Majstrštyk pan Vánoce, enormní potenciál a zásadní rozhodnutí trojotce

Ač se k soví letce připojil až ke konci přípravy, začátkem září, měl o tomhle návratu  na důvěrně známé místo už dopředu jasno.

„Neváhal jsem nad tím, věděl jsem už dlouho, že se budu chtít připojit k USK. Byla jen otázka, kdy načasovat to oznámení. K týmu jsem se přidal dva dny po reprezentačním okně a hned jsem absolvoval první přípravný turnaj v Polsku,” informoval 33letý národní guard Tomáš Kyzlink, jehož staronový celek ve středu v Plzni získal po dramatu v koncovce na čtvrtý pokus první výhru sezony.

Tomáši, po pěti letech jste se vrátil do USK, který v létě prošel určitou rekonstrukcí či upgradem. Kromě právní stránky věci jak je to poznat na jeho fungování zevnitř, když to srovnáte s dobou, kdy jste tu působil naposledy?
Určitě se změnila spousta věcí a organizačních procesů. Dřív komunikace probíhala skrze jednu osobu generálního manažera Petra Jachana, který, jak všichni víme, má v klubu poměrně obsáhlou agendu. Teď už se to podělilo mezi více lidí. Řekl bych, že ty procesy se zmodernizovaly a je tu mnohem větší míra profesionality, ať po stránce cestování na zápasy, nebo když je potřeba cokoli zařídit, zorganizovat. Teď ten klub funguje velmi dobře. Je to tím, že se povedlo navýšit kapitál i na pozice a role, které, myslím, v minulosti v klubu chyběly.

Co vás definitivně přimělo k tomu, že jste se na Folimanku vrátil a už nepokoušel další dobrodružství třeba v exotičtějším zahraničí?
Bylo to úplně jednoduché. Já jsem řešil, jestli vůbec v basketbalové kariéře pokračovat, protože jsem měl strašně dlouhou pauzu, a uvědomil si, že v mém věku tohle už může být definitivní, když v podstatě za posledních šest měsíců jsem odehrál pouze dva zápasy za reprezentaci. Pokud tedy nepočítám pět minut v přípravě v Bělehradě na začátku léta, kdy jsem si zvrtnul kotník a poranil si ho tak, že jsem musel stát další měsíc a půl. Pokud jsem tak chtěl ještě nějak restartovat kariéru a věnovat se dál sportu, tak tohle byla jediná logická volba a na žádné zahraniční angažmá jsem v tom stavu po reprezentaci nemyslel.

Může to být i vaše poslední klubové angažmá?
Tak to nevnímám. A rozhodně nejsem ten typ, který by dělal taková definitivní rozhodnutí dopředu. Určitě se nechci dívat dál než za horizont této sezony a teď jsem plně soustředěný na USK Praha a na reprezentaci. Spíš půjdu se svými pocity, náladou a chutí do toho sportu a pak uvidíme, kam nás ta cesta zavede. Teď jsem do toho po dlouhé době opět získal chuť a jak říkám, na USK se toho hodně změnilo. Mladý kolektiv zůstává, energie je velká a taky chuť po tom udělat výsledek a nehrát pouze o umístění v A1, ale dostat se až do finálních fází play-off. To je ten cíl. Vede k němu ještě dlouhá cesta a momentálně jsme ve stavu, kdy ta potřebná výkonnost ještě není, ale myslím, že máme všechny předpoklady a vůbec lidský kapitál pro to, abysme naplnili cíl, který jsme si stanovili před sezonou.

Proč to vašemu týmu zatím příliš nešlape? Po nadějném prvním zápase se Slavií  přišly duely v Děčíně a doma s Ústím, kdy jste propadli v posledních čtvrtinách, a ve středu jste horko těžko vydřeli v koncovce výhru v Plzni.
Je to jednoduché, my jsme první tři zápasy odehráli s velmi úzkou rotací. A bylo vidět, že v těch posledních čtvrtinách jsme odpadli. Navíc když vám v takhle úzké rotaci vypadne - kvůli nataženému tříslu z utkání se Slavií - hlavní rozehrávač Xavier Johnson, který to má celé dirigovat, je to citelná ztráta a šlo to znát. V Plzni už byla jiná situace - rozvázali jsme kontrakt s Američanem Sidneym Wilsonem, který byl na zkušení období, a přivedli jsme nového forwarda Michaela Christmase (příjmení v angličtině znamená Vánoce - pozn.), který s námi před Plzní odtrénoval jeden trénink. Plus se vrátil po uzdravení Xavier. Ten tým si pořád sedá, učíme se spolu hrát jak v obraně, tak v útoku. V Plzni jsme v obraně, obzvlášť na doskoku, hořeli a bylo vidět, že máme ještě na čem pracovat. Je toho spousta. Potřebujeme se sehrát a postupně budovat týmovou identitu. Zároveň bych chtěl dát maximální kredit Plzni, která ukázala, že i když predikce z hlediska postavení v tabulce a výkonnosti pro ni byly velmi nepříznivé, tak může být konkurenceschopný tým, který měl ve hře velmi pozitivní momenty. To potvrdil i v předchozím zápase s Pískem, kdy byl minus 30 a nakonec to manko stáhl a ukázal charakter. Určitě to tedy není tým na odpis.


