Budeme se rvát do poslední vteřiny
S více než osmnácti body na utkání je čtvrtou nejlepší střelkyní právě probíhajícího světového šampionátu devatenáctiletých, z elitní sedmičky je ale jediná, jejíž tým je stále ve hře o světový titul. Osmnáctiletou Dominiku Paurovou a její spoluhráčky čeká v pátek od 15:30 životní zápas, když se ve čtvrtfinále MS postaví v supermoderní hale WiZink Center v Madridu obhájkyním zlata z USA. „Je to skvělá příležitost si zahrát proti Americe, protože to se opravdu nepovede každý den. Moc se těším a chci, abychom jako tým ukázali, že je lze porazit,“ říká Paurová.
„Hala je super, je opravdu velká. Palubovka je trochu nezvyklá, svítí zespodu, což je zvláštní, ale bude to skvělý zážitek,“ míří první reakce české křídelnice na speciální palubovku ze skleněných led panelů, které zažívají ve čtvrtfinále MS světovou premiéru.
Paurovou od závěru přípravy trápí poraněný loket na levé ruce, na které nosí ochranný rukáv. I se zraněním má ale na kontě tři velmi slušné střelecké zápasy a nebýt lehce nevydařeného duelu s Kanadou, mohla být ve střelecké tabulce ještě výše.
„Při střelbě mi to nevadí, trochu v kontaktu to občas cítím, ale ten loket se postupně pořád zlepšuje, takže mi to určitě nijak zvlášť nevadí v hraní,“ pokračuje. Odchovankyně hradeckého basketbalu s týmem do devatenácti let neabsolvovala kompletní přípravu, trenérka Romana Ptáčková si ji totiž vybrala do seniorského národního týmu pro červnový EuroBasket.
„Rozdíl mezi panem trenérem Prušou a trenérkou Ptáčkovou určitě je, ale přeci jen jsem měla v posledních letech v Americe několik různých trenérů, takže jsem se musela adaptovat na odlišný styl basketbalu i odlišný styl koučování, takže mi to problém nedělá. Ze začátku jsem občas nevěděla, ale teď už se orientuji. S holkama jsme hodně odehrály i minulé léto, takže se známe a znám i herní styl, který tady prezentujeme,“ myslí si Paurová, že rychle zapadla po připojení k týmu.
V hledišti arén v okolí Madridu má Dominika jako už tradičně podporu obou rodičů. Zejména maminka patří k nejhlasitějším z českého hloučku fanoušků a její podporu Paurová vnímá.
„Jsem moc ráda, že tady mám rodiče. Udělali toho pro mě i pro ségru hodně co se týče basketbalu, takže jsem ráda, že se sem mohou přijet podívat a užít si to. Snažím se hrát co nejlépe, abychom dopadli co nejlépe, protože je to prostě baví. Zejména mamka je hlasitá hodně. Já většinou fanoušky nevnímám, na hřišti je neposlouchám, ale mamku tedy slyším. Možná jsem na její hlas zvyklá, ale tu vnímám,“ usmívá se.
Světový šampionát je obrovská porce sedmi utkání v devíti dnech, není tak příliš času na nic jiného, než přípravy na zápas a odpočinek, což potvrzuje i Paurová.
„Ve volných chvílích se snažím co nejvíc regenerovat, protože porce zápasů je opravdu náročná. Jsem na masáži, hodně spím, nebo jsme s holkama v players lounge a hrajeme nějaké hry,“ pochvaluje si Paurová speciální místnost v turnajovém hotelu, kde mají hráčky všech týmů k dispozici stolní hry, herní konzole nebo třeba stolní tenis.
Basketbalistka, kterou na podzim čeká premiéra jak studijní, tak i basketbalová na univerzitě Oregon State, musí rychle přeskakovat mezi herními styly jednotlivých kategorií i reprezentačních výběrů a přizpůsobovat se.
„Když porovnám Evropu do osmnácti let proti MS devatenáctek, tak je tu kvalita mnohem vyšší. Jsou tu lepší týmy, skauting je na vyšší úrovni a celkově všechno. Evropa žen byla zase ještě tvrdší, rychlejší, organizovanější,“ popisuje poslední reprezentační akce.
Teď má ale v hlavě Paurová pouze jednu akci, a to aktuální světový šampionát, na kterém se český tým stejně jako před dvěma lety v Maďarsku probojoval do elitní osmičky. Tehdy zastavily cestu Češek domácí Maďarky, teď stojí v cestě medailovým ambicím hvězdný výběr USA.
„Nejhůře osmé místo nějakým způsobem úspěch je, ale já bych klidně mířila i výš. Myslím si, že máme na to být v top šestce. Bohužel narazíme na USA, ale budeme se rvát do poslední vteřiny a musíme věřit, že klapne i top čtyřka,“ doufá Paurová.