Chtěli jsme to Pardubicím ukázat

Ještě před reprezentační přestávkou se zdálo, že opavští basketbalisté - už podruhé v této sezoně - rázně nakročili k uhájení druhého místa před ligovým play-off. Po lednovém propadu se čtyřmi porážkami v řadě totiž rozjeli sérii šesti vítězství s dokonce třemi vysázenými stovkami.

Jenže jakmile skončilo okno světové kvalifikace, vydali se podruhé v sezoně do Ústí nad Labem. A podruhé tam padli (78-85), když v závěru třetí čtvrtiny ztráceli propastných 31 bodů.

„Neřekl bych, že jsme se tam zasekli. Ústí venku je pro nás dost neoblíbený soupeř. Navíc už šlo o zápas elitní nadstavbové skupiny a ta porážka, myslím, není takový průšvih. Předtím jsme venku třikrát vyhráli, a i když to nějaké zaškobrtnutí bylo, druhé místo, které je naším cílem, dál držíme,” nebojí se forward Jan Švandrlík o postavení svého celku, na nějž se už ovšem po víkendu s počtem 20 výher dotáhlo Brno.

Ani obří manko ze třetí čtvrtiny pět dní starého duelu v Ústí křídlo nebere tragicky. „Prostě se nám nedařilo. Kuba Šiřina, který je náš klíčový stavební kámen, musel brzy odstoupit, a to nás trochu rozhodilo. Pak jsme se ještě dokázali vrátit, ale celkově se nám zápas nepovedl.”

Křídelník přiznává, že Ústí je pro jeho tým nepříjemnou destinací. Hodně kvůli čtyřem stům šedesáti kilometrům, jež musí před utkáním urazit v autobuse. „Stejně se asi i jim hraje blbě u nás. Je těžké vystoupit po sedmi hodinách v autobuse a hned jít hrát. Tak to ale prostě je,” mávne rukou Švandrlík.

Ten musí být hodně rád, že ústřední režisér Šiřina, který kvůli zranění musel z duelu v Ústí odstoupit už po 13 minutách ve hře, v neděli létal v hitové bitvě s Nymburkem už zase jako mladík. A i přes trvající potíže se zády se zapojil i křídelník Slavík, takže z důležitých opor chyběl jen guard Klečka.

Větší či menší absence Slezany provázejí prakticky celou sezonu, ale při šíři kádru se je podle 28letého křídelníka už naučili vykrývat. „Někdo nám povypadává každý rok, a i když to je komplikace, jsme na to už zvyklí a umíme se s tím vypořádat,” ubezpečuje nebezpečný trojkař.

Tahle schopnost se bude Opavanům hodit už o nadcházejícím víkendu, kdy je v sobotu čeká jeden z nejdůležitějších zápasů sezony - semifinále Louda Auto FINAL 4 Českého poháru v Lounech, kde bude překážkou v cestě do finále tým Pardubic (14:30).

„Je to kvalitní tým s dobrým trenérem a musíme si na ně dát pozor. Určitě přes ně ale chceme postoupit,” odmítá pochybnosti nad cílem týmu Švandrlík.

Nahrává mu letošní vzájemná bilance s Beksou (2-1) a zejména nedávné vyloupení pardubického stánku. „Už když jsme tam hráli, jsme si říkali, že je dost velká pravděpodobnost, že na ně můžeme jít i ve FINAL 4. Chtěli jsme si tak zvýšit sebevědomí a ukázat jim, že bychom je chtěli porazit. Z toho pohledu to byl důležitý zápas,” zdůrazní člen nejlépe bránící i doskakující sestavy letošní ligové sezony, který doufá, že do severočeských Loun se vydají i věrní opavští tifosi.

„Máme asi nejlepší fanoušky v lize, i do Plzně na FINAL 4 před dvěma lety za námi přijeli v hojném počtu a já věřím, že si tu cestu do Loun najdou.”

Slezané musejí být rádi, že závěrečný turnaj poháru přichází na řadu až v březnu. A už je tak skoro zapomenuta lednová minikrize, při níž navíc chyběl nemocný kouč Czudek. Ten se ale v únoru vrátil a byl tak už u většiny vítězných zápasů.

„Prostě se to obrátilo. Porazili jsme horko těžko Ostravu, začali si zase věřit, našli jme herní pohodu a zase se rozjeli. V týmu jsme si řekli, že hrát a prohrávat jako v lednu už nechceme a dali jsme do toho všechno. Proběhly i nějaké promluvy, v šatně i mimo šatnu, ale nebylo to nic velkého.”

Velkou opavskou novotou letošní sezony je obrovitý švédský pivot Mattias Markusson, s nímž ještě větší sílu nabrala obrana i doskok. „Matti je velká pomoc, jde o borce dva dvacet vysokého, který posbírá spoustu doskoků, zaplní prostor pod košem a to je prvek, který nám dřív chyběl,” srovnává Švandrlík, který oceňuje, že obraně nyní často stačí navést najíždějící soupeře do náruče Seveřanovy, neboť přes jeho nekonečné paže se útočníkům zakončuje jen velmi složitě.

„Tím, že poslední roky jsme tak velkého pivota neměli, jsme se museli trochu naučit, že někdy nemá cenu s útočícím hráčem běhat „dovnitř” a může se jen „pustit” na Mattiho. Už jsme se tomu ale docela přizpůsobili a využíváme ho na maximum,” cení si služeb Švéda Švandrlík, který prý už v létě tušil, že půjde o kandidáta na MVP sezony.

„Je prostě obrovskej a na svou výšku se i celkem dobře pohybuje. Takže bylo jasné, že českou ligu pod košem trochu provětrá,” usmívá se Markussonův parťák, který nemůže nevzpomenout i nedávnou celotýmovou návštěvu na proslulé Stodolní v centru Ostravy.

„Ukázali jsme mu krásy města. Samozřejmě že tam způsobil „haló”, to se mu ale daří všude, kde se objeví. Když jsme někam přišli my ostatní, tak jako první znělo - „ty sou velký”, ovšem když pak vešel ještě o dvacet čísel vyšší borec, tak na to už lidi rozhodně koukali,” chechtá se Jan Švandrlík.