Jsou tam peníze, haly vyprodané a nás už sledují víc

S MARTINEM PETERKOU Není jen tak natočit v bundeslize průměr 12 bodů za sezonu. A k tomu i 27 minut pod trenérem, který nechce nikoho pouště do hry na víc než dvacet. Reprezentační power forward Martin Peterka to ale dokázal a mezisezonně šel se svými průměry nahoru o čtyři body a devět minut.

A ač na něm soupeři na oblouku místy leželi, dokázal vysázet 81 trojek s úspěšností 43 procent, což bylo hodně srovnatelné s premiérovou sezonou a bilancí 112/51 (45,5), kdy ovšem jako neznámý nováček v easyCredit BBL ještě nebudil u protivníků takový strach. Pro NBL.Basketball před kvalifikačním duelem s Bosnou promluvil nejen o své budoucnosti, ale i o rozšiřování české stopy v Německu, velmi neoblíbených kalkulacích i o šanci, kterou sám nečekal.

Martine, jaká je po individuálně výborné druhé sezoně v Braunschweigu pravděpodobnost, že setrváte v týmu i třetí rok?
Nějaká pravděpodobnost je vždycky, ale mám i nabídky z jiných týmů a řekněme, že je menší šance, že zůstanu. Stále ale je. Chtěl bych to mít vyřešené co nejdřív. Po skončení aktuálního okna bych rád s přítelkyní odjel někam na dovolenou a tam bych to nechtěl řešit. Ono je to ale těžké, nějaká nabídka může přijít třeba až za dva týdny. Na jednu stranu bych se rád posunul dál nebo výš, na druhou jsem už víckrát říkal, že bych v Braunschweigu i rád zůstal. Líbí se mi tam, město je pěkné, i zázemí klubu, tým byl super a mohl jsem teď hrát s Ondrou Sehnalem, se kterým jsme toho hodně zažili a skamarádili se.

Je aspoň jistotou, že zůstanete v bundeslize?
Určitě, v Německu bych chtěl zůstat. Takže na něj cílím i teď v létě.

Pokud byste zůstal, mohl byste ještě navýšit svou roli v týmu?
Ještě by to šlo, záleží ale, jestli zůstanu. Zároveň by to bylo těžké. Španělský trenér Ramirez razí takový přístup, aby všichni hráli maximálně dvacet minut a nikdo se „nezavařil”. Takže by šlo složitě něco navyšovat, když letos jsem měl 27 minut. Byl jsem ale jedním z hlavních hráčů a jako jediný jsem všechny zápasy zahajoval.

Jak by vyznělo vaše srovnání první a druhé bundesligové sezony?
V té druhé jsem měl určitě výraznější roli, hrál jsem daleko víc minut, měl lepší statistiky. Z týmového hlediska to mohlo být o něco lepší, protože jsme letos prohráli několik zápasů, které jsme měli vyhrát. Hráli jsme snad pět prodloužení a ani jedno jsme nevyhráli. Uspět v pár zápasech navíc, mohli jsme se prát i o play-off (tým skončil až třináctý). Bohužel nás brzdila i zranění, třeba už na konci prosince se nám zranil kapitán týmu...

Když vám soupeři přestali dávat ve druhé sezoně takové množství otevřených trojek, jaké jste měl v nováčkovském roce, jak jste se s tím dokázal vyrovnat, abyste si udržel průměr 12 bodů?
Musel jsem hledat jiné cesty ke skórování. Po zhruba sezoně a čtvrt už začalo být znát, že ty týmy na mě byly dost připravené. S trenérem jsme na tom ale dost pracovali, dával mi k tomu rady a docela se to dařilo, někdy tedy víc a někdy míň. Určitě ale druhá půlka sezony byla těžší.

Mimochodem, nakolik jste byl „namočený” v nedávném dvoudenním testu reprezentačního kolegy Richarda Bálinta u vás v Braunschweigu?
Přiznám se, že asi nijak. Věděl jsem tedy, protože jsem se po sezoně bavil s generálním manažerem, že má v hledáčku nějaké další české hráče. A je pravda, že jsme se o pár hráčích včetně Ríši bavili. On se mě na ta vytipovaná jména trochu přeptal. Pak jsem ale byl tím Ríšovým try-outem příjemně překvapený. Nevím, co on dál plánuje, ale myslím, že by to pro něj bylo dobré. Jistě, ještě je hodně mladý a potřeboval by určitý čas na přizpůsobení se německé lize. Za sebe ale můžu říct, že to je dobrá soutěž.

A asi by potřeboval ještě něco přidat ke svým 80 kilogramům...
Určitě by potřeboval ještě zamakat v posilce, ale to v Německu není problém a myslím, že atletická příprava je tam na vysoké úrovni všude.

