Loučící se Pivoda po sedmi letech u U20: Obrovská čest

Letošní léto skončila jedna důležitá a úspěchy protkaná etapa mužské reprezentační dvacítky, jejíž pomyslné kormidlo předal dál její dosavadní lodivod Lukáš Pivoda. Ten vedl národní tým v zásadní sedmiletce, za níž se ohlíží v následujícím detailním interview mapujícím jeho období z řady různých úhlů pohledu.

Trenére, podařilo se za období, kdy jste dvacítky vedl, naplnit cíle nebo úkoly, které jste si dopředu vytkl?
Když se na to podívám zpětně, tak určitě. A možná ještě víc, než jsem si na začátku dokázal představit. Já jsem ale nikdy nebyl člověk, který by si řekl - chceme skončit na konkrétním místě a podle toho budeme hodnotit celé léto. Spíš jsme chtěli dlouhodobě posouvat hráče i celý program a dostat českou dvacítku do pozice, kdy se dokáže etablovat na nejvyšší úrovni a být na ní konkurenceschopná. Za těch sedm let mého působení jsme odehráli šest šampionátů a čtyřikrát jsme dosáhli historického výsledku. Stali jsme se šampiony Challengeru v Brně i divize B, v A-divizi jsme se dokázali udržet tři léta v řadě a loni jsme měli s bilancí 5–2 historicky nejlepší český výsledek v kategorii U20. Během těch sedmi let jsme ale také dvakrát sestoupili z A-divize. I to je součást té cesty.

V čem konkrétně?
Prohry jsou součástí vyhrávání a především ten první sestup mi jako trenérovi nakonec hodně pomohl a v některých věcech mi otevřel oči. Člověk si díky tomu uvědomí, co musí dělat jinak, a kde se posunout. A když se na to podívám zpětně, tak kromě výsledků mi zůstane hlavně spousta společných zážitků s hráči a realizačním týmem. Za těch sedm let se vystřídalo hodně kluků a každý ročník měl trochu jiný příběh. Je fajn sledovat, jak se postupně posouvají dál a jak se jim daří i v jejich klubech.

Ke kterému momentu nebo týmu se vracíte nejraději?
Těch momentů bylo za těch sedm let určitě víc. Jeden z prvních byl samozřejmě vítězný Challenger v Brně. Byl to pro mě mimořádný turnaj. Hráli jsme doma před rodinami, kamarády a lidmi, kteří nám fandili, a zároveň proti opravdu špičkovým evropským týmům jako Španělsko, Itálie nebo Chorvatsko. Turnaj se nám podařilo vyhrát a zároveň šlo podle mě o jeden z nejlepších ročníků, které jsem za těch sedm let u U20 zažil. Když se dnes podívám, kam se ti kluci posunuli, sedm z tehdejších dvanácti hráčů se později objevilo v seniorské reprezentaci. Richard Bálint a Martin Svoboda jsou navíc dnes stěžejními hráči. Ten tým byl skvělý na hřišti i mimo něj. Silný moment pro mě byl také postup zpět do A-divize v Severní Makedonii. Ve finále jsme hráli proti domácímu týmu před asi třemi tisíci Makedonců a byla tam opravdu skvělá atmosféra. O to větší radost jsme měli, když se nám podařilo domácí porazit a celý šampionát vyhrát. Ondřej Švec navíc získal cenu MVP a medaile nám tehdy předával Pero Antić.

Co vás potěšilo ještě?
Pak si určitě vybavím šesté místo v Polsku. Hned po skupině jsme narazili na Srbsko, které do té doby na turnaji ani jednou neprohrálo a jako jediné dokázalo porazit Francii, která celý šampionát nakonec vyhrála. My jsme Srby porazili o sedm bodů a byla z toho obrovská radost. Stejně tak zápas proti domácímu Polsku, kdy jsme v poslední čtvrtině prohrávali o osmnáct bodů a ještě dokázali utkání otočit. Navíc tam hrál v kariérní formě Jakub Nečas, který se stal nejlepším střelcem celého turnaje. A krásný moment byl i z minulého léta, ze zápasu proti Litvě. Také jsme otáčeli nepříznivý vývoj a asi minutu před koncem, za stavu minus jedna, trefil Pepa Svoboda v přechodové fázi dlouhou trojku na plus dva. Litevci si vzali timeout a na naší lavičce vypukla obrovská radost. Právě tyhle momenty mi asi zůstanou v hlavě nejvíc. Nejen samotné výsledky, ale hlavně emoce, které kolem nich byly, a lidé, se kterými jsem je mohl prožívat.

Za těch sedm let prošly výběry U20 desítky hráčů. Co pro vás znamená, když dnes vidíte některé z nich hrát na vysoké úrovni nebo za seniorskou reprezentaci?
Znamená to pro mě samozřejmě mnohem víc než samotné výsledky z U20. Ze všech týmů, které jsem během těch let vedl, se do seniorské reprezentace dostala více než desítka hráčů. Mám radost, když vidím, kam se kluci, které jsem měl možnost v U20 vést, dostali. Člověk je pozná jako basketbalisty i jako lidi a pak je příjemné sledovat, jak se jejich kariéry dál vyvíjejí. Všem držím palce a přeji jim, aby se jim dařilo.

