Postojna 2015: Motivace, energie a inspirující Alba

Turnaj ve slovinské Postojné pro dívky U15, trenérky a rozhodčí, to je v basketbalovém světě velký pojem. A ani letos na něm nechyběla česká stopa. Tu do letošního vydání tradičního kempu vyšlapávaly hráčky Anna Rosecká (BA Sparta) a Ludmila Dudáčková (BK Strakonice), trenérka Zuzana Kubínová (Valosun Brno) a rozhodčí Markéta Rozmanová.

 

No a právě trenérka brněnského Valosunu se s námi rozdělila o postřehy a dojmy z času stráveného ve Slovinsku, kterým vévodí energie a chuť posouvat sebe sama i své svěřenkyně dál a dál.

 

Máte za sebou edici 2015 proslulého kempu Postojna. Jaké jsou Vaše největší dojmy?

Asi celková atmosféra. Na kempu se potkají lidé, které tam nominují jednotlivé federace, jsou to všechno dobří koučové, zároveň koučové co nás vedli, byli velké osobnosti. Všichni chtěli pracovat na tom, aby se co nejvíce naučili a zlepšili se. Z toho jsem plná energie a chtěla bych jí uplatnit tady u nás.

 

Čemu konkrétně jste se vy, trenéři, při klinikách a trénincích věnovali?

Zpracovávali jsme tři témata. Hodně se to soustředilo na basketbal 3x3. Možná proto, že nedávno vznikl jako nová disciplína. Ta tři konkrétní témata byla 3x3 bez clon, aby se dodržoval správný spacing, 3x3 s clonami a rychlý protiútok.

 

Jak probíhala spolupráce s hráčkami?

Večer na klinikách jsme si něco ukázali. Dopoledne jsme pak měli s hráčkami tréninky, na kterých jsme je učili to, co jsme se dozvěděli den předem, a vyzkoušeli si, jakým způsobem to trénovat.

 

Jaká je jazyková výbava hráček?

Osobně si myslím, že není špatná. Ano, byly tam hráčky, které neuměly anglicky ani slovo. Většinou se ale hráčkám spíše moc do dialogů nechtělo. Nevěří si totiž, že by měly takovou jazykovou výbavu, a nenajdou odvahu.

 

Jak si vedly naše hráčky v porovnání s ostatními státy?

Řekla bych, že na tom byly podobně. Nejprve se všechny hráčky rozřazovaly do tří skupin. Naše byly zařazeny do té nejlepší, ale pak byly přeřazeny do druhé. Myslím, že patřily k lehkému nadprůměru.

 

Kempu se zúčastnily i vybrané rozhodčí. Jaká s nimi byla kooperace?

Během kempu samotného jsme se zase tak moc nesetkali. Jen když se hrálo 3x3 nebo 5 na 5. Měli jsme ale společnou seanci, kde jsme se snažili přijít na to, jak zlepšit vztahy mezi rozhodčími a trenéry, které nebývají zrovna ideální. Padla spousta nápadů, jako třeba společná klinika před sezónou. Takové společné sezení s rozhodčími jsem ještě nikdy nezažila, myslím, že je škoda, že se to moc neděje.

 

Co je podle Vás největším přínosem takových kempů?

Je toho hrozně moc. Pro mě ale popis nejvíc vystihuje heslo „pracuj na sobě, a když budeš chtít, dosáhneš všeho na světě“. V Postojné jsem potkala spoustu inspirativních lidí. Když přijela Alba Torrens, byl to úžasný den. Protočily se u ní všechny tréninkové skupiny, dělala trénink individuálních činností jednotlivce. Pak s ní celý kemp měl besedu, vyprávěla o své basketbalové cestě apod. Na besedě se ptali trenéři, ptaly se hráčky i rozhodčí. Basket neskutečně miluje a tak také smýšlí. Jde z ní pozitivní energie. Když se jí něco nepovede úplně podle představ, bere to jako impuls na sobě pracovat. Celý týden tam s námi byla taky Hanka Horáková, na jejíž besedě trenéři nebyli, ale potkávali jsme se na trénincích, další inspirace.