Nesplnění cílů, názory veteránů a vděk za účast

Bezprostředně po posledním utkání lvů na EuroBasketu byl českým novinářům k dispozici i generální manažer mužských reprezentací Jiří Welsch, který čelil pestré směsici dotazů, jež se hodně týkaly i dosavadní dvouletky kouče Diega Ocampa u národního týmu. A zazněla tak řada zajímavých informací.

Jiří, jak hodnotíte vystoupení českého celku na EuroBasketu, kde skončil s bilancí 0-5 poslední ve skupině?
V první řadě bych chtěl všem poděkovat - realizačnímu týmu, hráčům i fanouškům. Během léta se udělal nemalý kus práce, kdy ale není vždy zaručené, že to zajistí nějaký pozitivní výstup. My jsme na šampionát přijeli se dvěma cíli - prvním byl postup ze skupiny a druhým konkurenceschopnost v utkáních. Ani jeden z cílů se nám nepodařio naplnit, zároveň bych ale řekl, že je námět k diskuzi, zda při těch věcech, které tým potkaly v rámci přípravy, výpadcích hráčů i velké síle skupiny na EuroBasketu, byly ty cíle reálně naplnitelné.

Pod trenérem Ocampem národní tým vyhrál jeden z posledních 13 zápasů a 6 z 24. Bude se nyní řešit i otázka jeho setrvání u týmu?
Určitě to není otázka na teď, navíc ta diskuze a analýza by měla probíhat v širším okruhu lidí, protože nikdo z nás si tu nenárokuje patent na basketbal. Ta analýza by taky měla probíhat s odstupem od momentálních emocí. Trenér určitě nese zodpovědnost za výsledky, ale tohle není věcí pouze trenéra. Musíme si věci dát do nějaké perspektivy a říct si, kde se národní tým nachází. Jsme ve fázi přestavby, kdy se součástí týmu stali někteří nováčkové a poprvé hráli na takovém velkém podiu. Takže ten výsledek nevnímám jako výsledek širší reality českého basketbalu, ale hlavně jako zodpovědnost nás všech, mě, trenérů, hráčů, České basketbalové federace, potažmo celé komunity.

Kdy se bude EuroBasket a situace kouče Ocampa jakkoli vyhodnocovat?
Konkrétní termín není. Myslím, že nejbližší datum, které se dá sdílet, je 16. září, kdy zasedne výbor federace. Neříkám, že se bude cokoli rozhodovat, ale bezpochyby tam diskuze bude.

Není určitý problém, že trenér Ocampo sedí na dvou židlích, v reprezentaci i v španělské Manrese, a nemá dost nasledovanou českou ligu? Neměl Martin Svoboda pod košem dostat šanci dřív než Adam Kejval nebo Ondřej Husták?  
V dnešním basketbalu jsou běžně trenéři na dvou židlích, namátkou to tak mají Lotyši a nebudu to asi dál vyjmenovávat. Já tohle nevnímám jako problém, protože Diego je člověk, který žije, pracuje a dýchá basketbal 24 hodin denně. A nevidím jako jakýkoli problém, že by neměl navnímanou kvalitu českých hráčů. Pořád jsem toho názoru, že hráči jako Ondra Husták a Adam Kejval jsou důležití pro budoucnost českého basketbalu. Je jim 21 a 23 let, a kdybychom se podívali do minulosti na některé naše hráče nad 200 centimetrů, tak jsme taky museli nemalou dobu čekat na to, aby dozráli, získali určitou kvalitu a byli schopní být nositeli hry národního týmu. Pokud jde o Martina Svobodu, tak jestli se nemýlím, byl kromě jednoho kvalifikačního okna součástí národního týmu, takže si nemyslím, že by tu kdokoli nedocenil jeho hráčské i lidské kvality. Naopak.

Bylo jasné, že soupeři v základní skupině EuroBasketu mají sílu hlavně pod košem. Neříkal jste si, že se mohlo komunikovat lépe v záležitosti kolem konce Ondřeje Balvína v reprezentaci?
Ondra se rozhodl ukončit reprezentační kariéru, což jsme respektovali. To, že tu s týmem nebyl, tak bylo jeho rozhodnutí. Byla tam událost, která se odehrála v únoru. A ačkoli byla prezentována jako osobní spor někoho, tak to nemůže být dál od pravdy. To, co se tehdy odehrálo, myšleno chování hráče, bylo v rozporu s elementárním fungováním reprezentačního týmu. A co bylo řečeno, nebylo žádnou osobní invektivou. Byla to věc připravená mediálním úsekem federace, odsouhlasená hlavním trenérem, mnou a v tu dobu ještě předsedou federace. Zároveň bych řekl, že v tom prohlášení nikdo nedehonestoval význam Ondřeje Balvína pro reprezentaci.

