Poklona Dina: Jste pracanti s disciplínou
S KOUČEM PARDUBIC A CHORVATSKÉ U20 Už dnes v 17:30 (vysílá TVCOM.cz, vstupenky ke koupi ZDE) jej čeká klíčový duel celého European Challengeru U20 v Brně. Své našláplé chorvatské mužstvo povede proti domácím Čechům a půjde tak i o ligový trenérský duel z minulé sezony Kooperativa NBL, neboť mladé lvy řídí ex-svitavský kormidelník Lukáš Pivoda. Nyní již pardubický lodivod Dino Repeša ale v následujícím rozhovoru rozhodně nebude mluvit jen o českém elementu, byť i o něm toho nezazní právě málo.
Kouči, dal by se brněnský European Challenger FIBA kvalitou přirovnat k A-diviznímu mistrovství Evropy?
Zaprvé musím říct, že pro mě a můj tým je škoda, že se nemohlo hrát mistrovství Evropy, kde bychom měli dobré šance. Mohli bychom se dostat do čtvrtfinále, nebo semifinále, protože tenhle tým má na to hrát s těmi nejlepšími v Evropě. Mrzí mě i to, že kvůli tomu, že nejde o mistrovství Evropy, nám tu chybí Perasovič, Prkačin, kterého čeká draft do NBA, Rudan z Bayernu a Gulin hrající první chorvatskou ligu, navíc Menalo z druhé italské ligy je zraněný. A ke kvalitě turnaje - třeba Češi tu hrají skvěle, když s Italy byli 38 minut lepší, ale pak se projevila individuální kvalita soupeře. Jinak ale mají Češi výborný tým se zkušenými hráči, kteří už hrají NBL. Tohle je důležité - týmy s hráči působícími v nejvyšších soutěžích mužů mají zkušenosti, které už jsou znát. I Španělsko pro nás bude těžký protivník, má dobrý tým, ale také stejný problém jako my, když mu chybí do nejlepší sestavy asi pět hráčů. Individuálně jsou tu podle mě nejlepší Italové, protože už hrají Eurocup i ligové soutěže. Celkově je tento turnaj jako druhá volba, když nemůže být mistrovství Evropy, fajn možností.
Jak kompletní jsou tu pole vás Italové?
Dva nebo tři hráči z ideální základní pětky jim chybí. Vím to od trenéra Italů Vertematiho, který byl před devíti lety asistentem mého otce v Trevisu. A mě Vertemati vedl, když jsem s U19 Trevisa vyhrál italský titul a byl jsem MVP finále s trojkami 5/5 (usmívá se).
Ano, většina hrála soutěže mužů. Třeba Tišma, který je hráčem Realu Madrid, působil v Seville, Gnjidič hrál za Cibonu Adriatickou ligu, Rašič první chorvatskou ligu, Bošnjak za vítězný tým druhé ligy, Buljan také v druhé. Ti nejlepší byli v Adriatické lize a ve španělské ACB.
Jak aktuálně vypadá situace v chorvatském sportu s ohledem na koronavirové rozvolňování?
Jak jste byl vybrán do čela vaší reprezentace U20?
Prostě když zavolá Dino Radja, musí se to minimálně zvážit...
Tak jistě, ale hlavní je, že pro mně to je v necelých 29 letech velká šance a být u tak talentované generace, kterou teď v U20 máme, není malý krok.
Pomohlo vám k telefonátu od Radji to, jak se dařilo nyní již vašemu bývalému týmu USK v minulé sezoně NBL?
Olympiáda právě začíná a váš tým na ní bude chybět, ač v kvalifikaci měl výhodu domácího prostředí. Je to velké zklamání?
Po posledních sezonách můžete porovnávat mladé hráče z Česka a Chorvatska. Na pohled je vidět u vašich hráčů o něco větší fyzično a obecně mají borci z bývalé Jugoslávie asi i vyšší sebevědomí. Jak to nahlížíte vy?
My jsme tu zatím vyhráli každou poslední čtvrtinu, což platilo i v přípravě s Německem a Českem. My jsme trénovali hodně a dobře a příprava byla celkově náročná, takže jsme připraveni hrát vždy 40 minut na vysoké úrovni. U nás jsou mladí hráči velmi talentovaní, ale musí i pracovat, a to hodně. A potřebují být víc motivovaní. My máme v Chorvatsku problém, že v mládeži vyhráváme zlaté a stříbrné medaile a média hned hráče označují, že míří do NBA. Ti kluci pak ustrnou a přestanou být dostatečně hladoví. V Česku možná jsou na začátku hráči o něco méně talentovaní než na Balkáně, ale mají mnohem lepší pracovní morálku v tréninku i vůbec. A taky jsou disciplinovaní.
A to sebevědomí?
Třeba já jako trenér mám velké sebevědomí. A když dojde na dramatickou koncovku, říkám hráčům, aby do toho dali sto procent a ostatní po stránce taktiky je na mně. Jsem velmi pozitivní, zvlášť v těch koncovkách, a to samé moji hráči. Mají kvalitu a sebevědomí, aby je mohli vyhrát. Na tom se ale pracuje i v tréninku, kde se tyto situace simulují. Že jste třeba minus pět šest bodů dvě minuty do konce, kdy já vedu tu pětku v minusu, a jedeme.
Jak vypadá aktuální situace v chorvatském mládežnickém basketbale?
Pojďme také k vaší nové štaci v NBL, kde vás od srpna čeká nástup do Pardubic. Co tam pro vás bude odlišné oproti třem sezonám v pražském USK?
Získali jste velké posily na křídla, Davida Pekárka a Petra Šafarčíka. Usilovali jste o ně hodně?
Ano. David Pekárek je jeden z nejlepších hráčů v lize, poslední sezonu hrál výborně za Olomoucko a ještě lépe v Kolíně. Může hrát ještě na vyšší úrovni, fyzicky je na tom velmi dobře, umí střílet trojky, hrát zády ke koši a já jsem velmi spokojen s jeho příchodem. A Petr Šafarčík je už zkušený hráč, dobrý střelec, může hrát křídlo i rozehrávače, teď trénuje individuálně s kondičním trenérem, už jsem s ním mluvil, má velkou motivaci být tahounem týmu a je to další český hráč v naší sestavě. Tohle není snadné, získat dobré české hráče. Ti nejlepší jsou obvykle v Nymburce, ale my máme velmi dobrou českou základnu, ke které už stačí přidat maximálně jednoho dva zahraniční hráče.
Budete chtít ještě posílit pozici rozehrávače, aby vše neleželo na Tomáši Vyoralovi?
Máme tam ještě mladého Svojanovského, bude tu ještě jeden mladý hráč, navíc na rozehře může fungovat i Šafarčík a na několik minut tam může zaskočit i Michal Svoboda. Jinak na guardech i na pozici tři máme dobrou rotaci a pod koš na pozici čtyři ještě jednoho zahraničního hráče budeme hledat.