.png)
Bylo to osobní. Ukázala jsem, že se tam můžu vrátit
Po životní nabídce a přesunu do WNBA zažila Eliška Joklová všechny možné cavyky, které zámořská soutěž obnáší. Od tréninkového kempu přes různé druhy smluv až po jisté místo v sestavě Lynx, o které však po utkání s Čínou na mistrovství světa nečekaně přišla. Vyhazov načasovaný přesně před zápasem s USA ale čtyřiadvacetiletou rozehrávačku jen nakopl k vůbec nejlepšímu výkonu a s 19 body dala jasně najevo svou odolnost i schopnost čelit nejlepším hráčkám světa pod psychickým tlakem.
„Bylo to trošku osobní, ale co se dá dělat. Život jde dál. V Minnesotě to nevyšlo, ale myslím si, že jsem dneska ukázala, že se tam můžu vrátit a hrát i proti takovým hvězdám, že jsou taky jenom lidé,” komentovala se vztyčenou hlavou po zápase s USA.
Podle ní zkrátka do herního plánu tvrdé trenérky Cheryl Reeve nezapadla. Do Minnesoty se Joklová z Berlína už nevrátí, s většinou hráček se ale stihla rozloučit ještě na místě samotného šampionátu. „Tím, že jsem to věděla už večer před zápasem s USA, jsem holky obešla, rozloučila se s nimi a popřála jim hodně štěstí do zbytku sezony. Musím říct, že jsme v celém týmu měly skvělou partu. Držely jsme spolu, takže to bylo moje štěstí, že jsme se tam sešly,” pochválila si, že se mohla osobně rozloučit například s Antonií Delaere z Belgie, Dorkou Juhasz z Maďarska anebo Nepheesa Collier z USA.
Právě načasování oficiálního zveřejnění jejího odchodu těsně před posledním zápasem se Spojenými státy bylo poměrně nešťastné. „Upřímně jsem měla strach, jak nastoupím. Nebylo mi to vůbec příjemné,” přiznala. Nejen americkým soupeřkám ale dokázala, že na špičkovou úroveň zkrátka má. Svými nájezdy si vykoledovala proti hvězdám WNBA sedm faulů a čtrnáctkrát tak stoupla na čáru trestných hodů. K celkovým 19 bodům přidala také tři doskoky a dvě asistence.
Ani její výkon ale proti namotivovaným Američankám, které měly ofenzivně po utkání s Itálií co napravovat, na smírnější výsledek nestačil. „Prohrály jsme o čtyřicet, což není příjemné. Nefungovala nám tolik obrana jako v předchozích utkáních. Nebylo to kompaktní a padaly jednoduché koše. Bylo vidět, že už jsme trošku unavené. Naše základní rotace měla po dvou těžkých zápasech. Američanky tu zátěž naopak rozkládají mezi dvanáct hráček. Každá tam hraje patnáct minut, takže se jim to hraje o něco lépe. V útoku si myslím, že jsme z toho měly trošku strach. Moc jsme si míč neposouvaly a bylo to statické, takže to drhlo,” hodnotila vzájemné měření, které nakonec vyznělo 105:64 pro jejich soupeřky.
Celkové působení na šampionátu ale hodnotila kladně. „Upřímně, když jsem přišla, nevěděla jsem moc, co očekávat. Bylo to těžké, ale byla jsem mile překvapená, jak holky z lavičky nastoupily a pomohly nám. Mám pocit, že se to víc semklo,” pochválila český tým.
Už za dva měsíce navíc lvice nastoupí do dalšího reprezentačního okna. „Teď nám nezbývá nic než začít evropskou sezonu a připravit se na kvalifikaci na mistrovství Evropy, protože tím začíná i cesta na olympiádu. Když se přidá aspoň jedna pivotka, strašně nám to pomůže,” připomněla stále trvající problémy se zraněnými podkošovými hráčkami.
Emma Čechová se do podzimu s největší pravděpodobností nezotaví, Julia Reisingerová by naopak mohla být zpátky. „I kdyby holky nebyly, musíme tu situaci nějak zvládnout, tak jako jsme ji zvládly teď. Určitě je výhoda, že jsme se tady sešly a odehrály těžké zápasy, což nás může posunout dál. Bohužel koncovky pořád trošku drhnou, takže doufám, že přijde zlom, kdy se v tom poučíme a posuneme se dál,” řekla.
Skupina kvalifikace na Eurobasket, který příští léto hostí Belgie, Litva, Finsko a Švédsko, není podle české rozehrávačky přitom vůbec snadná. „Je to snad nejtěžší skupina, která mohla být. Je tam Španělsko, Bulharsko, Chorvatsko – to jsou kvalitní týmy a postupují jen dva. Musíme se na to soustředit a jít krok po kroku, tak jako jsme šly a dostaly se na mistrovství světa,” dodala.
.png){kind=logo}
.png){kind=logo}
.png)
.png)
.png){kind=logo}
.png)
.png)