Zázrak na Dašické Šiřinovy úklidové čety

Když posloucháte vyprávění kapitána týmu o skutečně atypické vrcholné fázi přípravy na start ligy, napadne vás jediné - ten zápas přece neměli šanci vyhrát! Přesto se stalo nepravděpodobné a Slezané ve středu večer zejména 15 trojkami a 24 útočnými doskoky dobyli Dašickou, i když poslední minuty už šlapali hlubokou vodu.

Zatímco však pro popis utkání druhého kola šlo jen o metaforické vyjádření, posledních deset dní to pro hráče Opavy byla v ulicích jejich městě realita. Krutá realita. Strašidelná realita. Je tak jisté, že tým Jakuba Šiřiny si tohoto sedmibodového vítězství a zejména předvedeného výkonu bude vážit nad jiné.

Jakube, jak jste zvládli soustředit se po deseti dnech uklízení povodňové spouště na první ligový duel, který pro vás nakonec dopadl tak parádně?
Samozřejmě to pro nás teď bylo těžké období. Do Pardubic jsme jeli prakticky po jednom pořádném herním tréninku, který jsme měli den před zápasem. Do té doby to byla jen snaha udržet se v kondici a nějaká střelba, ale výraznější hra nebo nácvik herních činností přišel až v úterý. Když to řeknu blbě, jeli jsme do Pardubic na „falešku”, že sice uděláme vše, co je v našich silách, ale věděli jsme, že za sebou nemáme lehké dny. Podařilo se nám nicméně přečkat špatný vstup do zápasu, chytili jsme se trojkami, podpořili to útočným doskokem a ještě jsme omezili ztráty, což byl náš cíl. Všechno se to sešlo a vzniklo z toho důležité vítězství.

Navíc o vašich 15 trojek se podělilo hned osm různých hráčů...
Protočili jsme všech jedenáct hráčů, každý odvedl svou práci a přidal nějaké body, trojky. Dlouhodobě jich střílíme hodně, a když nám to padá, zvedá to sebevědomí a hraje se proti nám těžko. Tady jsme si s nimi hodně pomohli. Sice jsme jich taky dost vystřelili, celkem 42, ale 15 proměněných byl slušný počin. Rozdělili jsme i dobře minuty, což je taky naše síla. A až se uzdraví Radek Farský, bude nás dvanáct, což je dobré pro udržení tempa hry.

Vzhledem k tomu, že v přípravě jste výsledkově nezářili a nyní zhruba deset dnů ani netrénovali, je taková výhra rovna malému zázraku?
Je pravda, že celou přípravu jsme ani jeden zápas nehráli komplet, vždy někdo chyběl a to samé na tréninku. Příprava tak nebyla optimální. Až generálka na ligu v Polsku měla od nás lepší parametry a vzhledem k tomu, že ke druhému zápasu v Polsku už kvůli povodním ani nedošlo, stihli jsme od té doby jeden pořádný trénink. A po deseti dnech šli do ostrého zápasu.

Kdo z vašeho týmu dopadl při povodních nejhůř?
Asi Honza Švandrlík, který bydlí s manželkou v rodinném domě u řeky. Ti měli zatopenou celou zahradu, sklepy a jen se štěstím se voda nedostala do obytné části, kdy k tomu chyběl jeden schod. „Kuřka” (Radovan Kouřil), který taky bydlí kousek od řeky, měl zatopené sklepy v paneláku. Míra Kvapil, který bydlí v té nejpostiženější části města v Kateřinkách, tak tam se museli evakuovat. Míra tak musel na několik dní k rodičům v Kravařích. A samozřejmě se to týkalo i Roba Howarda, který bydlí v bytě na hale, a ten byl taky vytopený.  

Jak dva dny před domácím šlágrem s Nymburkem vypadá hala a zejména palubovka?
Tady musím dát obrovský kredit všem zaměstnancům, od vedení až po uklízečky a samozřejmě dobrovolníky a fanoušky, kteří se podíleli na zabezpečení haly, aby ta pohroma nebyla ještě větší, a taky na následném úklidu. Halu dali v bleskovém čase do provozuschopného stavu, za což jim patří obrovský dík. Jen jejich zásluhou můžeme sezonu odehrát na té palubovce, kterou se, jak to vypadá, podařilo zachránit. Úklid probíhá i dál, protože prach a vlhkost ve zdech tam zůstává. Pondělní trénink tak obsahoval jen rozcvičku a lehčí střelbu, protože i přes vytření tam ten prach byl znát, a nebylo by ideální na tom jít do kontaktu. V úterý už ale byl normální trénink, palubovka byla vytřená, jak by měla být, a v klubu všichni dělají maximum, aby bylo vše na sobotu co nejvíc a nejlíp připraveno.

I z médií bylo znát, že jste poslední dny nevěděli, co dřív, zda pomáhat na hale, nebo ve svých obydlích...
Bylo to dost náročné. My těsně před začátkem povodní odjížděli na poslední dvě přípravy do Polska. V hlavách jsme se ale na basket moc nesoustředili, byť jsme ten první zápas odehráli. Hned po něm jsme už ale sledovali zprávy z domova a řešilo se, jestli nejet domů hned. Chvíli to vypadalo, že odehrajeme další den i druhý plánovaný zápas, ale pak jsme se všichni shodli, že bude lepší utkání zrušit a hned ráno pojedeme domů, abysme mohli pomoct, nebo se vůbec dostali domů. Už příjezd do Opavy byl docela komplikovaný. A pak nastaly záchranné práce. Kdo mohl, byl na hale, ale taky se pomáhalo u hráčů, kteří byli povodní postižení nejvíc. Já pomáhal i kamarádovi, který má dům kousek od haly, u řeky, a měl novou stavbu, kde voda sahala až po střechu. Byl tak komplet vytopený. Myslím, že ho to hodně položilo a já se snažil mu aspoň nějak pomoct, spolu s Filipem Zbránkem, Radkem Farským a dalšími. Třeba i zatopení Honza Švandrlík nebo „Kuřka” tam párkrát přišli, protože to tam byla naprostá katastrofa. Bylo to něco neuvěřitelného, a kdo to neviděl, těžko se to popisuje. Jely se tam bomby, bourání zdí, kachliček, sádrokartonu, skoro celý vnitřek domu šel pryč. Pomáhalo se, kde bylo potřeba, a bylo to velké kolektivní úsilí.

