Cítil jsem se nic moc. Tu náladu kolem týmu jsem si ale vzal osobně

K tomu, co běžní smrtelníci nechápou, jeho spoluhráči řeknou jen vševystihující - „prostě Saty”. Čtyřiatřicetiletý šéfdirigent lvů Tomáš Satoranský, hrající své 23. utkání za poslední dva měsíce, si v estonském hlavním městě před zápasem v burácející sedmitisícové aréně nejdřív tradičně zazpíval českou hymnu a poté se nadechl k jednomu ze svých epických výkonů v dresu národnímu týmu.

Už v poločase měl proti domácím Estoncům na kontě 10 bodů, 3 zisky a 8 asistencí bez jediné ztráty, aby zápas uzavřel jako lídr triumfujících Čechů (97-92) s rekordním počtem asistencí v utkáních světových kvalifikací (16), k němuž za 32 minut přihodil i 18 bodů, 4 doskoky a 3 zisky a dovedl tak lvy ke druhému vítězství v kvalifikaci o světový šampionát 2027.

„Myslím, že zápas se fanouškům jak v Česku, tak tady v hale musel líbit. Byl velice ofenzivní a nebylo to až tak dané špatnými obranami, kde oba týmy přebíraly clony při pick-and-rollech, ale spíš výbornou střelbou na obou stranách. Jsem rád, že jsme zvládli koncovku, protože v minulosti se nám to moc nedařilo. Ale teď jsme ukázali charakter týmu, byla to úplně jiná hra než v létě, a když jsme byli dole, předvedli jsme sílu a obrátili vývoj ve svůj prospěch,” cenil si po utkání vyčerpaný rozehrávač.

Tomáši, jaké nervy to byly na konci, kdy jste museli obracet z minus pěti bodů?
V téhle fázi je to těžké. Nemáte spolu moc tréninků, myslím, že s týmem jsme hru pět na pět ani netrénovali. Takže když na vás přijde obrana, která je fyzická a přebírá clony, a najednou vám to přestane padat, tak musíte něco vymyslet, což se dělá těžce. Ale zabrali jsme v obraně, dali jsme těžké trojky a vyběhli jsme i do rychlého protiútoku.
 
Povedlo se v prvních dvou zápasech kvalifkace po nevydařeném EuroBasketu tým restartovat?
Těžko se mi to hodnotí, protože na EuroBasketu jsem nebyl. Ale to, jaká byla kolem českého basketu nálada, mě hodně mrzelo, bral jsem si to osobně, protože mi na tom záleží. Myslím, že nový trenér Luboš Bartoň se pobavil s hráči, slyšel od nich zpětnou vazbu a trochu se vrátil k takové filozofii Ronena Ginzburga, že je to i o pohodě, aby sem kluci rádi jezdili a někdy měli svoji iniciativu. A je neuvěřitelné, že Luboš tohle dělá. Zároveň k tomu přidává svoje prvky a zase nás to začalo ohromně bavit.

Individuálně jste odehrál skvělý zápas. Jak jste si ho sám užil?
Před utkáním jsem se cítil nic moc, takže jsem překvapený, že teď jsou pocity jiné. Z naší strany to byl dobrý útočný výkon a v obraně potřebujeme trochu víc času, abychom se zapracovali do Lubošova systému. Hodně jsme trénovali akce, co budeme dělat v útoku, a v obraně potřebujete víc času při hře pět na pět. Tu nejdůležitější část utkání jsme zvládli ubránit a vytěžit z toho koše, takže jsme ukázali charakter týmu. A jsem rád, že jsme ukázali úplně jiný obrázek než v létě.   

Jste rád, že jste nakonec letěl i do Estonska?
Byl bych rád, i kdybychom prohráli. Pro mě je to srdcovka, to asi každý ví, proto to pořád dělám. Hrát za nároďák jsou pro mě speciální momenty. A parta kluků, která tady je, je úžasná a je jedním z důvodů, proč sem jezdím. A když to můžeme podtrhnout výhrou a dobrým výkonem, tak je to jedině plus.

Co jste říkal na atmosféru ve vyprodané aréně v Tallinnu?
Velice slušná. Trochu mi to připomínala litevský Kaunas, který je bláznivý, ale pobaltské státy přesně takhle zpívají hymnu a Estonci tohle umějí a mají úžasnou podporu. Dokázali to už v Rize na mistrovství Evropy, kde měli místy možná i víc fanoušků než domácí Lotyši. Je to pro nás velice cenná výhra.

Jak těžké bylo vyrovnávat se s dlouho famózními trojkami domácích?
Těžké to bylo spíš psychicky. V některých chvílích, hlavně v prvním poločase, jsme dobře bránili, ale oni přes nás dali těžké střely. Potom jsme měli problémy v komunikaci, kdy se oni dostávali do volných pozic, ale později jsme to už upravili. Je na mladých hráčích, aby tyhle zápasy hráli a rostli v nich. Spousta z nich se s takhle rychlým basketbalem nesetkává, takže je to pro ně úžasné plus. Je mnohem lepší hrát v zápasech, kdy se vám podaří vyhrát a jste platným členem, než když je na týmu deka, jako byla na Evropě.

Jak to vidíte se svou účastí ve druhém okně v březnu?
Chuť by byla, ale teď nejsem schopný odpovědět. Myslím, že první utkání určitě ne, protože tam máme Copu del Rey (Španělský pohár). Samozřejmě se do turnaje nejdřív musíme dostat a potom nevíme, jak se nám v něm případně bude dařit. A pak tam máme ještě jedno euroligové utkání, které je, myslím, moc blízko. Zápasy se přidávají a přidávají a tělo to nějak nese, takže uvidíme.