Česko

71:65

26
15

46
36

60
45

Španělsko

Po velkém dramatu fantastické vítězství!

Když už se zdálo, že nic nefunguje, nikdo se nedokáže trefit nebo vypracovat dobrou pozici, spasily mladé lvy trestné hody a ve třetí bitvě na brněnském basketbalovém European Challengeru tak vydřeli velký triumf nad tradičně silným Španělskem (71-65). Aplaudovalo mu na čtyři sta fanoušků, kteří chtěli vidět tento výběr U20, z nějž se jednou budou rekrutovat nástupci aktuální zlaté generace kolem Satoranského a spol.  

Před už slibnou diváckou kulisou, v níž se za rouškami skrývalo i několik skautů z NBA, spustili lvi v první půli nevídanou ofenzivní show, když proměnili ve zlato hned prvních osm pobytů v soupeřově tvrzi a po šesti minutách vedli 17-11. Variabilní hra s rychlením sdílením a přenášením míče i hledáním nejlepších pozic nesla výraznou stopu českého generálního štábu se třemi kouči ošlehanými vodami NBL (Pivoda, Šotnar, Pištěcký). Tým navíc za celou první čtvrtinu ani jednou neztratil (soupeř čtyřikrát), když dokázal díky přítomnosti více vodičů balonu překonávat presování Španělů. 

Pivot Svoboda se proti silovému protivníkovi prosadil ke koši i s faulem a po jeho ukrutném bloku Rylich ze šestek vydělaných z brejku zvyšoval na 11bodový rozdíl, aby Bálint po vymíchání obránce ”crossoverem” trojkou vytáhl trhák už na 25-13.

V obraně pak ohromnému pohybu soupeře lvi čelili skvělým přebíráním, rotacemi a proti fyzickým soupeřům i pohlídaným doskokem, po první desítce navíc měli i o 20 procent lepší palbu z pole.

Španělé poté vystupňovali svou obranu a lvi za prvních pět minut druhého dějství ztratili pět míčů, ale od stavu 36-30 podřadil tažný forward Böhm, který trojkou a asistencí ze zdvojení při své časté hře zády ke koši pomohl k novému náskoku 12 bodů. Španělské ztráty do nadále pevné obrany i pestrá ofenziva s celkem šesti trojkami, 57procebtní palbou z pole a solidními 6 ztrátami pak pomohly k velmi nadějnému poločasovému náskoku 46-36. 

Když Böhm ve třetí čtvrtině nakopl navzdory sílícímu defenzivnímu tlaku protivníka další český nápor, a v úvodu posledního dějství jeho tým, pod košem mocně držen metrákovým píseckým tankem Svobodou, vedl dokonce 63-45, zdálo se být vítězství už velmi blízko.

Od té doby se však na české ruce začala vkrádat stále větší nervozita, trojky už dávno přestaly padat, stále víc přibývalo ztrát a bodový prapor najednou neměl kdo pozvednout. Z lavičky se hlasitě hecující Španělé ze sebe v obraně vydávali maximum, nepouštěli Čechy vůbec pod koš a sami se naopak z podkošového prostoru přiblížili až na 65-62. 

Jenže v rozhodných chvílí lvy spasila obrana a několik španělských ztrát, navíc v poslední minutě po šťastně ukořistěném míči na doskoku třemi šestkami nastavili vedení na 68-62 a po snížení soupeře na tři Hanzlík dvěma šestkami stvrdil dvacet sekund do konce velký úspěch. 

K němu tým tlačili jako střelci Böhm (17), Svoboda (15+9 doskoků a 6 asistencí) Hanzlík (13) a Rylich (11). Češi sice nakonec nasbírali víc ztrát (22 (vše za posledních 30 minut) ku 21), ale přestříleli soupeře z trojek (7-5). 

Lukáš Pivoda (kouč českého týmu): ”Hlavou už mi probíhalo deja vu, protože jsme v závěru zase svěsili hlavu a vypadalo to, že se nám ta nepovedená koncovka zápasu s Itálií vkrádá do hlavy. Naštěstí jsme to zvládli, ale nemůžeme takové chyby dělat. Soupeř sice bránil velmi nátlakově, ale my jsme mu házeli míče do rukou. A dostat po našich dvou 22 ztrátách 23 bodů je velice špatné číslo. Díky Bohu, že jsme zápas nakonec zvládli. Přitom zejména v první čtvrtině jsme hráli velmi organizovaně, počítali s agresivní obranou soupeře a používali jsme tam dobré clony, rozestavení na hřišti a načasování akcí, abychom byli volní. To se nám dlouho dařilo, ale hlavně ve čtvrté čtvrtině jsme v tom nepokračovali, když ten tlak soupeře byl ještě větší. Inklinovali jsme tam příliš ke střelbě z dálky, a když to nepadá, nemáme jinou odpověď. Soupeř potom bránil naše clony tak, že obránce hráče s míčem se postavil na stranu, odkud přichází clona, a našeho hráče od clony vytlačoval, my ji i kvůli špatnému úhlu při jejím stavění nemohli využít a proti tomu se strašně těžko prosazovalo. A když jsme dali míč dolů, měli tam soupeři větší těla. Trápili jsme se, obehráli jsme snad všechny útočné sety, ale nic nefungovalo. Španělé jsou navíc výborně doskakující tým, naštěstí ze 16 doskoků dali jen sedm bodů. Je to pro nás stále proces - v koncovce jsme měli na hřišti Hanzlíka s Bálintem, tedy dva hráče ročníku 2002, a přesně tyto zápasy je budou posouvat dopředu. Pokud jde o Martina Svobodu, to je fyzická mašina. Ten borec snad není nikdy unavený, je to ztělesnění totální energie, někdy v rámci toho udělá nějakou chybu nebo hloupý faul, ale takový hráč je pro nás strašně cenný a bez něho jsme na doskoku a v tvrdosti hry poloviční.”