Bouře v kabině pomohla. Po technických jsem se bál

Kormidelník kolínských Medvědů Adam Konvalinka po zápase s Ústím o pohárový bronz nijak neskrýval, že po zpackaném sobotním semifinále s Děčínem bylo v šatně řádně hlučno a že se „myly hlavy”. 

V týmu se to vařilo už během utkání, emoce přerůstaly obvyklé meze, výčitka střídala výčitku a po nezvládnuté druhé půli z toho byla vysoká 23bodová porážka od Válečníků a konec nadějí na první klubovou trofej.

Ani bitva o bronz se ale pro Kolín dlouho nevyvíjela dobře, když tým začal dvěma rychlými technickými chybami, místy ztrácel až deset bodů a velkou většinu zápasu prohrával.

„Po těch dvou technických jsem se bál, když to takhle začalo. Spíš tam ale hrály roli emoce hráčů ve hře, žádné vnější vlivy. A byly to ty správné emoce, které nás pak dostaly do tempa. Věděli jsme, že jsme přišli opravdu hrát a nebyli tu jen jako fackovací panák,” našel i v negativní situaci plusový odstín pivot Jakub Petráš.

Podle něj sobotní bouřlivá diskuse v kabině přispěla k vyčištění vzduchu a nastartovala Medvědy na nedělní bitvu o cenný kov. „Pomohl tomu trenér svou promluvou a i my hráči si hrábnuli do svědomí s tím, že musíme hrát kolektivněji a ne jako jednotlivci,” dobře věděl slovenský centr, který v duelu o bronz sám šel všem příkladem.

Rval se o každý míč a útočný doskok a po svých úspěšných akcích hecoval zuřivými gesty celou pětici ke stejnému úsilí i v obraně. Ať už byl stav jakýkoli. „Snažil jsem se, aby i spoluhráči ode mě získali tu energii. A přišel jsem zabojovat, co mi síly stačily, o ten bronz. Jsem rád, že se někteří chytili a pomohlo nám to vyhrát.”

Petráš nepopíral, že dohánět celý zápas, místy až dvojciferné manko, nebyl při druhém zápase za necelých 24 hodin žádný med. „Zůstávat v takové situaci stále mentálně silný

bylo hrozně těžké, ale neměli jsme co ztratit, byl to jeden zápas, chtěli jsme ho vyhrát a museli se všichni semknout.”

Medvědy, kteří v utkání vedli jen 5 minut a 27 sekund a maximálně o 4 body, se definitivně posunuli do čela minutu do konce trojkou Slavinskase a zbytek už si dokázali došestkovat, až k vítězství 92-89. „I když jsme dotahovali, nebláznili jsme a nechtěli dát honem rychle koš.  I v té koncovce jsme hráli, jak jsme chtěli,” pochvaloval si pivot.

V jeho týmu si útočnou produkci rozdělili především Rashard Odomes, který už do půle podržel kolegy 22 body, a Adam Číž. Ten v semifinále prvních 25 minut vůbec neskóroval, ovšem proti Ústí se do sázení košů pustil od samého začátku a zejména díky druhé půli sklidil 24 bodů s trojkami 8/5.

„Na Slovensku máme takové pořekadlo, že každý chvilku tahá pilku. Museli jsme zapojit i další hráče a jsm rád, že to vyšlo hlavně na kluky, kteří to sebevědomí potřebovali dostat zpět do sebe, abysme to uhráli,” nejmenoval Petráš nikoho konkrétně.

Pro jeho tým přišla druhá pohárová medaile za tři roky a třetí ligová či pohárová za stejné období, coby vzpruha v pravý čas, neboť v lize se aktuálně topí v úseku s 9 porážkami z 10 zápasů. Slovenský podkošový pilíř GEOSANU ale ani v tomto případě nepropadá předčasné euforii.

„Pro klub je to velmi podstatná medaile. V posledních letech se tým pohybuje v popředí ligy a každá taková medaile se počítá a tohle je velký úspěch, který stojí za to. Jestli nám ale pomůže i v lize, to teprve uvidíme,” podotýká 28letý rodák ze slovenské Skalice.