Případným příchodem Richarda by se kontingent Čechů v bundeslize při setrvání vás a Tomáše Kyzlinka v soutěži zvýšil už na čtyři. Hledí teď němečtí manažeři přes východní hranici ještě o něco častěji?
Braunschweig už pár hráčů od nás vytipovaných měl a asi dění u nás v Německu začali sledovat víc. A to je jedině dobře, protože německá liga je v sousední zemi, a přitom historicky tam moc hráčů od nás nehrálo. Je to kvalitní soutěž, jsou tam peníze, ty zápasy sledují tisíce fanoušků, haly jsou vyprodané, s dobrou atmosférou, a čím víc našich hráčů tam bude, tím líp.

Bylo to tak třeba zlomit, aby někdo spustil tu vlnu?
No, to je jasný. Já tam byl po dlouhé době první, tak se to spustilo (smích). Ne, nechci to svádět na sebe, ale něco na tom může být, že teď už viděli, hele, hrají tady tři Češi, kteří na to mají, a některé týmy si tak už mohou hledat hráče u nás. Je to ale i o šanci, protože když jsem se já dostal do Braunschweigu, ani jsem nečekal, že by mohlo něco z Německa přijít. A byl jsem za tu šanci strašně rád.

V bundeslize je povinná minimální kapacita hal 3000 diváků a před uplynulou sezonou byl vrácen do hry i povinný minimální rozpočet, který byl stanoven na 2,5 milionu eur (62 milionů korun) na klub, přičemž v sezoně 2019/20 to už byly tři miliony eur. I na tom je vidět, kam se soutěž posunula...
Kluby taky musí před sezonou dokladovat, že jsou schopné ji ekonomicky pokrýt, aby se předešlo tomu, že nějaký tým zbankrotuje v průběhu ligy. Zatím můžu říct, že peníze tam chodí hráčům na čas a někdy i dřív, než musí.

Máte pocit, že důsledky covidu a ruská agrese na Ukrajině už nějak začaly být znát i na hospodaření klubů?
Určitě se to projevilo. Můj první rok se hrálo prakticky bez fanoušků a tedy bez příjmů ze vstupného, na čemž musely kluby hodně tratit. Taky je to ale ekonomicky silnější liga a třeba se to tam ještě tak neprojevilo. I Braunschweig teď po sezoně ale už čekal na některé sponzory a to shánění peněz bude těžší. Myslím, že to zasáhlo každou ligu a lišil se jen rozsah toho zasažení.

Asi těžko by se hledaly v Evropě další týmy, které neodehrály v dlouhodobé části poslední sezony všechny zápasy tak jako vy, kteří jste kvůli covidu v týmu přišli o poslední utkání s euroligovou Albou Berlín a tím i o pořádný „ranec” ze vstupného. To byla asi veliká smůla, že?
Ten zápas byl už jednou přeložený a my navíc na konci základní části dostali covid a před play-off už nebylo kam to odložit. Tabulkově se už ale ani jeden tým nemohl nikam posunout, takže se to vyřešilo zrušením zápasu. Samozřejmě náš klub při očekávané velké návštěvě přišel o nějaké peníze, ale my prostě nastoupit nemohli, protože do hry byli připraveni asi čtyři hráči a žádný trenér, protože covid měli skoro všichni včetně mě s Ondrou Sehnalem. Mě to postihlo úplně poprvé a Ondru už to možná jednou skolilo v USK.

Vás bosenský soupeř před aktuálním oknem změnil trenéra, což si podle některých informací vynutili sami hráči. Je to pro vás výhoda?
Těžko říct. Nemyslím, že je to výhoda, nebo nevýhoda. V sezoně to týmu může i pomoct. A pokud by platilo, že pod předchozím trenérem hráči nechtěli hrát, tak je to spíš výhoda pro ten tým.

Když jste viděl bosenská jména v nominaci, bude v něčem rozdíl oproti prvnímu zápasu?
Budou mít podobnou sestavu. Bosna má dobrý tým, my si možná říkáme, že většinu těch hráčů neznáme, ale oni hrají ve Francii i v dalších kvalitních soutěžích. Nicméně si myslím, že jsme na tom líp, protože jsme kompletnější. Oni navíc nebudou mít pivota Nurkiče z NBA, který by jim hodně pomohl.

A co kýžená výhra o 14 bodů, která by při porážce Bulharů s Litvou (Litevci už dnes vyhráli o dva body) už po pátém kole zajistila postup do další fáze, bude na ni šance?
Já nemám rád tohle kalkulování. To je jako před zápasem s Bulhary, kde jsme naháněli manko 9 bodů. Já jsem dal vítěznou trojku v poslední sekundě a pomalu někteří lidi byli naštvaní, že jsme nešli do prodloužení a nevyhráli tam o víc. Hlavní je se soustředit na prostou výhru, i když vítězství o hodně by bylo lepší. Takže se budeme snažit i o ten 14bodový rozdíl.

Autor: Redakce NBL
Reklama
Idnes Premium kampaň