Krejčího nejlepší dárek ke dvacetinám: ocenění v ACB

Jako by už tušil, co se dozví na dnešním dopoledním tréninku, vystřílel včera do koše Gran Canarie svůj nejlepší zápis sezony – 8 bodů za 14 minut při výhře 85-76. A vzápětí přišla sladká odměna, nejen za tenhle výkon, ale i za celou sezonu, jeho první kompletní v nejvyšší španělské soutěži basketbalistů, jež se honosí přízviskem „nejlepší národní liga kontinentu“. Současná top naděje českého podkošového světa Vít Krejčí byl oceněn členstvím v nejlepší pětce mladých hráčů ACB (do 22 let), což byl i ten nejlepší dárek ke dvacátým narozeninám.

 

„Dozvěděl jsem se to až dnes ráno od spoluhráčů. Ani jsem nevěděl, že jsem byl v okruhu kandidátů. Bylo to tedy velmi milé překvapení, za které jsem moc rád,“ hlásil hráč Zaragozy z Valencie, kde nejlepší tucet ligových týmů v těchto dnech dohrává ve zkrácené verzi letošní sezonu.

 

„Taky vím, že bez důvěry trenéra a spoluhráčů bych to nedokázal,“ dodal reprezentant, jemuž loni na podzim jen těsně unikla účast na světovém šampionátu v Číně. To ho zároveň obrovsky motivovalo. A tady je výsledek.

 

Krejčí ve 22 zápasech nasbíral průměry 3,5 bodu za téměř 9 minut, přičemž měl fantastickou 83procentní bilanci střelby za dva body (29/24)! A zřejmě jen menší počet pokusů mu nedovolil obsadit první pozici v lize.

 

„Pokud jde o body a minuty, chtěl jsem vždycky víc, ale na hřišti jsem se cítil dobře. První profi sezona nikdy není jednoduchá, takže jsem rád za všechny zkušenosti a věřím že příští sezonu to bude zase lepší a dostanu se na dobrou minutáž,“ plánuje dvoumetrové křídlo či rozehrávač, který svou astronomickou úspěšnost dvojek osvětluje takto:

 

„Snažil jsem se hodně zlepšit ve hře bez míče, se kterým přece jen víc hrají naši zkušenější hráči. Využíval jsem tak ke snadným bodům hlavně seběhy pro přihrávku za obranu nebo rychlé protiútoky. Prakticky polovinu svých košů jsem dosáhl ze smečí a z toho plyne těch více než 80 procent.“

 

V top kvintetu mladíků Krejčího doplnili už samí hodně obehrávaní a většinou i velmi produktivní borci - dvaadvacetiletý Makedonec Nenad Dimitrijevič z Badalony a stejně starý Litevec Arnoldas Kulboka z Bilbaa i španělské duo Usman Garuba z Realu Madrid (18 let) a Krejčího 19etý spoluhráč Carlos Alocen, který dokonce obhájil trofej pro Nejlepšího mladého hráče.

 

„Během sezony nejdřív vedl Dimitrijevič, ale Carlos to pak otočil a vyhrál po právu. Předvedl znovu úžasnou sezonu a hlavně je to rozehrávač, někdy už i náš první, a dovedl tým ke třetímu místu před přerušením soutěže, přičemž hrává už kolem dvaceti minut,“ adresuje český talent velkou důvěru vedení klubu mladým hráčům.

 

Fotografie nejlepší pětky dnes dominovala webu ACB a Krejčí je na to náležitě hrdý. „Je to krásné ocenění a skvělý závěr sezony a jde i dobrou motivaci se do té pětky příští rok dostat znova, nebo možná být i ten nejlepší,“ doufá reprezentant.

 

Tomu už dnes pogratulovali v klubu, ale ti nejdůležitější to ještě do odpoledne nestihli. „Sotva jsem se vrátil z tréninku a ještě na to nebyl čas. Velké oslavy ale nechystám, ještě se soustředíme na zítřejší poslední zápas sezony s Realem Madrid,“ vyprávěl Krejčí do telefonu.

 

Zaragoza už ve své skupině s bilancí 1-3 nemůže myslet na postup do semifinále a tak proti Realu půjde už především o „čest a slávu“. „Před dohrávkou ligy nám odešli tři hlavní hráči, takže jsme tady ve Valencii měli jasně nejmladší tým. Přesto jsme dokázali hrát tři čtvrtiny vyrovnaně s domácími i s Burgosem a porazili jsme Gran Canarii. My mladí jsme letos všichni udělali krok dopředu a trenér je na nás pyšný. Dali jsme do toho všechno, ale bohužel nám chyběly zkušenosti,“ přiznává Krejčí, že absence tria Seeley, Thompson a Vazquez byla znát až příliš.

 

Oba Američané po přerušení ligy kvůli koronakrizi odjeli domů do USA a už se nevrátili, načež klub s nimi ukončil smlouvu, a centr Vazquez už i kvůli zdraví raději ukončil kariéru.

 

Krejčí i na sobě cítil, jak složité je hrát po tak dlouhé době. „Je to rozhodně divný pocit být na hřišti po víc než tříměsíční pauze. Dělal jsem zbytečné chyby, ale každopádně jsem za ty minuty rád. Celé tři měsíce jsem přemýšlel jen o té chvíli, kdy zase budu moct být na hřišti a každou minutu si užívám. Mrzí mě jen, že už nás čeká jen jeden zápas.“

 

A mrzí ho i to, že se ve Valencii musí kvůli přijatým opatřením hrát před prázdným hledištěm. „Rozhodně to není lehké. Všichni hrají rádi před fanoušky a ty emoce tam trochu chybějí. Na druhou stranu my se navzájem dokážeme motivovat a i bez atmosféry jsme si to dokázali užít.“