Tereza Sýkorová: Basketbalově Němka, srdcem Češka

Narodila se v České republice, ještě ve školce se ale s rodinou přesunula do Německa, kde také vstřelila svůj první koš. Tereza Sýkorová lásku k basketbalu zdědila po rodičích. Maminka, Zuzana Polónyiová, je bývalou úspěšnou slovenskou reprezentantkou, tatínek zase dloholetý český basketbalový trenér. I on právě upozornil české kouče na to, že jim za humny roste jeden mladý talent, který v sobotu nastoupí s reprezentací do 17 let do domácího mistrovství světa v Brně.

Od první třídy vyrůstáš v Německu, s basketbalem jsi tedy začala také až tam?

Ano, dostala jsem se k němu přes rodiče. Mamka hrávala Euroligu, za slovenský nároďák a byla i MVP německé Bundesligy. A taťka také dlouho hrál a dvacet let trénoval. Mám celou basketbalovou rodinu, takže jsem prostě musela hrát, od malička jsem k tomu byla vedena.

Kdy sis uvědomila, že by to pro tebe nemusel být jen koníček a chtěla bys následovat kroky tvých rodičů?

Začalo to asi tím, když jsem se ve čtrnácti  kvůli basketu odstěhovala od rodičů do jiného města. Kde jsme bydleli, nebyla moc dobrá úroveň. A já chtěla hrát někde, kde je to lepší. Tak jsem se dostala do Würzburgu. Hrajeme nejvyšší soutěž a tím jsem si potvrdila, že bych se basketem třeba i jednou chtěla živit.

A co otázka, jestli reprezentovat Česko nebo Německo? Probírali jste to doma?

Německý nároďák o mě měl zájem, ale tehdy jsem ještě neměla německé papíry. Teď je sice mám, ale po prvních reprezentačních kempech s českým týmem jsem zjistila, že je to mnohem více lidské a že sem více zapadám. Jsme tu všichni více uvolnění, až taková malinká rodinka.

Jak na tebe vůbec čeští trenéři přišli? Přeci jen jsi zcela mimo obzor.

Tím, že byl táta dvacet let trenér, měl své kontakty. Napsal tehdy Robertovi Landovi, jestli by se na mě nechtěli podívat. Pozvali mě na širší výběr a poté na turnaj do Šoproně s týmem U16, kde jsem zahrála dobře a od té doby jsem vlastně součástí týmu.

Ostatní holky z týmu se potkávají přes sezonu v české lize. Ty jsi odřízlá, což je v tomto věku ještě poměrně nezvyklé. Vnímáš ty osobně nějaké herní odlišnosti, když se potkáte?

Já sama ani moc ne, ale holky mi říkají, že mám jiný styl. V nároďáku je to strukturované, zatímco v našem klubu moc nehrajeme sety a spíše hrajeme volněji. Je to asi jediný rozdíl, který já sama pociťuju. Jinak ale moc nerozlišuju český anebo německý basket.

Co bys řekla, že je tvoje basketbalová výhoda? Je to nějaká schopnost vzít zodpovědnost na sebe, když právě nějaký ten set nevyjde?

Někdy je to úmyslně, někdy ani ne. Ale občas ten set zbořím. Když vidím volno, tak najedu a nepřejdu tu šanci. Řekla bych, že v ofenzivě je moje silná stránka právě ten nájezd. Říkají mi, že mám dobrý hangtime, že v zakončení visím dlouho. A v defenzivě, jak mám výšku a délku, mívám v klubu dost bloků. Jsem ale i dost atletická, takže dokážu bránit vyšší i nižší hráčky.

Svoji základnu máš sice v Německu, ale širší rodina pochází jak z Česka, tak Slovenska. Kdo všechno se na tebe do Brna chystá přijet podívat?

Z Česka a Slovenska přijedou snad všichni. Do Německa nemají tolik šanci jezdit, protože je to daleko. Pro mě osobně je navíc šampionát v Brně speciální tím, že mohu reprezentovat svoji původní domovinu. A chci to využít naplno.

Co od turnaje očekáváš?

Určitě fyzičnost. Světový basket, jak jsme mohly vidět i v přípravných zápasech, je úplně něco jiného. Těším se, protože se na to připravujeme dlouho a i jsme ukázaly, že na to máme. S některými týmy jsme hrály vyrovnaně. Zároveň mám i respekt, protože ten svět je opravdu na vysoké úrovni.

A co mistrovství světa žen v Berlíně, plánuješ jít? Komu budeš fandi, Češkám nebo Němkám?

To je těžká otázka. Asi spíše Česku. Samozřejmě budu podporovat obě reprezentace, ale v srdci jsem Češka. Hraju za ten národ, reprezentuju ho a je to pro mě i jediné logické řešení. V srdci to tak cítím.

Je někdo konkrétní, komu bys fandila a sledovala? Nebo máš svůj vzor jinde?

Spíše než současná hráčka je můj idol mamka. Dosáhla toho fakt hodně. Je původem z Žiliny a vydřela si to. Je strašně pracovitá, makala na sobě a fakt jí hodně respektuju. Je můj vzor ve všem.

Radí ti rodiče v tvé basketbalové kariéře?

Mamka mě v mládeži trénovala, než jsem přešla do Würzbergu. Spíše mi ale oba dávají rady, co bych mohla dělat, než aby mi do toho kecali a škodilo mi to. Dávají mi pohled ještě z jiné perspektivy.

Co děláš mimo basket? Je něco, co by do tebe někdo neřekl?

Řekla bych, že jsem hodně kreativní. Ráda maluju, učím se jazyky a tím, že vyrůstám se třemi, mi to i docela jde. Zkouším ráda nové věci, například hudbu. Zkoušela jsem hrát na klarinet, klavír i kytaru, ale jak mi to moc nejde, přestane mě to vždycky bavit. Takže zatím basket jasně vede.