Musel jste při absenci kolegy Johnsona na rozehře zaskakovat i vy?
Ne, právě že vůbec, protože se toho skvěle zhostili Ondra Švec a Matěj Šafařík, který má skvělý vstup do sezony. Spíš se ta situace podepsala na mé minutáži, kdy já ještě fyzicky nejsem stoprocentní, spíš bych řekl, že jsem tak na 70 procentech. A když jsem musel hrát některé zápasy přes 30 nebo 35 minut, tak jsem mnohdy na hřišti nebyl tak efektivní, jak bych mohl být. I tohle je ale věc, která se s postupem času bude zlepšovat, a moje příspěvky budou podstatnější.

Jaký je nový slovinský trenér Hojč? Na co sází?
Určitě bych u něj vyzvedl především lidskou stránku, protože je to člověk, se kterým se dá bavit úplně o všem, jak o basketu, tak i mimo hřiště. Má v sobě správný mix „jugoslávského” charakteru a zároveň dostatečného klidu v momentech, kdy je potřeba, takže to dokáže vybalancovat a být v určitých momentech i psychologem. A po taktické stránce si myslím, že je pro českou ligu nadstandardní vzhledem k ofenzivnímu systému, který je velmi komplexní, má spoustu řešení a je jen na nás, do jaké míry budeme respektovat to, co po nás chce. Pak si myslím, že to může velmi dobře fungovat. A v obraně trenér věci příliš nekomplikuje, jsou tam jasná pravidla a zase záleží na nás, jaké do toho v zápasech dokážeme vložit úsilí, abysme soupeře dokázali eliminovat. A když pominu první poločas v Plzni, tak dosud naše obrana byla velmi slušná. Za mě je tedy tento kouč člověk na správném místě a super trefa ze strany USK.

Vypadá nový forward Michael Christmas, který se v Plzni uvedl 18 body včetně pěti trojek a který v létě nejdřív podepsal u polského mistra Legie Varšava, aby tam nakonec sezonu ani nezačal, že by mohl být hodně bodový?
Každopádně. Myslím, že když bude mít Mike „svůj večer”, tak bude velmi těžké ho zastavit. Má v sobě instinkt skórera, a pokud bude konzistentní po celou sezonu, tak to bude určitě jeden z těch pílířů, o které se budeme moct opřít, ale nejen v útoku, nýbrž i v obraně. V té ukázal, že má skvělé parametry pro to, aby dokázal zastavit soupeřovy hráče. A po lidské stránce, stejně jako zbylí dva Američani, je taky moc fajn, což bude přispívat týmové chemii. Podle mě se tenhle hráč doopravdy povedl. Je to vhodný adept na pozici čtyři. Důvod toho, proč nezačal v Legii, bylo zranění polského pivota, za nějž klub musel přivést náhradu ze zahraničí, a na Mikea už kvůli kvótě cizinců nezbylo místo, čehož USK perfektně využil.

I z pohledu již vyřčeného jak hluboko pod stropem svých možností váš tým momentálně je?
(usmívá se) Za mě hódně hluboko. Nechci před extrémně náročným zápasem s Pískem vydávat přehnaná prohlášení, ale pokud budeme zdraví, budeme tvrdě trénovat a budeme postupně budovat ten tým, tak věřím, že náš potenciál je enormní a můžeme se tuhle sezonu dostat velmi daleko.

A ještě krátká odbočka k vaší rodinné situaci, která může být důležitá i pro budoucnost zdejšího basketbalu. Od letošního ledna jste už trojnásobným otcem, když se vám s partnerkou Karolínou narodil druhý syn. Dcerce je už šest, prvnímu synovi čtyři, už některá z ratolestí jeví příznaky zděděných sportovních genů?
To ještě ne. Dcera chodí na gymnastiku a teď jí začala škola, kde má spoustu kroužků. Spíš se snažíme to se ženou směřovat tak, aby měla rozmanitý záběr a pak si vybrala, co jí z toho bude nejvíc bavit.