Nové zkušenosti, nadějné osobní výkony a víra v příchod mladých dravců

Jako noc a den se lišily oba poločasy čtvrtého duelu lvů ve světové kvalifikaci. Po skvělé první půli (54-36) proti Slovincům následovala výrazně jiná druhá (30-50). Český tým tak v Jihlavě padl těsně 84-86 a dvě kola před koncem základní fáze se s bilancí 2-2 dělí s Estonskem o druhé místo za slovinským lídrem (3-1).

„Především bych chtěl poděkovat svému týmu za způsob, jakým reagoval na zápas ve Slovinsku. Odehrál skvělý první poločas s vynikajícími střeleckými procenty a dobrým pohybem míče. Celkově jsme hráli, jak jsme měli. Druhá půle už ale nabídla jiný obrázek - soupeř nás hodně presoval a my jsme nevěděli, jak proti tomu hrát. Slovinsko stejně jako v prvním zápase začalo trefovat střely a získalo herní momentum. Trochu nešťastné bylo, že jsem musel dát nějaký odpočinek Tomáši Satoranskému a náš náskok se tam rychle zmenšil. Jinak šlo o vyrovnaný zápas, který často rozhoduje pár útoků, a my jsme skončili na poražené straně,” shrnul dění kouč lvů Luboš Bartoň, který na tiskové konferenci rozebral lecjaké okolnosti utkání hraného v kulise více než 5000 fanoušků.

Trenére, stejně jako v pátek v Koperu druhá půle nevyšla. Co ještě týmu chybí, aby ten výkon, který podává v prvním poločase, dokázal zopakovat i po pauze?
Třeba tomu chyběl rozehrávač Ondra Sehnal. Třeba tomu chyběli pod košem Martin Svoboda a James Karnik. A třeba tomu chyběli další hráči, kteří buď byli zranění, nebo nemocní. To jsou ale ve sportu normální věci, nicméně to byl první a největší rozdíl mezi prvním a druhým oknem. Je těžké hrát čtyřicet minut proti dobrému soupeři. Je jasné, že jsme mohli udělat některé věci líp, ale myslím, že tým podal výkon, na který může být hrdý, i když se prohrálo.

Jaká statistika ze zápasu byla pro vás klíčová?
Klíčová statistika je plus minus se „Satym” (Satoranským) na lavičce (odehrál 33 a půl minuty, kdy byl český tým plus 13 bodů).

Jak těžké pro vás bylo rozhodovat se o tom, kdy právě Satoranskému plus top skórerovi Kyzlinkovi, který se jako jeden z mála dokázal prosazovat individuálně, dát aspoň nějaký oddech?
Člověk musel občas improvizovat a lehké to nebylo. Samozřejmě se přidaly obtíže s fauly i to, kteří hráči byli, nebo nebyli v zápase (ve formě). Čekal jsem určitě víc od hráčů, jako je Ríša Bálint, kde je vidět, že jakmile se začne hrát fyzicky, tak má problémy. Je to jedna z věcí, kterou už dávno ví, že tohle musí zlepšit. Pokud na něj hrají fyzicky, musí být schopen si víc vykoledovat fauly. Něco, co dělá Prepelič, který taky není fyzický typ, ale už má něco odehráno. Samozřejmě má větší respekt u rozhodčích. Nechci teď přímo porovnávat Prepeliče s Bálintem, na druhou stranu proč ne? A to jsem vybral jeden příklad.

Když jsme i u srovnání Prepelič - Bálint, byl v utkání znát rozdíl, kdo má jaký respekt? Na slovinské lavičce celý zápas stál nějaký hráč na lavičce, což není povoleno, soupeři si non stop na něco stěžovali, gestikulovali a nakonec jste za protesty dostal technickou chybu vy...
Tak já jsem si o tu technickou řekl, chtěl jsem tím udělat nějaké gesto v době, kdy jsme, tuším, ještě vedli, pozastavit trochu ten propad a možná do toho dát nějaké emoce. Každopádně po technické jsem rozhodčím řekl, že nevidím, že se píská rovina. Nechci to víc rozebírat, ale řekl jsem jim, že to, co se děje na jedné a druhé straně, není rovné.

Jak jste vnímal atmosféru v zaplněné jihlavské hale?
Samozřejmě bylo skvělé hrát ve zbrusu nové zaplněné hale. Atmosféra byla parádní, když se nám dařilo. Jak se stává, tak to soupeřem získané momentum trochu zaskočilo i fanoušky. Já jsem doufal, že nás v některých momentech atmosféra na konci ještě o malinko víc podrží, ale samozřejmě tohle jsou normální věci. Celkově nám tohle nové prostředí poskytlo dobré zázemí a já si to užil, bohužel s prohrou.

Jakou novou zkušeností pro vás osobně bude tohle okno se dvěma porážkami?
Před tímhle oknem jsem řekl, že bych chtěl duplikovat to, co jsme udělali v tom prvním. Byl tam ale stejný soupeř v obou utkáních, míň času mezi zápasy, do toho ještě cestování, kdy jsme nejdřív začínali venku. Byla tam tedy spousta rozdílných věcí. Nakonec je to ale o hráčích. A kdybychom měli stejnou soupisku jako v prvním okně, tak si myslím, že by ty zápasy vypadaly jinak. A i když neříkám, že bychom to měli dva nula, byl to ten největší rozdíl. A co si z toho vezmu? Samozřejmě spoustu věcí. Taky jsem viděl další hráče, které bych normálně neviděl, a to je taky důležité.

Můžete zmínit některého z hráčů, kteří bojují o svou reprezentační příležitost a kteří se mezi prvním a druhým oknem výkonnostně posunuli?
Z těch mladších velmi dobře hrál Patrick Samoura, což je přesně typ hráče, který na téhle úrovni, jak se hraje fyzicky, je platný. A i když třeba není úplně skórující, tak toho uhrál hrozně moc v poli. Byl jsem taky mile překvapený, jak v tomhle utkání zahrál Luboš Kovář. Na to, že musel hrát na pětce (jako power forward) a pasovat se tam s Omičem (216 centimetrů), tak odehrál taky dobrý zápas. To už se ale nebavíme o úplně mladých hráčích. Už jim je dvacet pět let. A my řešíme zapojení i těch ještě mladších, kteří ale zatím nemají takovou kvalitu, aby nás mohli držet.

Ideální by tedy bylo moct stejně jako Slovinci sáhnout po už takřka hotových hráčích, kterým je sedmnáct až dvacet let?
Každý menší stát má stejný problém, že někdy přijde pár slabších generací, které němají dost hráčů na takto vysoké úrovni. A na to teď narážíme my. Slovinci to za sebou měli taky, ale teď už tam mají ročník 2006, mají dobré hráče, třeba Joksimoviče, což je další skvělý hráč. Možná to ještě nejsou úplně ti borci na tuhle úroveň, ale jak bylo vidět v zápase v Koperu, tak byli plně připravení se připojit k těm ostatním. To my zatím nemáme, ale doufám, že během pár roků - a věřím, že to nebude trvat deset let -, na tom budeme podobně. Už teď vidím, že někteří mladí kluci ročníků 2008 a 2009 mají našlápnuto těmi hráči možná být.