„Kolik máš dneska Ibalginů?“ ptala se Horáková. Češky šly ve finále MS na krev

V nohách měly osm zápasů v deseti dnech včetně prodloužení předchozí den, přesto nebyl čas na odpočinek. Třetího října 2010 před stála ženskou basketbalovou reprezentací životní výzva v podobě finálového zápasu světového šampionátu, navíc na domácí palubovce. Na druhé straně hřiště ale čekal suverén turnaje, výběr USA. Celek z kolébky basketbalu na turnaji ani jednou neprohrál a rozděloval čtyřicetibodové příděly. Češky bojovaly, ale nakonec podlehly 69:89. I tak mělo ale stříbro cenu zlata. „Únava byla strašná,“ vzpomíná na životní turnaj česká rozehrávačka Hana Horáková, která byla vyhlášena nejužitečnější hráčkou šampionátu.

„Před šampionátem jsem neměla žádné očekávání. Přišlo mi, že když jsme poprvé něco uhrály a postoupily na olympiádu, tak to bylo jako blesk z čistého nebe. Když jsem si myslela, že jedeme něco uhrát, tak jsme skončily hrozně. Každý velký turnaj byl jiný, lidi byli trochu jiní, nálada v týmu byla jiná a ani jsem neuvažovala, kolikáté bychom mohly skončit. Věděla jsem, že na domácím mistrovství chceme uspět, ale já osobně jsem si cíle nedávala,“ vypráví rodačka z Bruntálu, která byla na turnaji spolu se střelkyní Evou Vítečkovou jasnou tahounkou výběru Lubora Blažka.

 

Podle kapitánky týmu se turnaj pořádaný v Brně, Ostravě a Karlových Varech pro český tým zlomil čtvrtfinále, ve kterém lvice přehrály překvapivě obhájkyně světového zlata Australanky. Hvězdná rozehrávačka měla právě před klíčovým duelem ze soupeřek obavy.

 

„Kdyby nám kdokoliv řekl, ať si vybereme Španělky nebo Rusky místo Australanek, já osobně bych Austrálii chtěla nejméně ze všech. S Ruskami i Španělkami jsme se potkávaly a ve skupině jsme s nimi prohrály, ale nikdy nevíte, jak se to pak může otočit v play off. Austrálii jsme předtím v důležitém zápase nikdy neporazily, naopak jsme od nich na olympiádě dostaly výprask, zato Rusky jsme porazily ve finále Evropy a věřily jsme si na ně,“ vzpomíná Horáková na slavné finále ME z roku 2005.

 

Ve finále už ale české tažení turnajem skončilo. Projevila se větší kvalita Američanek i fyzické síly, kterých zbylo zámořskému výběru přeci jen více.

 

„Hlavní rozdíl byl, že jsme šampionát odehrály v málo hráčkách a celkově bylo hodně zápasů v krátkém čase. Američanky měly dvanáct hráček skoro na stejné úrovni a mohly se vystřídat. Říkaly jsme si, proč neporazit i Ameriku, když jsme porazily Austrálii i Bělorusky, ale už jsme na to neměly fyzicky,“ pokračuje Horáková, která o den dříve ve vyčerpávajícím semifinále s Běloruskem odehrála 44 minut, na lavičce tak strávila jen necelou minutu.

 

„Únava byla strašná. Do každého zápasu se šlo naplno a doteď si pamatuju, že jsem se ptala Péti Kulichové, kolik má v sobě Ibalginů, protože už jsme nemohly ani chodit. Hrozně jsme chtěli, takže ten náš motor pořád jel, ale pak už nám došlo,“ zasměje se při vzpomínce Horáková.

Trenér Lubor Blažek v jednom z předchozích rozhovorů prozradil, že při vzpomínce na finálový zápas přemýšlí, jestli se na Američanky nedalo ještě lépe připravit a nepodlehnout uspokojení z jisté medaile. V tomhle s ním ale Horáková nesouhlasí.

 

„V každém zápase jsme nechali na hřišti nejvíc, co šlo a za sebe nemám pocit, že bych byla schopná předvést něco víc. Kdysi jsem měla pana trenéra Soukupa, který tvrdil, že hráčky na pokraji sil podávají nejlepší výkony. To možná platilo ve čtvrtfinále a semifinále, ale Američanky byly jinde. Měly jsme v 11 dnech 9 zápasů, takže s USA to bylo naše maximum. Ještě jak se zranila Vesy (Jana Veselá pozn. autora), tak nám scházela další top hráčka. Sice nedávala body, ale byla na všechny činnosti velmi důležitá,“ připomene Horáková nepříjemný moment z úvodu finálového zápasu, kdy se Jana Veselá srazila se spoluhráčkou Petrou Kulichovou a ze zápasu odstoupila.

 

Na finálový zápas se do karlovarské KV Areny vměstnalo více než šest tisíc diváků, kteří si naplno užívali úspěch českých hrdinek. Horáková ale potvrzuje slova svých spoluhráček, že při vypjatém zápase se tolik divácká kulisa vnímat nedá.

 

„Slyšela jsem nějak v pozadí hluk, který nás hnal dopředu, ale množství diváků jsem si uvědomila až když jsme šly děkovné kolečko kolem haly po zápase. Celkově jsme byly všechny trochu mimo, strašně jsme se soustředily na výkon a okolí jsme nevnímaly,“ zasní se.

 

Nejen hráčkám ale i všem fanouškům skvělý turnaj občas připomene repríza dokumentu „T… jako tým!“ České televize. Také MVP šampionátu přiznává, že se na sestřih zápasů občas podívá.

 

„Ten dokument mě vždycky zahřeje u srdce, strašně se mi líbí a vyvolá ve mně krásné vzpomínky,“ říká Horáková. Účastnice tří olympijských turnajů teď doufá, že návrat ženské reprezentace na výsluní není daleko, bude to však těžká cesta.

 

„Strašně bych to holkám v současné reprezentaci přála, protože ten zážitek je jedinečný, ale je to složité. Pokud nebudou hrát Češky pravidelně těžké zápasy během sezóny, tak v reprezentaci to nevytrhnou. Tam máte tři zápasy na to někam postoupit a není čas se učit. Je to vidět i u mužů. Od té doby, co Češi nastupují stabilně za Nymburk a doplní se to hráči působícími v zahraniční, tak repre hraje super basket. V ženách to šlo opačnou cestou. Dokud se nenastaví to, co bylo v Brně, že hrála základní pětka česká maximálně s jednou cizinkou, tak si myslím, že šance tak dobré nejsou,“ uzavírá.