O minuté šestce a oslavách jako pořádní Češi

Dvacet hodin na cestě strávili čeští basketbalisté při návratu ze zlaté univerziády v čínském Chengdu. V úterý dopoledne, necelé dva dny po historickém triumfu a se zlatými medailemi na krku, přistála dvanáctka reprezentantů na pražském letišti a zástupci České basketbalové federace a České asociace univerzitních sportů si pro ně připravili přímo na Terminálu 2 slavnostní přivítání.

Z rukou generálního sekretáře ČBF Michala Konečného, 1. místopředsedy ČBF Zdeňka Břízy a předsedkyně ČAUS Ivany Ertlové obdrželi všichni zástupci týmu památeční hodinky a speciální zlaté míče jako vzpomínku na první zlatou medaili z Univerziády pro český či československý basketbal.

„Myslím, že mi to zatím ještě tolik nedochází a že mi to dojde až časem, ale je to super přivítání. Je skvělé udělat něco pro český basketbal a upozornit na něj. Jsem moc rád, že toho mohu být součástí,“ usmíval se v obležení novinářů pivot Jan Zídek, nejlepší střelec finálové bitvy s Brazílií.

Jak Zídek, tak i trenér týmu Luboš Bartoň se shodují na tom, že si Češi nedávali před odjezdem na turnaj žádné výsledkové, ale spíše výkonnostní cíle a hlad po medaili, potenciálně i zlaté, přišel až v play off.

„Jeli jsme odehrát dobrý turnaj a o výsledcích jsme vůbec nemluvili. Hovořili jsme o výkonu, o tom, abychom se zlepšovali od zápasu k zápasu. Po vyhraném čtvrtfinále jsme teprve začali řešit, že bychom mohli jít dál. Kluci byli neskuteční jako tým. Je těžké vyzdvihnout pár jedinců. Je jasné, že někdo hrál více, někdo méně, někdo dával body, ale byli jsme jasně nejlepší tým na turnaji celkově. Jak fungoval na hřišti mimo hřiště, v těžkých momentech, vždycky společně,“ chválí své svěřence Bartoň.

Na co Zídek může být z univerzitního basketbalu na americké Pepperdine University, jsou vysoké návštěvy na zápasy sahající až k deseti tisícům diváků. To musel být pro některé ze studentů působící v domácí KNBL velký šok.

„Byla to super akce. Chengdu to mělo velice dobře všechno zorganizované. Diváci nás podporovali na každém zápase ať už se jednalo o skupinu nebo o play off. Hala byla skoro vždycky plná a fanoušci byli skvělí,“ pokračuje Zídek.

Největší návštěva byla v poslední den her na finálové bitvě s Brazílií, která byla ozdobou celého turnaje. Po krásné bitvě Češi urvali v koncovce výhru 69:67, když museli přežít potenciálně vítěznou střelu Brazilců v poslední sekundě.

„Snažím se nebýt moc emotivní na střídačce. Chci mít energii, ale ne moc emocí, protože pak člověk nemůže dělat dobrá rozhodnutí. Ke konci, když jsem viděl, že vedeme o dva body a nedáme trestný hod, tak jsem v tom viděl i dobrou věc, protože jejich trenér si nemůže vzít timeout, ale bylo tam riziko, že když dostaneme trojku, tak jdeme na mínus jedna. Měl jsem timeout, ale už bylo málo času, jestli by to byla jedna vteřina. Jsem hrozně rád, že střela byla krátká a pak to byla obrovská úleva a parádní výsledek. Zlato jsem nečekal ani ve velkém snu,“ zasní se při vzpomínce na koncovku finále Bartoň.

Ten sám má za sebou univerzitní turnaj, Zídek zase sbíral zkušenosti od otce Jiřího, prvního Čecha v NBA.

„Táta mě podporoval, občas jsme si volali, psali. Táta byla tenkrát také na univerziádě, tak mi vyprávěl, jaké z toho měl skvělé zážitky a výborné vzpomínky. Jel jsem si to tedy užít a zahrát si dobré zápasy a že to dopadlo takhle, tak nemůžu být víc spokojený,“ dodává Zídek.

V čem však byli oba muži tajemní, byly odpovědi na otázky kolem oslav po zisku zlatých medailí.

„Slavil jsem jen chvilku, pak jsem takticky odešel. Udělali jsme si to hezké i v Číně,“ říká Bartoň a Zídek dodává: „Jako pořádní Češi jsme to pořádně oslavili. Dojeli jsme sem komplet, takže super.“