Jak jsem starší, hraju víc hlavou, říká euroligový MVP ledna Jan Veselý

Vypadalo to na ztracenou euroligovou sezonou ještě než pořádně začala. Fenerbahce Istanbul s Janem Veselým se v prestižní evropské lize trápil. Jenže stačilo pár týdnů a vše je jinak. Turecký velkoklub atakuje příčky pro play-off a český fantom už zase lítá nad obroučkou a nahání soupeřům strach. Není divu, že si Jan Veselý vysloužil titul nejužitečnějšího muže za měsíc leden v Eurolize.

Zdá se, jako by hra Fenerbahce stoupala a padala s výkony ostravského rodáka. Všichni pevně věří, že se vyhrabal ze všech zdravotních patálií. Sám v rozhovoru pro Euroleague TV řekl, že když má obě nohy, je lehké hrát basketbal. V posledních týdnech dokazuje, že aktuální forma si nic nezadá s tou, která Veselého dovedla před dvěma lety až k titulu MVP celé sezony. Jako vůbec prvního Čecha.

 

„Myslím, že forma je podobná. Akorát teď hraju basket trochu víc hlavou. Asi je to tím, jak jsem starší. Mám pak v zápase víc koncentrace. V tomhle ohledu je letošní leden asi lepší než sezona 2018/19. Ta byla dlouhá a já jsem se v polovině zranil, takže to taky nebylo ideální,“ porovnává dva z řady svých individuálních úspěchů.

 

V osmi po sobě jdoucích zápasech zaznamenal dvouciferný počet bodů. Porovnejte to s tím, že Fenerbahce osm zápasů za sebou neprohrálo. Naposledy se tak stalo 17. prosince v Kaunasu, kde navíc Veselý nehrál. V lednu stihl odehrát šest euroligových zápasů s průměrem 16 bodů na utkání. Pravidelně navíc přidává doskoky i připravuje pozice pro své spoluhráče.

 

Zkrátka, Fenerbahce popadlo druhý dech. S tím na začátku sezony se současný tým nedá srovnat. „V čem je současné Fenerbahce lepší? Asi v tom, že se sehrálo. Všichni hráči jsme se poznali a naučili se kdo jak hraje, jaké má silné a slabé stránky… Tohle je jeden z těch důvodů. Máme hodně nových hráčů i realizační tým. Nebylo lehké si na nový systém zvyknout, ale teď už jsme si sedli a už to klape, jak by mělo,“ libuje si.

 

Odborníci se často věnují tomu, jak tým pozvedl příchod staronové opory. Marko Gudurič se vrátil ze zámoří a navázal tam, kde skončil. „Já osobně jsem za příchod Marka Guduriče hodně rád. Hráli jsme spolu už dva roky dříve, tak se známe, víme o sobě na hřišti. V tom je velká pomoc. Hlavně je to další hráč, který hraje basket automaticky, moc o něm nepřemýšlí a systém mu není cizí. Jeho zapojení do týmu bylo strašně jednoduché,“ pochvaluje si přínos srbského internacionála.

 

Ani Eurolize se nevyhýbá smutná realita dnešní doby. Ve většině zápasů zejí hlediště supermoderních arén prázdnotou. To pro hráče, jakým po celou svou kariéru Jan Veselý je, není rozhodně lehká situace.

 

„Bohužel jsem si už zvykl, ale fanoušci mi chybí. Moje hra je postavená na energii, kterou mi dávali. Na začátku sezony to bylo těžké se na to mentálně připravit a motivovat se na zápas. Když je plná hala, tak to motivaci dodá samo. Takhle to hodně týmům trvalo si na to zvyknout. Teď už hrajeme v módu, ve kterém Euroligu musíme odehrát,“ je s tím smířený.

 

Přesto se najde výjimka potvrzující pravidlo. V Rusku fanouškům vstup do hlediště zapovězený není, a tak si mohl Veselý dvakrát v krátkém sledu zavzpomínat na bouřící publikum. Především v zápase s moskevským armádním celkem. „Já jsem rád, že v Rusku bylo hodně lidí. Bylo tam i dost fanoušků Fenerbahce. To nám proti CSKA hodně pomohlo,“ usmívá se.

 

Svěřenci trenéra Kokoškova pro někoho možná překvapivě v Moskvě vyhráli. A osobní účet Jana Veselého v zápase s diváky? 24 bodů, 6 doskoků, 3 asistence a užitečnost 32. Co dodat…