Je mezi nimi, ale jako euroligová legenda se Veselý ještě necítí

Fanouškům tureckého Fenerbahce i českého basketbalu dělá radost. Kronikářům slavné Euroligy naopak přidělává práci. Jan Veselý je svými výkony donutil už podruhé v tomto ročníku přepisovat historické tabulky. V pátečním zápase proti Khimki si připsal 11 doskoků a protlačil se do elitní desítky doskakovačů v celé euroligové historii.

 

Český basketbalista hájící barvy tureckého velkoklubu má na svém kontě aktuálně na desátém místě historických tabulek 1131 doskoků. Mimo elitní desítku v pátek vytlačil Antonise Fotsise. A posunům vzhůru snad ještě není konec. Vždyť na osmého v pořadí Kerema Gunluma ztrácí 58 doskočených míčů.

 

Letos už se probojoval na 7. místo v počtu proměněných dvoubodových střel. Když k tomu všemu připočteme titul pro nejužitečnějšího hráče sezony 2018/19, je jasné, že se ostravský rodák nesmazatelně vtisknul do euroligové historie. „Vnímám to tak, že se zapisuji mezi velká jména a legendy historie, ale já sám se jako legenda ještě určitě necítím,“ usmívá se Veselý.

 

Dva metry a třináct centimetrů vysoký pivot si vždycky zakládal na tom, že je týmový hráč. Své výkony podřizoval úspěchu celku, a tak osobní milníky přicházejí tak mimoděk. „Individuální úspěchy pro mě moc neznamenají. Že bych třeba šel jenom po doskocích a bodech, které chci zapisovat do tabulek, to ne. Já chci vyhrávat zápasy, takže v utkání na vlastní statistiky nikdy nemyslím,“ potvrzuje.

 

Když se Veselý zamyslí nad tím, co ho takovým úspěchům dovedlo, má jasno: „Euroligu hraju už 13 let, tak myslím, že mít po tak dlouhé době individuální úspěchy je logické.“ Veselý by mohl být vzorem klubové věrnosti. V Eurolize oblékal dresy pouze dvou klubů – Partizanu Bělehrad a Fenerbahce Istanbul.

 

Další kariérní milník Veselého samozřejmě neunikl velkým jménům českého basketbalu. „Je to skvělá věc. Euroliga se za 20 let své existence vyprofilovala v elitní a nejprestižnější evropskou klubovou soutěž. Ačkoliv jsem názoru, že by se dokázal prosadit i v NBA, Honza Veselý se rozhodl budovat většinu své kariéry v Evropě. Milník, kdy se posunul do nejlepší historické desítky doskakovačů, je další skvělý individuální úspěch. Samozřejmě po titulu MVP dva roky zpátky. Honza nás dál jen utvrzuje v tom, že je jeden z nejlepších hráčů, jaké kdy naše země měla,“ vysekl poklonu svému bývalému spoluhráči z reprezentace Jiří Welsch.

 

Pro Veselého musí být letošní sezona ještě o něco těžší než pro zbytek basketbalového světa. Je znám tím, že pro svou hru čerpá obrovské množství energie od fanatických diváků. Ti mu teď v ochozech chybí. „Hrát bez fanoušků v hale je celkem divné. Myslím, že nejvíc se to projevuje na motivaci. Musíme ji teď hledat hodně v hloubi duše. Ve většině případů to vypadá jako přípravný zápas za zavřenými dveřmi,“ popisuje své pocity z prázdných hledišť.

 

Jak se to může projevit na vývoji zápasu, dokládá konkrétním příkladem: „Když třeba vedeme o deset bodů, tak se soupeř může vrátit jednodušeji než v plné hale. Ta by udělala atmosféru a nebylo by to pro něj tak snadné.“ Kdo si vzpomene na utkání Fenerbahce proti Bayernu z poloviny října, dá Veselému zapravdu. Jeden z největších obratů v historii Euroligy by se německému týmu před bouřícím istanbulským publikem sotva podařil.

 

I přes ztracený zápas s mnichovským soupeřem se Fenerbahce drží na pátém místě tabulky se čtyřmi výhrami ze sedmi zápasů. Na nově poskládaný tým slušná vizitka. „Změnili jsme trenéra a možná i víc než polovinu hráčů. Zvykáme si na sebe, ale zatím jsem spokojený s tím, jak se to vyvíjí. Doufám ale, že to bude ještě lepší. Každá změna potřebuje čas. Teď po době, kdy jsme byli bez basketu sedm měsíců je těžké si zvyknout jen na basket a s tím na tolik změn,“ říká Veselý, jenž na jaře sezonu 2020/21 označil díky dlouhému odpočinku a času na přípravu za jednu z nejkvalitnějších v historii. Minimálně na individuálním poli se mu předpověď zatím plní.