším odjezdem, zbyl v klubovně čas na krátké zhodnocení. Ladislav Zrůst: „Je moc dobře, že se podobné akce konají. Sami jste viděli, jak moc se děti po celou dobu bavily. Tři z nich za mnou dokonce v průběhu dopoledne přišly, že by chtěly od příštího roku začít hrát basketbal.“  

 

Co říci závěrem? Bylo nám tu s vámi moc fajn. Děkujeme za milé přivítání, pohoštění i obdržené dárky. Dnešní akce končí, ale my jedeme dál. Příští týden zamíříme na Moravu. V úterý přijedeme do Opavy na základní školu Otickou, ve středu pak budeme v Ptení, obci na dohled Prostějova.