Reprezentační nováček Svoboda: „Spíš jsem doufal, že to jednou přijde“

I v případě křídla Matěje Svobody se ukázalo, že vše zlé může být k něčemu dobré. Jeho mise na prestižní americké univerzitě Dayton skončila na jaře z řady důvodů už po jediném roce, na druhé straně se mu nyní naskytla šance naskočit do stále stoupajícího týmu svitavských Turů v Kooperativa NBL a jako bonus byl i vůbec poprvé pozván na soustředění reprezentace. Ta je už od kadetů, s nimiž v roce 2011 získal stříbro na mistrovství Evropy, takříkajíc jeho „domovem“, když i v dalších mládežnických kategoriích býval nejlepším střelcem týmu a třeba před dvěma lety stíhal jako druhý skórer A-divizního mistrovství Evropy U20 Lauriho Markkanena, nyní vycházející hvězdu Chicago Bulls v NBA. Ovšem teď už pro dvoumetrového křídelníka přišel čas i v tom nejsledovanějším národním celku - mezi dospělými.

„Už když jsem začínal v reprezentaci kadetů, postupem času jsem si říkal, že bych jednou chtěl hrát i za mužský nároďák. Spíš to ale bylo doufání, že to jednou přijde,“ přiznal 21letý mladík v jemu dobře známé hale v Nymburce, kde od poloviny minulého týdne trénuje s hráči lehce rozšířeného kádru, ale i se stabilními borci Šiřinou, Křížem, Bohačíkem či Palyzou, chystajícími se na zářijové bitvy světové kvalifikace s Ruskem a Bosnou.

„Tohle léto jsem pozvánku ještě moc nečekal, protože tým už je nějak poskládaný, kluci mají odehrané zápasy v kvalifikaci a neočekával jsem, že se bude reprezentace scházet v širší sestavě. Myslel jsem, že to bude rovnou ta užší dvanáctka až čtrnáctka. Pan Ginzburg se nás ale rozhodl pozvat víc, aby viděl, jak na tom jsme. Já si toho určitě vážím, že tu jsem a že se poprvé dostávám do konfrontace s mužským nároďákem.“

Nymburské soustředění, kde se v první fázi sešlo 13 mužů, ale není pro Svobodu první reprezentační zkušeností tohoto léta. Za sebou má i čínský výjezd nově utvořeného výběru do 24 let pod vedením trenéra Miroslava Marka. Celek s osou ligistů a bývalých mládežnických reprezentantů (Michal Mareš, Viktor Půlpán, Jan Křivánek, Ondřej Sehnal či Rostislav Dragoun), doplněný o několik hráčů, kteří v minulé sezoně zařezávali v americké univerzitní soutěži (vedle Svobody i Jan Švandrlík či Jakub Jokl), odehrál pětici utkání s víceméně „béčky“ Německa, Nigérie, Číny, Austrálie a Polska. Kromě duelu s Němci ostatní zápasy prohrál nejvýš rozdílem osmi bodů.

„Úroveň těch utkání byla dobrá, škoda jen, že jsme před turnajem byli spolu jen tři dny a chyběla nám větší sehranost. Jinak bychom mohli i nějaký zápas vyhrát, protože až na Německo byla ostatní utkání vyrovnaná,“ poznamenal Svoboda, pro nějž výjezd do Číny sloužil jako velmi dobrá průprava na aktuální reprezentační kemp.

Po návratu z akce už se mu s pozvánkou ozval asistent reprezentace dospělých Jan Pospíšil. Tu by ale býval nemohl přijmout, pokud by zůstal v americké univerzitní soutěži.

„Když to sleduju, tak někteří čeští kluci, co NCAA hrají, teď trénují v USA. Několik by jich i mělo na to být v národním týmu, ale na univerzitách je trochu jiný systém přípravy, kdy si vedení týmů většinou přeje, aby jejich hráči chodili do letní školy a basketbalovou přípravu měli tam. V týmu je obvykle třináct čtrnáct hráčů hladových hrát a člověk si nemůže dovolit tam chybět, proto i během léta jsou hráči z týmu na škole všichni.“

Z popsaných důvodů je podle manažera reprezentace Michala Šoba během působení v NCAA složité až nemožné zajímavé hráče na srazy národního týmu vzít. Maximem je několik dnů uprostřed léta na krátký přípravný kemp, kdy se mohou trenéru Ginzburgovi představit. Kvůli podzimním termínům hlavních akcí a soutěžních zápasů národních týmů je ale při začátku školního roku na amerických univerzitách nereálné tyto hráče získat. A během školního roku to nepadá v úvahu vůbec. Česká reprezentace nicméně až na dílčí výjimky tyto termínové střety zatím nemusela zásadně řešit.

I ze Svobodových slov vyplývá, že NCAA je nyní mezi jeho vrstevníky a známými skloňovaným tématem. „Na zkušenosti z Ameriky se mě ptalo hodně lidí. První otázka samozřejmě byla, jak to, že se vracím už po roce, ale pak přišla řeč i na běžné fungování a spoustu dalšího. Pro Česko je to pořád velká neznámá.“

Svoboda si uvědomuje, že v létě, jež odděluje první a druhou fázi pro Čechy skvěle rozjeté kvalifikace o světový šampionát v Číně 2019, je na soustředění spolu s dalším nováčkem Janem Švandrlíkem zejména kvůli získávání zkušeností.

„Sestava na kvalifikaci je víceméně daná, trenér do toho nebude chtít moc sahat. Maximálně přijede Tomáš Satoranský a řeší se účast Honzy Veselého s Ondrou Balvínem. Nějaká minimální šance na sestavu asi je a byl bych za to rád, ale dívám se na situaci realisticky,“ je si nová posila Svitav vědoma toho, že především na její křídelní pozici je v reprezentaci nabito vůbec nejvíc.

Aspoň dílčí výhodu má ale v tom, že s prostředím národního týmu jej mohl podrobně seznámit bývalý asistent u lvů Lubomír Růžička, který nyní vede Svitavy, a z dřívějšího působení v Nymburce dobře zná i postupy kouče Čechů Ronena Ginzburga.

Svoboda měl to štěstí, že jako člen týmu zažil MS sedmnáctiletých z roku 2012 i MS devatenáctiletých v Praze z roku 2013, proto jej nemůže nechat chladným ani ohromná šance současného týmu dospělých na vůbec první světový šampionát v éře samostatnosti a první s českou stopou od roku 1982.

„Pro český basket by to bylo super. I když se to hodně lidem mohlo zdát jako nemožné, já myslím, že to neplatí. Když se tým, co máme, sejde v té nejsilnější sestavě, tak je hodně nahoře, a pokud nebudeme brát v potaz aktuálně prakticky neporazitelné Američany, může hrát s kýmkoli. Mě osobně ta bilance 5-1 z první fáze kvalifikace ani nepřekvapila, kluky jsem vždycky sledoval a věřil jsem, že mají na to vyhrát každý zápas. A budu jim tak věřit i do budoucna.“

Nejbližší zápas světové kvalifikace hostí pardubická aréna ve čtvrtek 13. září (18:00), kdy Češi narazí v jednom z hitových soubojů na Rusy.