Odstranili tu i obroučky z venkovních hřišť. North Carolina bude pro mě krok dopředu, hlásí z USA Petra Holešínská

Zatímco ve světě se řeší koronavirová epidemie, basketbalistka Petra Holešínská se v zámoří rozhoduje o své basketbalové i životní budoucnosti. Po čtyřech letech na University of Illinois odchází na slavnou North Carolina university a život jí komplikuje i dokončování studií a nemožnost cestovat.

 

Třiadvacetiletá basketbalistka odešla do zámoří před čtyřmi lety z brněnských Žabin, když jako střelecké křídlo táhla moravský klub i mládežnické reprezentace. Pak se však rozhodla vyzkoušet NCAA. Byla považována za velký talent českého basketbalu, jméno v zámoří si však musela znovu vybojovat i přes zranění kolene, které jí kompletně připravilo o sezónu 2018/19. Letos už byla ale jednou z hlavních opor týmu přezdívaného Fighting Illini.

 

„Byla jsem tu čtyři roky a tím, že jsem minulý rok nehrála, tak jsem mohla buď zůstat, přejít na jinou školu anebo už jít hrát do Evropy. Přišlo mi, že chci zkusit něco nového, novou konferenci, jiný tým, takže jsem se rozhodla, že půjdu jinam,“ popisuje myšlenkový pochod v posledních týdnech Holešínská.

 

Nakonec se dohodla se slavnou univerzitou North Carolina a prostředí Chicaga vyměnila za východní pobřeží nedaleko od Charlotte. Její nové působiště je známé vyhlášeným basketbalovým programem, z nějž vyšly basketbalové legendy jako Michael Jordan nebo Vince Carter.

 

„Nesnažili se mě přetáhnout, protože ostatní školy mě nemůžou kontaktovat, dokud neoznámím, že chci jít pryč. Teď už se ale moc těším. North Carolina je vyhlášená hlavně mužským basketbalem, ale i o ten ženský je tam zájem a bude to pro mě krok dopředu,“ věří rodačka z Vracova.

 

Loňské zranění a úspěšnost ve studiu dává Holešínské možnost obejít zámořské pravidlo, kvůli kterému při změně univerzity nesmí hráčka rok nastoupit. Pokud se přerušená univerzitní soutěž na podzim znovu rozběhne, postaví se Češka na palubovku už v novém modrobílém dresu.

 

„Příští rok budu moct hrát, protože už budu mít dokončenou školu. Pokud bych neměla, tak budu mít rok pauzu, ale takhle můžu hrát rovnou. Pravidla se možná budou v červnu měnit, ale ještě se to bude projednávat,“ naznačuje možnost zrušení pravidla, o kterém se v USA dlouhodobě diskutuje.

 

Pandemie koronaviru Holešínskou a její Fighting Illini ani tolik neovlivnila, protože s bilancí 11 výher a 19 porážek do play off nepostoupily a sezóna pro ně skončila porážkou s Wisconsinem na začátku března.

 

„Sezónu jsme v podstatě měly dohranou, protože jsme vypadly hodně brzy. Individuálně jsem byla určitě spokojenější, než jsem byla v předchozích sezónách, ale týmově jsme toho moc nevyhrály. Takže to nebylo úplně super a byl to také jeden z hlavních důvodů, proč jsem chtěla jít do jiného týmu, zkusit něco nového a třeba se dostat na turnaj NCAA,“ naznačuje Holešínská větší ambice, které by měla nová univerzita naplnit.

 

Holešínská se jako letos ukázala jako pravý lídr týmu a předvedla několik skvělých střeleckých výkonů. Hned na úvod sezóny se blýskla 29 body proti Chicago State, pětadvaceti body zasypala v prosinci Evansville, nebo hned o týden později pomohla 22 body ke skolení odvěkého rivala z Missouri.

 

„To byl můj nejoblíbenější zápas. Missouri je náš největší rival a za čtyři roky, co jsem tady, jsme je ani jednou neporazily,“ usmívá se při vzpomínce vyhlášená střelkyně z dlouhé vzdálenosti, která byla z výkonů v sezóně docela dost zklamaná.