Kdo z mladších hráčů na turnaji vás zklamal a kdo naopak mile překvapil?
Nerad bych se vyjadřoval k jednotlivcům. Celkově si myslím, že jsme nenaplnili potenciál, ať individuální nebo kolektivní. Ti mladší hráči v roli nováčků bojovali, i když dělali spoustu chyb. EuroBasket je prostě velké pódium, kde jsme potkali jedny z nejlepších hráčů a týmů světa. Všichni máme rádi vítězství, ale i porážka je velmi důležitou součástí rozvojového procesu.

Je to dvanáct let, co neměla reprezentace českého kouče. Není třeba čas na návrat nějakého tuzemského experta?
Pokud řeknete A, tak je třeba říct i B, což je to, kdo by to měl být. Nemám tady jména, která bych tahal z rukávu. Není to o pasu, ale o myšlence, plánu, strategii, vizi a jejich naplňování. Diego přišel v roce 2023 se dvěma cíli - první byl dostat tým na EuroBasket a druhý pokračovat v generační obměně, která začala v podstatě už po EuroBasketu 2022. První cíl se podařilo naplnit a i přes určité emoce pojďme být pokorní a buďme vděční, že jsme na EuroBasketu vůbec byli. Jsou země, které mají mnohem větší basketbalovou tradici, silnější ligy, víc peněz v tom sportu a nebyly tady - jako Chorvatsko, Maďarsko nebo Severní Makedonie. Projekt s Diegem byl  stavěn minimálně na čtyři roky a teď jsme v poločase. Nejsem zvyklý hodnotit a vzdávat zápasy v poločase. Zároveň znovu říkám, že bezpochyby tyhle věci musíme vyhodnotit.

Budete se ptát na názor i zkušených hráčů Hrubana, Bohačíka a dalších, jak jsou spokojeni a jak vidí přístup a koučink trenéra Ocampa?
Já jsem s těmi veterány mluvil po každé akci od doby, co jsem reprezentačním manažerem. Názor hráčů na koučink i další fungování týmu nás bezpochyby zajímá. Kdyby Diego nebyl kvalitní kouč, tak nemůže koučovat na úrovni španělské ligy a EuroCupu. Má svůj styl a někomu může vyhovovat víc a někomu míň. To je na vyhodnocení, jestli je tam kompatibilita. Zároveň si myslím, že základní kvalitou reprezentačního trenéra je to, aby za něj hráči chtěli hrát. To byla hlavní myšlenka Diegova příchodu a podle mě byla naplněna. Měl nějakou historii a vztah s hráči jako Tomáš Satoranský, Vít Krejčí, Ondra Balvín, a pokud se nepletu, i David Jelínek. Pro spoustu z nich byla motivace být součástí týmu. Třeba Tomáš Satoranský během reprezentačních oken, když mohl, tak přijel.

Jaké zrcadlo EuroBasket českému národnímu týmu a celkově i českému basketbalu nastavil po stránce útočných i obranných schopností?
Nebylo to příjemné zrcadlo. Ani já jsem neprožíval příjemné pocity při sledování těch utkání. Já z toho ale možná trochu uteču, pro mě totiž hodnotit, jestli umíme driblovat nebo přihrávat, je až navazující sled věcí, které mi třeba ve hře chyběly. Hrát za reprezentační tým není o tom mít krásné akce, ale je to o tom bojovat, mít hlavu nahoře, nevzdávat se a být na hřišti hrdý, že můžu reprezentovat celý český basketbal. Přiznám se, že mi to tam v některých momentech chybělo víc, než jestli umíme dobře driblovat nebo přihrávat.

A pokud byste si promítl letošní vystoupení národních týmů do 16, 18 a 20 let, viděl jste průsečík oblastí, na kterých musíme i pro generování kvalitních hráčů pro dospělou reprezentaci pracovat nejvíc?
Vnímal jsem, že proti většině soupeřů zaostáváme ve fyzičnu, v kontaktech, viděl jsem, že soupeři hráli a prováděli činnosti v mnohem větší rychlosti než my. A samozřejmě moderní basketbal už smazává stereotypní přemýšlení o jednotlivých pozicích, že tenhle by měl vyvážet míč, tenhle střílet a tak dále. Basketbal dnes hodně maže rozdíly mezi pozicemi a klade důraz na všestrannostu hráčů. A v těch dovednostech prováděných v rychlosti v tuhle chvíli nestačíme.