Naše problémy by neřešila ani záchrana

Složitě se hodnotí i s odstupem týdne evropský šampionát do dvaceti let divize A hlavnímu trenérovi českého týmu Lukáši Pivodovi. Češi pod jeho vedením zdolali pouze dvakrát Ukrajinu, obsadili konečné patnácté místo a příští rok čeká tým těžká cesta zpět mezi elitu z nižší divize B. „Naše “problémy”, které jsme v průběhu turnaje a přípravy řešili, by nezmizely, ani kdybychom vyhráli o jedno utkání navíc a zachránili se,“ říká třicetiletý kouč.

Češi neodehráli špatný turnaj. Ve všech hlavních statistických kategoriích byli mezi šestnácti účastníky mimo poslední tři sestupové pozice, většinou někde kolem poloviny, a to i v úspěšnosti střelby, doskakování, nastřílených bodech apod. V úspěšnosti trojek, tak důležitém ukazateli v dnešním basketbale, byli dokonce na druhém místě za evropskými šampiony ze Španělska. I proto není jednoduché turnaj v černohorské Podgorici hodnotit, hlavní problémy byly podle trenéra někde jinde.  

„Nemůžeme hodnotit turnaj tak, že udržení se by byl úspěch a neudržení je neúspěch. I kdyby se podařilo zvládnout utkání s Černou Horou nebo Itálií, tak problémy, se kterými jsme se potýkali na obou polovinách hřiště, by nezmizely. Útok fungoval poměrně slušně, i když jsem toho názoru, že jsme měli ještě větší potenciál. Upřímně, nejeli jsme na turnaj s tím, že ubráníme soupeře na nízkém skóre. Tým byl útočně laděný. Dokázali jsme si vytvářet hodně dobrých střeleckých pozic, ale problémem bylo, že jsme je nedokázali proměňovat s takovým procentem, jakým bychom si představovali. Naopak byly úseky, kdy jsme měli dobrý rytmus. Míč nám putoval z ruky a sprintovali jsme do útoku. To byla hra, kterou jsme se chtěli prezentovat. V obraně jsme kromě vyhoření s Litvou, kde jsme dostali přes 100 bodů, dostávali pod osmdesát bodů. Není to bůhvíjak nízké číslo, ale zejména první poločase se Španělskem, nebo zápas s Černou Horou, Itálií či poslední s Ukrajinou jsme na obranné polovině odváděli dobrou práci. Náš největší problém v obraně byla paradoxně situace jeden na jednoho. Ať už čelem ke koši, nebo v dolním postavení, kde jsme většinou čelili silnějším a vyšším pivotům," popisuje Pivoda, který s jinak složeným týmem loni ovládl v Brně Challenger U20.

Přitom turnaj pro Čechy začal dobře – vydřenou výhrou po prodloužení nad Ukrajinou, která slibovala šanci na dobré postavení ve skupině. Následně přišel solidně odehraný zápas s pozdějším vítězem ze Španělska, kde bylo hned několik světlých momentů, na kterých mohl tým stavět. Než přišla drtivá porážka na závěr základní skupiny od Litvy – pozdějších stříbrných medailistů.

„První půle se Španělskem byla od nás velmi dobrá. V celém utkání jsme měli velmi dobré pasáže. Španělé měli obrovskou kvalitu, což dokazovali celý turnaj, který nakonec ovládli. Ten výkon nás možná trochu namlslal. Když k tomu Litva prohrála s Ukrajinou, měli jsme šanci vybojovat druhé místo ve skupině. Hráči i realizační tým měl velkou víru ve vítězství. Zápas se ale od začátku nevyvíjel v náš prospěch. I přesto, že, jsme si na začátku utkání vytvořili spoustu dobrých pozic, tak jsme je nedokázali proměnit. Naopak Litvě padlo naprosto všechno. Dostali se do laufu a my jsme je těžko zastavovali, i když jsme na obranné polovině zkoušeli všechno možné. Litva poté ukazovala svou velkou kvalitu a probojovala se až do finále. Další aspekt, který jsme na turnaji řešili, byla mentální odolnost. Všechna utkání, ve kterých na nás byl tlak a nějaké vnitřní očekávání, jsme nezvládli," pokračuje Pivoda.

 I přes „facku“ na závěr základní skupiny se český tým po dni volna obdivuhodně vzchopil a přes poslední místo ve své základní skupině šel do souboje s favorizovaným domácím výběrem Černé Hory bez bázně a hany. Bylo z toho velmi pěkné a vyrovnané utkání, které rozhodla těžká trojka Černohorců půl minuty před koncem, kvůli které Češi padli o dva body. Místo čtvrtfinále tak přišly souboje v druhé polovině celkového pořadí.

 „Výkon proti Černé Hoře byl náš nejlepší na turnaji. Co se týká basketbalové stránky, nemyslím si, že bychom tolik zaostávali. Našimi problémy byla zejména fyzická odolnost, vyrovnání se vysoké agresivitě a větší herní vyzrálost. Dopustili jsme se velkého množství zbytečných chyb a místy nekontrolovali hru. Ztráty plynuly jak z nepozornosti, tak i z toho, že na nás soupeře přitlačil. Souboje s Itálií i Černou Horou jsme mohli vyhrát, ale nebyli jsme schopni v sobě najít “zabijácký instinkt” utkání zavřít. To je s ohledem na to, jak turnaj skončil, velká škoda. Jak s Černou Horou, tak s Itálíí jsme v koncovce dostali těžkou trojku, na kterou jsme již nedokázali odpovědět. Chybělo i trochu štěstí," propojuje Pivoda duel proti Černé Hoře s tím následujícím, proti Itálii, kdy po dalším velmi dobrém výkonu měl František Rylich na ruce v poslední sekundě výhru. Jeho střela ze střední vzdálenosti ale do koše nepadla a jednobodová porážka tak Čechy odsoudila k bojům o záchranu.

V nejdůležitější chvíli pak přišel nepovedený výkon proti Portugalcům, kdy naděje na udržení v elitní skupině zmizela prakticky už v úvodu zápasu. Na závěr už tak Češi v utkání „o nic“ přehráli podruhé Ukrajince.

„Fyzicky jsme byli připraveni dobře. V žádném utkání jsme nevyhořeli po fyzické stránce. Příprava byla tvrdá. Bohužel nám vypadla dvě utkání s Německem těsně před šampionátem. Nebylo již možné najít náhradu a ta utkání nám hodně chyběla. To bylo na začátku turnaje vidět. Před utkáním s Portugalskem jsme nechtěli vytvářet na hráče přehnaný tlak a přemotivovat je. Zároveň jsme se však snažili udržet maximální koncentraci. Bohužel od začátku utkání to byl z naší strany  velmi špatný výkon. Nedokázali jsme se vyrovnat s větší agresivitou a bojovností portugalců, kteří nás doslova zničili na útočném doskoku. Turnaj nám ukázal ve kterých aspektech hry zaostáváme za basketbalově vyspělejšími zeměmi. Velká zkušenost pro hráče a trenéry. A také velká motivace do další práce," doplňuje turnajové hodnocení Pivoda.