 

„Nesplnily jsme předem stanovené cíle. Měly jsme v týmu hodně „čtvrťaček“, takže jsme předpokládaly, že vyhrajeme víc zápasů hlavně v naší konferenci. Bylo to velké zklamání pro hráčky i pro trenéry. Také po konci sezóny několik trenérů odešlo a přišli nějací noví,“ dokresluje situaci v týmu, kterou odneslo několik asistentů trenérky Nancy Faheyové.

 

Nepovedené výsledky se podepsaly i na návštěvnosti na zápasech Fighting Illini, i tak jsou to ale čísla, o kterých si ligová soutěž v Česku může zatím nechat zdát.

 

„Vysokoškolský basketbal je v Illinois hodně oblíbený, ale tím, že jsme toho tolik nevyhráli, tak fanoušků zas tolik nebylo. Na nás chodilo v průměru tak dva tisíce, na mužský tým ale chodilo klidně patnáct, šestnáct tisíc lidí. Je to dáno i tím, že se kluci pohybovali celou sezónu v nejlepších 25 v celé zemi a kdyby se turnaj NCAA hrál, tak se dostali hodně daleko,“ chválí mužské kolegy Holešínská, která už také vyhlíží sportovní i životní budoucnost, jež jí za rok po angažmá na North Carolina čeká.

 

„Už jsem přemýšlela o tom, co bude za rok. Nejspíš půjdu na pár let hrát do Evropy a pak bych chtěla začít pracovat zpátky tady v Americe, ale to se ještě uvidí,“ říká s tím, že možnosti jsou zatím otevřené.

 

Události kolem koronaviru potkaly Holešínskou v univerzitním kampusu, kde prozatím zůstává a vyčkává, kdy se bude moci přestěhovat napříč USA.

 

„Do North Caroliny se budu stěhovat asi za měsíc nebo za dva. Co se týče opatření, tak je tady poslední měsíc všechno zavřené, kromě obchodů, lékáren a nejdůležitějších věcí. Na konci dubna se bude rozhodovat, jestli se budou uzavírky prodlužovat. Určitě to tady lidi neřeší tolik jako v Evropě podle toho, co jsem slyšela i co se týče roušek, tak opatření nejsou tak drastická,“ shoduje se s jediným Čechem v NBA Tomášem Satoranským, který působí v Chicagu nedaleko od univerzitního kampusu.

 

Ve hře byl pro Holešínskou i návrat domů, ten však nakonec kvůli přechodu mezi univerzitami ztroskotal.

 

„Návrat do Česka jsem určitě zvažovala i díky tomu, že hodně lidí, co tady studují nebo hrají, letělo domů. I má spoluhráčka z Řecka letěla domů, ale tím, že jsem až do minulého týdne nevěděla, kde budu hrát, tak jsem moc nechtěla riskovat. Nikdo neví, co se bude dít, jestli budou moci lidi létat tam a zpátky, tak jsem nechtěla riskovat, že bych se nemohla vrátit do Ameriky,“ říká.

 

V univerzitním kampusu tak může v klidu pokračovat ve studiu, které teď probíhá podobně jako v Čechách.

 

„Teď mám vlastně celou školu online. Některé předměty mají jen videa, na která se musíme dívat, jiné mají online přednášky, na které se musíme přihlásit. Určitě to bylo náročné pro všechny profesory i studenty změnit celou strukturu hodin, ale škola se s tím vypořádala moc dobře a snad všichni dokončíme ročník,“ doufá.

 

Holešínské komplikuje epidemie také basketbalovou přípravu, která je výrazně omezená. Nezbývá jí tak než pozměnit tréninkový plán a čekat.

„V tuhle chvíli se připravuji individuálně. Je to těžké, protože všechny haly i posilovny jsou zavřené. Na venkovních koších sundali obroučky, protože lidé tam pořád hráli basket. Je to teď hlavně o běhání, posilování a udržování se v kondici, dokud něco neotevřou,“ uzavírá.