Co vám těch sedm let dalo jako trenérovi? Změnil jste se za tu dobu nějak?
Určitě. A myslím, že hodně. Postupně jsem začal být mnohem náročnější. Za ty roky jsem zjistil, kam se evropský basketbal posouvá a co potřebujeme dělat, abychom mohli konkurovat těm nejlepším týmům. Obrovský důraz jsem začal dávat na přípravu – fyzickou, basketbalovou i zápasovou. Každý trénink i utkání jsme se snažili hrát v maximální intenzitě a zároveň jsme kladli velký důraz na detaily, které byly pro naši hru důležité. Velké štěstí jsem měl také na lidi kolem sebe. Z kolegů v realizačním týmu jsem se za ty roky naučil spoustu věcí a samozřejmě jsem se učil i od hráčů. Takže ano, změnil jsem se hodně. A věřím, že k lepšímu. Když se podívám na trenéra, kterým jsem byl na začátku, a na toho, kterým jsem dnes, je tam podle mě velký rozdíl.

Co byste chtěl, aby po vás u týmu U20 zůstalo?
Myslím, že k české U20 patří především vysoké nároky na intenzitu, agresivitu a maximální nasazení. Nemáme tolik individuálního talentu a atletických předpokladů jako některé basketbalovější země, takže právě těmito věcmi to můžeme do určité míry nahrazovat. Je to jedna z cest, jak být proti nejlepším evropským týmům konkurenceschopní. Stejně důležitá je ale podle mě dobrá parta. Hráčů i realizačního týmu. Když si lidé v týmu věří, respektují se a táhnou za jeden provaz, je to na hřišti strašně znát. Právě tohle bylo podle mě důležitou součástí našich nejlepších výsledků a něco, na čem by měl každý tým stavět. Samozřejmě bude na novém trenérovi, jakým směrem U20 povede a co do týmu přinese. Každý trenér má svůj pohled na basketbal a je to tak správně. Já mu budu každopádně držet palce a na ME budu U20 fandit stejně jako všem ostatním českým reprezentacím.

Je těžké po sedmi letech říct U20 sbohem? Co pro vás tenhle konec znamená?
Reprezentovat Česko pro mě vždy znamenalo to úplně nejvíc, co může být. Bral jsem to jako obrovské privilegium a zároveň jako čest. Jsem nesmírně rád, že se Jiří Welsch s Michalem Ježdíkem tehdy rozhodli dát mi tu šanci. Věřím, že svého rozhodnutí nelitují. Za těch sedm let jsem měl možnost pracovat s výbornými lidmi a hráči. Loučí se mi těžce, protože mi U20 opravdu přirostla k srdci. V posledních letech jsem si vlastně nedokázal představit, že u ní jednou nebudu. Zároveň jsem už nějakou dobu cítil, že je potřeba tuhle kapitolu uzavřít a posunout se dál. Možná jsme společně vyčerpali potenciál, který jsme v téhle spolupráci měli. A právě proto je teď správný čas skončit. Snažili jsme se hrát za celé Česko. Chtěli jsme, aby bylo z každého zápasu cítit, že na hřišti necháváme všechno, co v nás je, a že si vážíme lidí, kteří nám fandí. A myslím, že ve většině případů se nám to podařilo.

Měl jste i odpovídající podporu kolem sebe?
Určitě bych chtěl poděkovat všem lidem, se kterými jsem za těch sedm let mohl spolupracovat. Kolegům z realizačních týmů, všem hráčům, lidem z federace i všem ostatním, kteří nám pomáhali a podporovali nás. Bylo toho opravdu hodně a nikdy jsem to nebral jako samozřejmost. Každý z těch lidí byl nějakým způsobem součástí téhle cesty a já si toho moc vážím. A to největší poděkování patří mojí rodině, která při mně celou dobu stála a vše se mnou extrémně prožívala. Na těch sedm let budu vzpomínat s velkou radostí a hrdostí. Bylo v tom strašně moc práce, emocí, radosti i těžkých chvil. Především ale spousta lidí a zážitků, které ve mně zůstanou. U20 pro mě vždycky bude mít v mém životě svoje místo a jsem rád, že jsem těch sedm let mohl strávit právě u ní.


HISTORICKÉ ÚSPĚCHY ZA PŮSOBENÍ LUKÁŠE PIVODY U U20

2021 – ŠAMPIONI FIBA Challengeru v Brně
Turnaj, který během covidu nahradil mistrovství Evropy

2023 – ŠAMPIONI divize B, což znamenalo postup do A-divize

2024 – 6. místo na EuroBasketu U20 divize A
Historicky nejlepší umístění české U20

2025 – 9. místo na EuroBasketu U20 divize A
Bilancí 5-2 byla historicky nejlepší česká bilance na šampionátu U20