Kluk z Písku: Bronz? Nevidím v tom problém

S DALIBOREM FAITEM Říká si „Kluk z Písku” a právě takhle ho z Instagramu znají i ti, kdo už od něj doma mají nějaké to prkýnko. V play-off, kdy zápasy fičí rychle za sebou, ale na svou truhlářskou vášeň nejspíš neměl moc času.

Soustředit se musel především na historickou misi svého Ústí, které se vůbec poprvé probojovalo do ligového semifinále. Ač pro tým nedopadlo právě nejlépe, s třemi inkasovanými stovkami, nejvýš 75 body v útoku a s nejmenším rozdílem ve skore 23 bodů, Dalibor Fait z toho nebyl rozmrzelý. Pandy teď navíc mají ještě jednu šanci na první klubovou medaili a před soubojem s Brnem se rozhodně necítí jako outsideři.

Dalibore, semifinále s obhájcem trofeje pro vás dopadlo nelichotivě 0-4 po čtyřech jasných porážkách. Jak velké zklamání to bylo?
Vůbec žádné. Sice to vždycky skončilo kolem 25 bodů, ale ty výsledky většinou neodpovídaly průběhu. My jsme ve většině utkání byli schopní hrát s Nymburkem 25 až 30 minut a spíš až poslední čtvrtiny nám utíkaly. S nimi stačí vypustit jednu minutu a odskočí vám o deset bodů, což se pak těžko dotahuje. A když došlo k těm větším zlomům, už trenér nechal hrát i další kluky z širší rotace.

Bylo to, co jste ve vaší sedmi- až osmičlenná rotace zvládali, maximum možného? A zejména druhé půle už byly hodně složité?
Určitě se tam nějaká únava projevovala. Ta užší rotace rozhodovala hodně a síly v druhých poločasech ubývaly dost. Nejvíc to bylo znát ve čtvrtém utkání, kdy my se den předtím hodně vydali ve třetím zápase a pak už bylo vidět, že od začátku jsme unavení, i přes některé dílčí návraty. Tuším, že právě v posledním zápase Nymburk jednou vyměnil ve hře celou pětku a tomu jsme se až smáli, protože tohle my bychom nemohli udělat nikdy. (usmívá se)

Největší manko jste ve všech utkáních nabírali v bodech zpod koše, byla to největší bolest?
Bylo to částečně dané i naší taktikou, kdy jsme něco měli přebírat, a pak naši malí hráči museli bránit vysoké soupeře a ti se mohli víc prosadit. A na druhé straně hřiště pro nás bylo těžší se zpod koše prosazovat. Náš hlavní dlouhý Delvon Johnson se úplně nedostával do hry, spíš jsem hráli zvenku přes rozehrávače a křídla a v tom byl mezi týmy velký rozdíl.

Vašeho lídra Lamba Autreyho po většinu času nymburská obrana hermeticky zavírala a prosadil se tak minimálně. Jak těžké to měl?
Hodně. Dokonce v téhle sérii měl míč víc v ruce Delano Spencer, který možná pod takovým tlakem nebyl. Naopak Lamb byl dost odstřižený, střídali se na něm všichni rozehrávači včetně Kuby Tůmy, který Lamba neskutečně dobře bránil a několikrát byl schopen mu i sebrat míč. Soupeř ho presoval po celém hřišti, takže to měl strašně těžké.

Bylo už na Nymburku znát, že se vyvaroval výpadků z prvních dvou zápasů čtvrtfinále s Děčínem?
Co jsme viděli, tak proti Děčínu i proti nám nijak neměnili svou obranu, hráli stále to, co jsou zvyklí, a snažili se vyvarovat polevení byť na jedinou minutu. I když to bylo o třicet čtyřicet, tak jeli pořád ve stejném tempu. Hrají stále to, co mají, a v tom je jejich kouzlo. Už je to asi fáze soutěže, kde není čas a prostor dělat chyby. Oni jako tým evropského formátu si to nemohou dovolit a moc dobře si to uvědomují.

Třetí a čtvrtý zápas byly historicky prvními semifinálovými bitvami na ústecké půdě, jak to při utkáních žilo? A nemrzelo vás, že hala nebyla zcela naplněná?
Trošku jsem doufal, že bude hala plnější (v obou zápasech dorazilo něco přes 1000 diváků - pozn.), ale chápu, že to byla neděle a pondělí. Být to pátek a sobota, možná to vypadalo jinak. Navíc se zápasy vysílaly v televizi a možná někomu stačil přenos doma. I tak ale byla hala slušně zaplněná a hlavně mi přišlo, že každý fanoušek v hledišti opravdu fandil. Nebylo to jen, že by se lidi přišli podívat, ale hnali nás dopředu. Atmosféra byla lepší než ve čtvrtfinále s Kolínem a bylo znát, že už jde o víc. Za tu podporu našim fanouškům velký klobouk dolů!