Jak teď město po opadnutí vody vypadá?
Už trošku líp, ale jinak to na těch nejhorších místech vypadá dál šíleně. Je to apokalypsa. Jako kdyby to tu zasáhla válka a v ulicích vybuchly bomby. Hromady sutě, cihel na ulicích. Některými se nejdřív ani nedalo projet. Všude bahno, prach, bordel, nikdy jsem nic takového neviděl a je to šílený pohled.

A vy sám jste dopadl jak?
Já bydlím v jedné části Ostravy, kde mám barák na kopci, takže se mě to nedotklo. Naše vesnice ale z části byla taky pod vodou, takže se tam nejdřív nedalo moc dostat, protože jediná příjezdová cesta byla zatopená. Chvíli jsme tedy byli odříznutí od světa.  

Zpět do Pardubic. Jakým týmem nyní pod novým koučem Šotnarem Beksa je a jak byla znát absence jejího lídra Šafarčíka?
Chyběl jim hodně, je to jejich stěžejní hráč. Na druhé straně se můžeme bavit o tom, jaký by ten zápas byl s ním. Věděli jsme, že Pardubice budou hrát v omezené rotaci, odehrály to v nějakých sedmi, možná v osmi, což byla naše výhoda, i když jsme posleních osm minut všichni vypadali na dně se silami, což bylo bez té přípravy pochopitelné. Vypadli jsme bez herních tréninků z rytmu a seskočili o několik pater dolů. Byla to tak po tom všem důležitá výhra.

Rob Howard jako vaše hlavní letní posila už stihl ukázat svůj přínos?
Jednoznačně. Jeho přínos je obrovský. Hlavně je to pohodový kluk, který zapadl do šatny. Po lidské stránce je skvělý a po té herní má ještě hodně co ukazovat. Tohle byl jeho první seznamovací zápas v lize a jeho potenciál je obrovský. Umí vystřelit za tři, hrát jeden na jednoho z perimetru i zády ke koši, strašně skáče, takže pravidelně sbírá dvojciferné počty doskoků. Až se ještě víc sehrajeme, bude to jen lepší a myslím, že to může být jeden z aspirantů na velkou hvězdu ligy.

Nově přišel z USK i Marek Vyroubal, jako další rozehrávač. Porovnáte se tam nyní všichni, pokud dál platí, že by chtěl dirigentství kouč Czudek vykutat i z Radka Farského?
Myslím, že s Radkem jako rozehrávačem se to odsouvá a že bude hlavně na křídle. Na rozehře tak budeme s „Kuřkou” tři, což je jen dobře. Kreativita útoku se tím zvedá a hlavně se bude často stávat stejně jako v Pardubicích, že budeme na hřišti dva rozehrávači. A to je dobře, že to nebude ležet jen na tom jednom a zvýší se naše ofenzivní nebezpečnost. Jistě, Mára nebude mít takové minuty jako v USK, kde hrál i přes třicet minut a stálo to na něm. Teď si bude zvykat na jinou roli s menší minutáží, ale to mu může v kariéře jen pomoct a hlavně bude hrát i evropský pohár, což je pro něj další plus. Jsem rád, že k nám přišel a doufám, že i on.

V sobotu nadejde čas hitové bitvy s mistrem z Nymburka, který už od přípravy vyřídí každého soupeře svou agresivní hrou nejpozději ve druhé půli. Vy s tím máte z léta taky zkušenost, co tedy na domácí půdě vymyslíte?
Jednak budeme věřit, že přijde co nejvíc lidí a vytvoří nám dobrou atmosféru a vyburcují nás k co nejlepšímu výsledku. My se budeme snažit Nymburk porazit. V té přípravě jsme to odehráli v osmi lidech a podle toho těžko soudit. Nymburk samozřejmě má kvalitu, obměnil všechny cizince a leckdo už řekl, že bude lepší než loni. Každý se dá ale porazit a já věřím, že předvedeme nadstandardní výkon, Nymburk naopak nebude mít svůj den a my si to s ním dokážeme rozdat a urvat výhru.

Jakou v aktuální složité situaci pro celé město očekáváte návštěvu?
Strašně těžko se to odhaduje. Tuším, že plno lidí, kteří si při povodních zažili to nejhorší, možná teď na nějaký basket nemají myšlenky, což naprosto chápu. Věřím ale, že jsou i takoví, kteří uvítají nějaké vyrušení z těch špatných dnů a najdou si čas vypnout a ukázat, že povodní neskončil svět a že život jde dál, lidi to zocelí a tak se na to budou dívat. Věřím tedy, že cestu do haly si najdou, my se teď výhrou v Pardubicích pokusili je pozvat a byl bych rád, kdyby se sešlo aspoň nějakých patnáct set fanoušků. Jsem v tomhle optimista.