Čechoslováci jsou mistry Evropy! Už 70 let.

Datum 4. května se navždy zapsalo zlatým písmem do historie československého a českého basketbalu. Musíme své pohledy ovšem nasměrovat 70 roků zpátky proti proudu času. Parta neohrožených Čechoslováků totiž krátce po skončení 2. světové války získala v roce 1946 pro československý basketbal zatím jediný titul mistrů Evropy.

 

Čechoslováci nebyli v poli deseti startujících reprezentací rozhodně žádným favoritem. Vždyť oproti většině soupeřů neměli ani možnost společné přípravy a navzájem se sehrávali až s příchodem prvních utkání na evropském šampionátu. Přesto dokázali to, co žádná z dalších generací zatím nezopakovala.

 

Ve švýcarské Ženevě se k největšímu úspěchu československých basketbalových dějin odrazili úvodním vítězstvím 20:17 nad domácím výběrem po poločasovém vedení 12:7. Ve tříčlenné skupině pak postup do semifinále definitivně vybojovali a potvrdili po vítězství nad Belgií 38:33, když zvládli zápas jako na houpačce. Málem jim nemuselo stačit ani téměř desetibodové vedení v poločase, protože Belgičané po změně stran vyrovnali na 25:25.

 

Vše ale dobře dopadlo a českoslovenští basketbalisté se tak v semifinále mohli postavit Maďarsku. To rozložili hned v prvním poločase, kdy vedli dokonce až 21:5. I když Maďaři ve druhé půli hru vyrovnali, své manko z úvodu utkání smazat nedokázali a padli 28:42.

K nečekanému splnění velkého snu zbýval poslední krok – ve finále přehrát silnou Itálii. Jenže to se zpočátku zdálo jako téměř nesplnitelný úkol. Čechoslováci v průběhu první půle prohrávali 5:15, což byl v tehdejším basketbale propastný rozdíl. Ještě do poločasové pauzy se ale dokázali dostat zpět do hry a svou ztrátu snížili na tři body. Po změně stran dokonce vyrovnali.

 

Závěr nervy drásajícího utkání pak přiblíží pasáž z knihy autorů Jakuba Bažanta a Jiřího Závozdy Nebáli se své odvahy. Nacházíme se 56 sekund před koncem za stavu 29:31, ale po odpískaném faulu na Křepelu a technické chybě Italů: „Ráno jsme přece házeli šestky v parku a Epe (přezdívka Křepely) byl úplně ve srabu. Ale zde, Epe, ty musíš – technická: čistý koš. Prvý faul, čistý koš. Epe vyrovnal. Teď kdyby tak pánbu dopustil. Vždyť bychom vedli o bod a konec není daleko. A na hřišti je Ezr, ten to přece udrží. Obecenstvu se zatajil dech, Epe nabírá, do dřepu – ty musíš, musíš – čistý koš... Jásám, šílíme a všechno obecenstvo s námi, Jirků nahoře brečí do mikrofonu. Vedeme o bod. Mistrovství Evropy je na dosah ruky.“

 

Italové sice ještě dokázali vyrovnat, ale následný dopich Ivana Mrázka do koše má opravdu cenu zlata. Dobojováno. Čechoslováci jsou po vítězství 34:32 mistry Evropy, za což si vysloužili pohár, ale medaile se tehdy ještě neudělovaly. Domů se vrací jako hrdinové.

Těmi zůstávají v srdcích basketbalových fanoušků dodnes, i když po smutných zprávách z úvodu letošního roku o úmrtí Miloše Bobockého a Josefa Tomse, je jediným žijícím pamětníkem zlatého úspěchu devadesátiletý Ivan Mrázek.

Sestava a nejlepší střelci ČSR (zdroj: Nebáli se své odvahy)

Josef Křepela 31, Ivan Mrázek 29, Miloš Bobocký 18, Emil Velenský 18, Ján Hluchý 15, Ladislav Trpkoš 8, Josef Toms 6, Jiří Drvota 4, Josef Ezr 4, Gustáv Herrmann 1, Miroslav Vondráček, Ladislav Šimáček, Pavel Nerad, František Stibitz