V sezoně plné přepisování klubových dějin před vámi nyní leží i šance na první medaili. Byl by bronz pro většinu týmu snad kromě Lamba Autreyho, který byl s Děčínem i ve finále, kariérní úspěch?
Až na Lamba tu, myslím, není nikdo, kdo by takovou zkušenost s hraním o medaile měl. A strašně si přejeme, abychom to dotáhli až k tomu bronzu. Byl by to nejen osobní úspěch nás všech, ale hlavně klubový. A i to město tím teď hodně žije.

Brňanům sice v závěru sezony vypadávají důležití hráči, ale i tak mají o něco početnější opěrnou rotaci než vy. Hrát se už ale bude jen na dvě výhry a ne dva dny po sobě. Jaké to podle vás bude?
I přesto, že Brnu vypadli dva hráči (Půlpán a Madden), má tým takovou vnitřní sílu, že se může každý zápas chytit někdo jiný. A takový Kuba Krakovič jako kapitán dokáže tým vyburcovat k takovým výkonům, že jsou schopní bez těch opor hrát i s Opavou vyrovnaně, ne-li vítězně. V tom je jejich síla. Brno asi bude pod nějakým tlakem, ale pokud budou návštěvy na „Vodovce” stejné jako v jeho posledních utkáních s Opavou, tak to požene nejenom domácí tým, ale i nás. A mohlo by nás to vyburcovat i k tomu, že můžeme vyhrát i první zápas u nich.

V sezoně jste s Brňany prohráli všechny čtyři zápasy, ale tři jen o 2, 5 a 8 bodů. Jaký průběh čekáte nyní?
Většinou to bylo o nějakých detailech, nebo se stalo, že jsme propadli v první půlce a druhou jsme museli dotahovat, což se stalo u nás doma. Pokud se vyvarujeme zbytečných chyb, můžeme s nimi hrát i vyhrát. Nevidím v tom problém, půjde jen o to se soustředit a nevypustit ani vteřinu.

Odskočme i k jednomu pro vás tradičnímu tématu, jímž je Kooperativa Faktor. Po loňském třetím místě jste letos nedosáhl ani na TOP 10 a nejlepším Čechem byl s průměrem 3,4 rozehrávač Děčína Ondřej Šiška. Co vám chybělo?
Bylo tam víc faktorů. Bylo to o nějaké týmové taktice, taky jsme měli větší počet hráčů, co umějí hrát víc jeden na jednoho a byl to jiný styl než minulý rok. Nebylo tolik situací, kdy bych se dostal k „alley-oopům” a podobně. Snažil jsem se o to nejlepší, ale nedopadlo to.

A teď ještě proberme váš „druhý život”. Zajímalo by mě, zda se od dob posledního videa o vaší truhlářské vášni zvýšil počet zakázek?
Ani ne, ale pamatuju si, že když jsem jednou dělal podobnou reportáž pro Basketmánii, tak potom nějací extra zájemci byli. I když to mám jako hobby, tak už něco prodávám, nebo se občas s někým domluvím na něčem na zakázku. Tak šedesát procent lidí jsem ale musel odmítnout, protože na to, co po mně žádali, zatím nemám vybavení, nebo si na to ještě netroufám.

Jako třeba stolní desky vytuněné pryskyřicí?
Takovou jsem už zrovna dělal a umím to. Jeden stůj jsem takhle zvládl před rokem a teď mám v dílně jeden dvoumetrový, kde už čekám jen na podnož.

Takové kousky jsou ale i časově náročné, mimo tréninků a zápasů tak trávíte většinu času v dílně?
To zase ne, ale je to hodně času. Zrovna ty stoly mě baví hodně, teď jsem dělal jednu menší stolní desku a to bylo asi za pět dnů. A jestli mě pak na basket nebolí ruce? To vůbec, já se tam netahám s něčím extra těžkým. Ty fošny sice něco váží, ale já je jen otáčím. Spíš se musím soustředit, abych si neuřízl prst.

Kolik výrobků už jste za tři roky činnosti stihl?
Kolem padesáti kousků. Hodně jsem dělal různá prkýnka, která jsem buď rozdal na Vánoce nebo prodal. Možná toho bylo i víc. Začínal jsem malými skládačkami a teď už mám za sebou i tři stoly.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Detail článku - Hyundai